J
ak železná opona vypadala? Přibližně 20 metrů široký pás s ploty z ostnatého drátu, v lesnatých úsecích zasazený v širokých průsecích,
lemoval prakticky celou hranici s Rakouskem a Německem. Drátěné zátarasy byly pod proudem vysokého napětí, na zemi ležely kotouče ostnatého drátu a některé úseky byly dokonce zaminovány. Opona se
začala budovat v dubnu 1951 a sloužila až do revoluce v roce 1989, její likvidace pak začala v prosinci téhož roku, když pánové
Dienstbier a Genscher symbolicky přestřihli první dráty.
Dodejme ještě, že železná opona neodřízla jen sousední státy, ale její vinou byla
nepřístupná rozsáhlá území podél hranic. Půvaby
Novohradských hor,
Šumavy,
Českého lesa nebo
Podyjí tak čekaly na své odhalení několik desítek let, během nichž ovšem
nenávratně zmizely nejenom typické samoty, roztroušené po horských svazích, ale také
celé vesnice, četné kostely,
kaple a poutní místa.
Muzeum železné opony ve Valticích
Jako jedno z nejlepších bývá hodnocené
Muzeum železné opony ve
Valticích. Nachází se na „místě činu“: v
budově bývalé celnice nedaleko hraničního přechodu Valtice/Schrattenberg. K vidění tu není jen množství uniforem, zbraní a výstroje, fotografií a dokumentů, ale i četnická stanice, skutečná cela a kousek obnovené železné opony – to abyste si ji mohli prohlédnout na vlastní oči.
V
červenci a srpnu je zde otevřeno
denně od 10 do 17 hodin. Občas se tu pořádají i noční prohlídky s lucernami a nejrůznější zážitkové programy.
Muzeum železné opony v Rozvadově
Podobné místo zvolilo i
Muzeum železné opony v
Rozvadově, na opačném konci Česka, jehož domovem se stala
budova bývalé celnice na starém hraničním přechodu. Vždy ve
středu a v sobotu od 11 do 17 hodin můžete vidět na tisíc fotografií a stovky exponátů.
Raritou je například
Husákův telefon, osobní telefon bývalého prezidenta Gustáva Husáka, určený k přímému spojení s Moskvou, knihovna se sbírkou socialistických knih nebo originální pendrek policisty, zasahujícího 17. listopadu 1989 v
Praze na
Národní třídě. Také sem byste se v létě měli vrátit: v Rozvadově totiž najdete také
Muzeum pohraniční stráže, otevřené jen přes léto, tedy v červenci a srpnu.
Skanzen ochrany státní hranice a železné opony u Nových Hradů
Možná jste v minulosti navštívili
soukromý pohraniční skanzen u Borovan, který vybudoval Radomil Marek se svými přáteli. Část exponátů se před několika lety přesunula k
bývalé celnici na hraničním přechodu Nové Hrady – Pyhrabruck, kde vznikl nový
skanzen ochrany státní hranice a železné opony. Jeho provoz zajišťuje
Kulturní a informační centrum v
Nových Hradech. Otevřeno je během léta od úterý do neděle od 10:00 do 16:00 hodin.
Cílem expozice je podat
přehled o vývoji ochrany hranic od nejstarších dob až po vstup České republiky do schengenského prostoru EU. Větší část expozice je zaměřena na ochranu státní hranice v období tzv. studené války, kdy byl svět rozdělen na dvě nesmiřitelné politicko-hospodářské a vojenské soustavy.
Zaniklé vesnice a osady, které musely Železné oponě ustoupit
Jeden dům (dnes penzion), hřbitov a základové zdivo hřbitovního kostela – to kje vše co zbylo ze
vsi Pleš v
Českém lese. Přitom v roce
1930 měla Pleš
105 domů, 707 obyvatel německé národnosti, 8 české a 11 cizinců. V obci byl
hostinec Gasthof Flor, dvě
hájovny, dva
mlýny,
škola,
celní úřad a dva kostely. Po druhé světové válce a odsunu Němců byla obec znovu dosídlena. Toto období je spjaté s pašerákem a
převaděčem Josefem Zíkou, který byl hajným v Pleši.
Po spuštění železné opony v padesátých letech byla ves zlikvidována a sídlila zde
jednotka pohraniční stráže.
Obec Rychnůvek u Přední Výtoně na
Šumavě se v 50. letech ocitla v pohraničním pásmu a byla určena k demolici. Zdejší kostel sv. Václava byl speciálním
demoličním komandem odstřelen 9. 6.1959 a postupně zanikla i celá obec. Na místě kde stával oltář dnes uvidíte dřevěný kříž. Stejný osud měla i
vesnička Zhůří, která stála na trase
Zlaté stezky z
Kašperských Hor do Pasova. V roce
1952 byla vesnice
zabrána vojskem a
armáda všechny domy postupně zbořila. V částečně zbořené
kapli sv. Václava pak vojáci údajně po několik let
chovali prasata pro vojenskou kuchyni. Byly postaveny nová kasárna a nedaleko nainstalovány
dva sovětské radary. V osmdesátých letech zde fungovala
vrtulníková základna k ochraně státních hranic. Vesničku dnes připomíná už jen kaplička a pomník, kolem jsou romantické pláně a louky s osamocenými stromy.
V
Krušných horách také nalezneme mnoho zaniklých obcí a osad. Jednou z nich je
Rolava u obce
Přebuz, která měla na počátku 20. let 20. století
více než tisíc obyvatel. Většina z nich pracovala v rudném hornictví, paličkování, šití rukavic nebo ve výrobě perleťových knoflíků. V důsledku potřeb
nacistického válečného hospodářství začal vznikat v roku 1940 nedaleko obce Rolava (Sauersack)
hlubinný důl na cínovou rudu a tábor pro francouzské a později především sovětské zajatce.
Po válce důl převzaly
Rudné doly Příbram, které však již nerentabilní těžbu neobnovily. S výjimkou několika stavení fyzicky obec zanikla v 50. letech, po odsunu německého obyvatelstva a začlenění prostoru vesnice do hraničního pásma. Z rolavského areálu jsou
dnes patrné především pětipatrové budovy zpracovatelského závodu, respektive
úpravny,
násypky, ve kterých stále zůstává nezpracovaná ruda, a zahušťovací nádrž.
Památníky a repliky železné opony
Dobu, kdy na hranicích umírali civilisté i pohraničníci, připomínají i další místa, například:
- Asi kilometr od bývalé celnice u Mikulova stojí zvláštní památník obětem železné opony. K nebi se tu tyčí třiapadesát kovových stél, na každé z nich je jméno člověka, který na hranici zemřel. Památník získal v soutěži Národní cena za architekturu Grand Prix 2015 čestné uznání v kategorii architektonický design, drobná stavba a umělecké dílo v architektuře. Příběhy těch, kteří se oponu pokusili překonat, připomíná také stezka svobody, doplněná mobilní aplikací.
- Oběti železné opony připomínají i další místa, například památník u obce Svatý Kříž jihozápadně od Chebu anebo památník v Hájku u Všerub na Domažlicku.
- V Podyjí si můžete prohlédnout ukázky pohraničních zátarasů u Návštěvnického centra národního parku v Čížově. Kousek odtud leží hraniční přechod Čížov–Hardegg pro pěší a cyklisty. Projít se můžete i Stezkou svobody. Stezka je určena pro turisty i cyklisty, byla vybudována na místech signální stezky kudy do roku 1989 vedl drátěný zátaras a je dlouhá dva a půl kilometru. Začíná na mikulovském zámku, vede ke Staré Celnici a končí pak v Sedleci. Cesta je vyasfaltovaná a podél ní je umístěno třináct panelů s přesnými popisy událostí
- Repliku železné opony najdete také u šumavské obce Bučina; tvoří ji volně přístupný zrekonstruovaný hraniční zátaras a další prvky nedaleko turistického hraničního přechodu Bučina–Finsterau.
- V nedaleké Kvildě objevíte pomník českým a německým převaděčům přes státní hranici. Stojí u dřevěného můstku přes Teplou Vltavu, kde převaděči překonávali řeku na trase z Vimperku na Bučinu. Takzvaný kanál 54 byl tradiční trasou Krále Šumavy, profesionálního převaděče Franze Nowotného zvaného Kilián, šumavského Němce odsunutého po válce.