Kostnice Kutná Hora – Sedlec

Unikátní výzdoba - lustr složený ze všech velkých kostí lidského těla, makabrózní dekorace z lidských lopatek a kyčlí nebo unikátní ztvárnění myšlenky memento mori nesoucí odkaz napříč staletími, ukrývající hlubokou symboliku. Návštěvnost tohoto místa vypovídá o jeho magnetizmu nebo o touze člověka okusit věci nevšední či rozklíčovat odkaz předků. 

Dnešní podoba hřbitovní kaple v Sedlci u Kutné Hory, která byla postavena na konci 14. století, je výsledkem barokních úprav provedených J. B. Santinim Aichlem na počátku 18. století a celkové obnovy z druhé poloviny 19. století, součástí které bylo dotvoření dekorace vnitřního prostoru z lidských kosterních ostatků. Autorem masivního lustru zdobeného lidskými kostmi, stejně jako kříže, kalichů, monstrancí či erbu rodu Schwarzenbergů je řezbář z České Skalice František Rint, který zde z kostí vyskládal i svůj podpis.

Evropský unikát – 30 hromadných hrobů s 1500 kostrami

V areálu kutnohorské kostnice nalezli archeologové tři desítky hromadných hrobů, kde ležely ostatky tisíce obětí epidemií a hladomoru převážně ze 14. a 15. století. Nález koster, představuje největší soubor z období vrcholného středověku v Čechách a samotné hromadné hroby jsou unikátní i z celoevropského hlediska. Zemřelí byli v hromadných hrobech nad sebou nejméně v pěti vrstvách, v největším hrobě ale dokonce v 26 vrstvách.

Starší hroby odborníci spojují s hladomorem v roce 1318, mladší s morovou epidemií v letech 1348 až 1350. Některé hroby jsou ještě mladší. Hřbitov zahrnuje období 13. až 16. století a představuje pozoruhodný vzorek pro studium pohřbívání především ve vrcholném středověku. Hroby nebyly příliš bohatě vyzdobeny, archeologové v nich kromě koster nalezli bronzové či železné přezky, šatní spínadla a mince.
 

Rekonstrukce kutnohorské kostnice 2014 až 2030

Práce na rekonstrukci památky započaly v roce 2014 a předpoklad dokončení je 2030. ​Do roku 2022 stály práce na rekonstrukci 90 milionů Kč. Hlavním důvodem pro rekonstrukci je, že se stavba naklání ze svislé osy. Náklon dosahuje maximální odchylky stěny věže od svislice 460 mm a je způsoben nedostatečnou únosností zeminy, na které je celý kostel založen. Dle statických výpočtů je únosnost zeminy překročena až 2,7 násobně. Z tohoto důvodu došlo k zaboření základových konstrukcí – pilířů o 150 – 200 mm. Objekt se tedy naklání, protože je těžiště stavby kvůli tíze věží posunuto k západu. Tento problém se snažil vyřešit už i J. B. Santini, a to přístavbou předsíně. Dalším závažným problémem objektu byla vlhkost konstrukcí způsobená chybějící hydroizolací nosných stěn i podlahy a kondenzací vlhkosti v důsledku promrzání plochých střech teras.