Prominentní nacista, SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD) a prezident Interpolu
Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7. března 1904 v Halle. Mezi nacisty ho v roce 1931 přivedla jeho žena Lina. O deset let později, 27. září 1941, přiletěl na
letiště Praha-Kbely (dnes v areálu bývalého letiště funguje
Letecké muzeum), aby potlačil sílící protinacistický odboj v protektorátu Čechy a Morava.
První heydrichiáda
Dosavadní říšský protektor
Konstantin von Neurath byl odsunut na „zdravotní dovolenou“ a zastupující protektor Heydrich rozhodně neztrácel čas: okamžitě po jeho příchodu byl kvůli zdržování dosavadních germanizačních opatření zatčen protektorátní předseda vlády
Alois Eliáš. Nový protektor, který se podle svých slov nechtěl pokoušet starými metodami poněmčit český ksindl, také vzápětí nechal popravit stovky uvězněných účastníků odboje a vyhlásil stanné právo; odvoláno bylo až v lednu 1942. A pokud snad někdo zůstával na pochybách ohledně toho, co Čechy čeká, řekl to v
Černínském paláci 2. října 1941 jasně a nahlas: Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá co pohledávat.
Záhy po Heydrichově příchodu do
Prahy se začalo se zatýkáním a popravami. Již během října bylo zadrženo 1772 odbojářů. Během prvního stanného práva bylo zatčeno 5000 osob, přibližně 490 lidí bylo popraveno a zhruba 2250 lidí nacisté poslali k likvidaci do koncentračních táborů.
Operace Anthropoid
Překotným Heydrichovým nástupem byl překvapen a zasažen celý svobodný svět i československý exil. Podle odborníků z
Vojenského historického ústavu v Praze vysoké československé důstojníky v exilu pobouřily popravy jejich přátel či bývalých velitelů, a tak se záhy začalo uvažovat o
Heydrichově likvidaci. Již 3. října 1941 v Londýně proběhla porada u šéfa exilové československé vojenské zpravodajské služby plukovníka
Františka Moravce s vojáky, kteří by byli tajně vysláni z Velké Británie s úkolem pomstít zavražděné vlastence. Útok na K. H. Franka nebo Reinharda Heydricha měli provést rotmistr
Jozef Gabčík a rotný
Karel Svoboda. Ten se ale zranil při cvičném nočním seskoku, a tak ho nahradil rotmistr
Jan Kubiš.
Vysazení
skupiny Anhtropoid se kvůli nepříznivému počasí několikrát odložilo, úspěšně dopadl teprve třetí pokus 29. prosince 1941 a výsadek v blízkosti Nehvizd u
Prahy.
Atentát
K
atentátu na Reinharda Heydricha došlo
ve středu 27. května 1942 v 10.35 hodin na křižovatce mezi dnešními ulicemi Zenklovou a V Holešovičkách v
Praze-Libni, kudy Heydrich každý den projížděl autem při cestě ze svého sídla v
Panenských Břežanech na
Pražský hrad. V ostré zatáčce, kde událost připomíná
monumentální pomník a
mural-art na nedaleké zastávce, musel řidič výrazně zpomalit. Pamětníci vzpomínali hlavně na mohutný výbuch, když Jan Kubiš po selhání Gabčíkova samopalu vrhl k pravému zadnímu boku Heydrichova automobilu bombu s plastickou trhavinou.
Heydrich podlehl svým zraněním
4. června 1942; podle lékařů zemřel na selhání vnitřních orgánů způsobené intoxikací organismu. Oběma hrdinům se společně s ostatními, kteří se na přípravách podíleli, podařilo dostat do připravených ilegálních bytů. Při vlně následných represálií nalezli parašutisté
Josef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc, Josef Valčík a Josef Bublík úkryt v
kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v
Praze na Novém Městě. 18. června 1942 chrám obklíčilo 700 mužů. Boj trval sedm hodin, nikdo z obránců nepřežil. Osudy statečných mužů a památku obětí dnes připomíná
Národní památník hrdinů heydrichiády, místo, které nemůže lhostejně minout žádný Čech.
Druhá heydrichiáda
O období stanného práva od podzimu 1941 do ledna 1942 se mluví jako o
první heydrichiádě.
Druhá heydrichiáda byla obdobím stanného práva po
atentátu na Heydricha, kdy nacistický teror vyvrcholil.
Už hodinu po útoku byly uzavřeny všechny výpadové silnice z
Prahy a byla zastavena veřejná i vlaková doprava. Vyšší velitel SS a policie v Čechách a na Moravě
K. H. Frank ještě během dne vyhlásil výjimečný stav pro celé území protektorátu; stanné právo trvalo až do 3. července 1942. Při pátrání po útočnících bylo zatčeno 1148 osob a protektorátní vláda nabídla 10 milionů protektorátních korun za informace vedoucí k dopadení útočníků. Byly zakázány všechny hromadné kulturní a sportovní akce i divadelní představení. 8. června 1942 se odehrála ponurá pompézní slavnost spojená s převozem Heydrichovy mrtvoly k pohřbu do Berlína. Dva dny nato,
10. června 1942, došlo k vyhlazení
Lidic, zapojených do atentátu nešťastnou souhrou náhod,
24. června 1942 následovala osada
Ležáky.
Druhá vlna heydrichiády přinesla českému národu tolik násilí a hrůzy, kolik ve svých moderních dějinách nikdy předtím a nikdy potom nepoznal. Výjimečný stav sice byl ukončen 3. července 1942, ale masové popravy Čechů – ať už na
Kobyliské střelnici, na
Zámečku v
Pardubicích nebo v koncentračních táborech – se táhly až do konce války. Celkem bylo popraveno asi 2300 lidí, k tomuto číslu je ale nutné přičíst i téměř
3 000 židovských občanů, odeslaných do vyhlazovacích táborů. Řada dalších osob byla uvězněna v
Malé pevnosti v
Terezíně, která sloužila jako věznice pražského gestapa. Také tady byli mezi 27 000 muži a 5000 ženami vězněni členové odbojových skupin, podporovatelé a příbuzní atentátníků.
Hrdinové a další místa heydrichiády
- Adolf Opálka (4. ledna 1915, Řešice – 18. června 1942, Praha) byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka. Jeho teta Marie, která jej vychovala, byla zatčena gestapem a 24. 10. 1942 popravena v koncentračním táboře Mauthausen.
- Jan Hrubý (4. března 1915, Kunovice – 18. června 1942, Praha) byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka.
- Jan Kubiš (24. června 1913, Dolní Vilémovice – 18. června 1942, Praha) byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka. Z jeho široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejbližší byli odesláni do koncentračního tábora Mauthausen a tam 24. října 1942 popraveni společně s dalšími spolupracovníky a rodinami parašutistů. V jeho rodném domě v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku je muzejní expozice.
- Jaroslav Švarc (11. května 1914, Velký Újezd – 18. června 1942, Praha) byl posmrtně povýšen do hodnosti podplukovníka.
- Jindřiška Nováková (6. května 1928, Podmokly – 24. října 1942, koncentrační tábor Mauthausen) po akci odklidila Kubišovo zakrvácené kolo. Bohužel si toho všimly místní ženy, po prozrazení kontaktů uvázla v síti a skončila v Mauthausenu, kde ji nacisté 24. října 1942 společně s celou rodinou popravili; v koncentračním táboře byla nejmladší popravenou ženou. V Praze-Libni, kam chodila do školy, ji připomíná památník.
- Josef Bublík (12. února 1920, Bánov u Uherského Hradiště – 18. června 1942, Praha) byl posmrtně povýšen do hodnosti podplukovníka.
- Josef Gabčík (8. dubna 1912, Poluvsie, Slovensko – 18. června 1942, Praha) byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka. Jeho příbuzní sice byli vyslýcháni a krátce vězněni, na rozdíl od ostatních rodin ale nacistické běsnění přežili.
- Josef Valčík (2. listopadu 1914, Smolina – 18. června 1942, Praha) byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka. Jeho rodina byla zatčena, odvezena do koncentračního tábora Mauthausen a ihned po příjezdu popravena.
- Heydrich s rodinou žil v Dolním zámku v Panenských Břežanech, v Horním zámku za války pobýval Karl Hermann Frank. Dnes tu sídlí Památník národního útlaku a odboje s moderní interaktivní expozicí, mapující období druhé světové války včetně operace Anthropoid.
- V souvislosti s 80. výročím atentátu se koná řada připomínkových akcí – výstavy, přednášky, besedy, projekce filmu, komentované prohlídky a další. Jejich souhrn najdete pod článkem a také na speciálním webu Národního muzea 1942.cz. Národní muzeum rovněž 27. května zahajuje výstavu Nikdy se nevzdáme!, která se věnuje nejen tehdejším událostem, ale i osudům obyčejných mužů, žen i dětí, kteří parašutistům pomáhali.