Expozici o životě vězňů v
nejhorším uranovém lágru Československa připravil Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Konfederací politických vězňů ČR, která je vlastníkem objektu. První část ukazuje,
co se stane s člověkem, když se do tábora dostane – fotografie beze jména symbolizují to, že příchodem do tábora se z jednostlivce stane součást masy, které režim vnímal jenom jako otrockou sílu.
Na druhém konci věže jsou pak
medailony se jmény, fotografiemi či s osobními vzpomínkami vězňů. Na informačních panelech se lze dočíst také o historii těžby uranu či všedním životě vězňů i dozorců v táboře. Expozice připomíná i
pozdější historii tábora – od 60. let zde fungovala továrna na trolejbusy a zároveň jeho část dodnes slouží jako věznice. Expozici připravil Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Konfederací politických vězňů ČR.
Z historie lágru L
V okolí
Jáchymova bylo v 50. letech minulého století několik
pracovních táborů, v nichž byli umístěni lidé, které tehdejší komunistický režim označil za nepřátele. Vězni tam pracovali především v
uranových dolech. Do
nejhoršího tábora u
Rudé věže smrti, kterému se říkalo
ELKO (L – likvidační) byli posíláni vězni s určením jejich možného nežádoucího návratu. Vězni ve věži
bez ochranných pomůcek dýchali radioaktivní prach.
Na území bývalého Československa bylo v
50. letech asi
15 táborů nucených prací s kapacitou 20 000 až 30 000 míst. Prošlo jimi na
100 000 vězňů. Za odboj proti komunistickému režimu bylo v letech 1948 až 1989 v celé zemi odsouzeno k vysokým trestům zhruba 250 000 lidí, 241 politických vězňů bylo
popraveno a více než 8000 mužů a žen
zemřelo ve věznicích na následky věznění.