Terezínský rodinný tábor byl zvláštní sekcí koncentračního tábora v Osvětimi-Březince / Auschwitz II – Birkenau. Z
terezínského ghetta sem bylo v letech 1943 a 1944 postupně deportováno zhruba 17 500 vězňů. Zvláštní oddělení zřejmě mělo sloužit nacistické propagandě jako ukázka „lidského“ zacházení s vězni během návštěvy Červeného kříže. Vězni rodinného tábora měli výsady, které v jiných koncentračních táborech neexistovaly: neprocházeli selekcí, nikdo okamžitě nebyl poslán do plynové komory, nebyly jim vyholeny vlasy, mohli si nechat civilní oblečení a dostávali i trochu lepší jídlo, rodiny nebyly násilně rozděleny a děti byly přes den v „dětském táboře“.
Přes veškeré výsady to ale pořád byl koncentrační vyhlazovací tábor, a ze všech lidí, kteří terezínským rodinným táborem prošli, přežila pouhá tisícovka. Symbolem vraždění a deportací českých Židů a Romů se stala noc z 8. na 9. března 1944, kdy v plynových komorách najednou skončilo 3791 osob. Událost připomínají expozice
Památníku Terezín, takzvané konečné řešení židovské otázky mapuje
Muzeum ghetta v bývalé terezínské škole.
Stručný popis tragické události v Terezínském rodinném táboře, kde bylo během jedné noci zabito 3791 lidí.
Vyhlazení se uskutečnilo v noci z 8. března na 9. března 1944.
V plynových komorách bylo zabito 3791 lidí.
Vězni měli výsady, jako například nošení civilního oblečení a lepší strava, a rodiny nebyly násilně rozděleny.
Do tábora bylo deportováno zhruba 17 500 vězňů.
Z celkového počtu vězňů přežila pouze tisícovka.
Tato noc se stala symbolem vraždění a deportací českých Židů a Romů.
Více informací nabízí expozice Památníku Terezín a Muzeum ghetta v bývalé terezínské škole.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.