Věda a historie není nuda: výlety do míst s temnou a bolestnou minulostí

Zajímáte se o čarodějnické procesy? V českých zemích sice byly ojedinělé, ale přesto v 17. století v několika vlnách zachvátily velkou část podhůří Hrubého Jeseníku od Mohelnice přes Šumperk a Velké Losiny až po  Jeseník. Pověry o čarodějnicích a jejich tajuplných rejdech k nám pronikaly ze Slezska: alespoň tak si podle historiků můžeme vysvětlit, proč se hony na čarodějnice rozpoutaly právě tam. Celkový počet obětí sice neznáme, ale šlo přibližně o 500 osob. Tehdy se také potvrdila ďábelská pověst Petrových kamenů, tradičního místa čarodějných sabatů. Část procesů z 80. let zachycuje kniha Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického a stejnojmenný film režiséra Otakara Vávry.
 

Nejkrvavější bitvy a temná bojiště

Mezi vyhledávaná místa noir turistiky často patří bojiště, kde se odehrály nejkrutější bitvy lidských dějin. Mezi nejkrvavější bitvy se v Čechách, na Moravě i ve Slezsku dlouho řadila bitva u Jankova, která se odehrála za třicetileté války 6. března 1645 v Kraji blanických rytířů. Počtem 60 tisíc mrtvých, raněných a zajatých ji ovšem překonala napoleonská bitva u Slavkova, která proběhla 2. prosince 1805 mezi Brnem a Slavkovem. Protože se jí v čelech svých armád osobně zúčastnili francouzský císař Napoleon I., ruský car Alexandr I. a rakouský císař František, přezdívá se jí Bitva tří císařů. Na každoroční rekonstrukce bitevních scén, spojené s pietními a vzpomínkovými akcemi, se každoročně sjíždějí členové vojenských klubů a příznivci oživené historie z celého světa.
 

Alej mrtvých a bitva u Hradce Králové 1866

Místo jménem Alej mrtvých byste hledali spíš ve filmovém hororu než na současných mapách. Přesto existuje a patří k nepochmurnějším místům, která můžete v Česku vidět. Nazývá se tak cesta, která vede lesem Svíb – lesem, který se smutně proslavil 3. července 1866 při bitvě u Hradce Králové. Les Svíb byl v té době podobný jako dnes: nepřehledný terén plný strží, roklí a výmolů. Bojovalo o něj padesát tisíc mužů, pět tisíc je tu dodnes pochováno v hromadných šachtových hrobech. Řadu z nich připomínají právě pomníky a památníky, lemující Alej mrtvých. Naopak dnešní stromy v lese Svíb dobu bitvy většinou nepamatují. Dlouho se tu prý nedalo těžit dřevo, protože kmeny byly plné kulek a lámaly se o ně pily.

V areálu bojiště napočítáte více než čtyři sta pomníků, hromadných pohřebišť i symbolických památníků. Zejména rakouští dělostřelci se v boji proslavili svou statečností – ač mohli bezpečně ustoupit, obětovali své životy proto, aby se ostatní baterie dostaly do bezpečí. Čtyřiapadesát mužů z takzvané Baterie mrtvých do jednoho padlo; jejich hrdinství dodnes připomíná monumentální památník. Součástí bojiště je také Muzeum války 1866 na Chlumu s vyhlídkovou věží.
 

Kostnice a katakomby

Mezi nejoblíbenější cíle noir turistiky patří zejména kostnice a katakomby. Nejznámější je kostnice pod kostelem Všech svatých na hřbitově v Sedlci v Kutné Hoře. Nacházejí se tu ostatky celkem čtyřiceti tisíc lidí, nejstarší kosti patří obětem morových epidemií a husitských válek. Pochmurná výzdoba z lebek a kostí, která má připomínat pomíjivost lidského života, je ale mnohem mladší, vznikla teprve v druhé polovině 19. století.

Unikátní kostnici si prohlédnete také v Brně v podzemí kostela sv. Jakuba. Má jinou atmosféru než ta kutnohorská: jde o pietní místo s mystickou atmosférou, podobné například klatovským katakombám s mumiemi. Milovníky tajuplných příběhů uchvátí další brněnská funerální atrakce, kapucínská krypta, kde jsou v rakvi se skleněným víkem vystaveny ostatky legendárního válečníka barona Trencka.
 

Hrůzy druhé světové války: vypálené vesnice a Terezín

Kdyby některá místa uměla mluvit, křičela by srdceryvným a neutišitelným zoufalým pláčem. Naříkaly by Lidice i Ležáky, vesnice vyhlazené nacisty po atentátu na říšského protektora Heydricha. Plakaly by i pasekářské osady Vařákovy paseky, Ploština, Prlov či obec Javoříčko nedaleko Litovle, vypálené většinou na sklonku války.

Hluboké stopy, které nikdy nebude možné odstranit, vyryla druhá světová válka i v Terezíně. Vojenské pevnostní město vybudoval císař Josef II. a pojmenoval je po své matce Marii Terezii. Život Terezína byl těsně spjatý s vojenskou posádkou. Součástí pevnostního systému byla i takzvaná Malá pevnost, která v dobách habsburské monarchie sloužila jako věznice a trestnice pro vojenské i politické vězně. Nejtragičtější období své historie ale Terezín zažil v době druhé světové války. Němečtí okupanti nejprve v červnu 1940 zřídili v Malé pevnosti policejní věznici pražského gestapa a o rok později město proměnili v ghetto. Sběrný a průchozí tábor byl určen nejprve pro Židy z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, později také z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a Slovenska. Od konce října 1942 měly všechny transporty jediný cíl: koncentrační vyhlazovací tábor Osvětim – Březinka / Auschwitz II-Birkenau. Terezínu se proto později přezdívalo „čekárna na Osvětim“.
 

Hrdinové heydrichiády

Kousek od pražské nemocnice Na Bulovce 27. května 1942 několik minut po půl jedenácté popravou českého kata alias říšského protektora Reinharda Heydricha vyvrcholila operace Anthropoid. Operace byla úspěšná, Heydrich na následky zranění 4. června 1942 zemřel. Jozef Gabčík a Jan Kubiš však za svůj čin zaplatili životem, když spolu s dalšími výsadkáři (Adolf Opálka, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc) podlehli 18. června 1942 v boji s přesilou nacistických vojáků v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Osudy statečných mužů tam připomíná Národní památník hrdinů heydrichiády.
 

Komunistická pekla

V polovině 20. století vznikly kolem Jáchymova a Horního Slavkova řady vězeňských táborů. V nich za nelidských podmínek žili a dobývali uranovou rudu vězni komunistického režimu. Osudy desetitisíců nevinných lidí, kteří pracovními lágry prošli a mnohdy zde zemřeli, připomíná například naučná stezka Jáchymovské peklo a expozice Štola č. 1 v Jáchymově.

Symbolem jejich utrpení se stala také Věž smrti v areálu bývalé Škodovky v Ostrově, kde se drtila uranová ruda. V nejhorším uranovém lágru Československa si prohlédnete expozici, kterou připravil Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Konfederací politických vězňů ČR.

Do dalšího totalitního pekla nahlédnete v Památníku Vojna u Příbrami. Bývalý tábor pro německé válečné zajatce se po válce proměnil na tábor nucených prací a poté na vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Autenticky dochovaný vězeňský areál byl zrušený v roce 1961, až do roku 2000 ho využívala armáda.
 

Hledáte další tipy pro noir turistiku?

Hledáte další místa, kde vám možná bude běhat mráz po zádech? Podívejte se na Kudy z nudy na výběr stovky tajemných míst!