Fenomén devadesátky: retro, lidé, móda, hudba, UNESCO a oblíbená místa, která byste nepoznali

S luštěním fenoménu 90. let není špatné začít právě u Devadesátek, šestidílné minisérie od tvůrců Případů 1. oddělení. Vyšetřování klíčových kriminálních případů první poloviny 90. let názorně ukazuje jak tehdejší atmosféru, tak obrovské množství změn, jimiž si naše země tehdy procházela. Jaké to byly?
 

Devadesátky, čas velkých změn

Na začátku 90. let ve Francii vládl prezident François Mitterrand, v Rusku se Michaila Gorbačova chystal vystřídat Boris Jelcin a ve Spojených státech amerických George Bushe prezident Bill Clinton. Také Československo mělo nového prezidenta Václava Havla. Češi hltali knihy, které se za minulého režimu daly sehnat jen v samizdatu, chodilo se na filmy, schované desítky let v trezorech, a koncerty skupin, o kterých si dřív fandové populární hudby mohli leda nechat zdát, od The Rolling Stones přes Deep Purple až po Jethro Tull.

Na stylových večírcích ve stylu 90. let dodnes ožívá tehdejší móda neonově zářivých elasťáků a legín, látkových gumiček, zvonových džínsů a triček, šatů a batohů s potiskem Disneyho postaviček. Frčela móda rozcuchaných drdolů, mulletů a jiných dobových sestřihů.

O hudebním vkusu 90. let leccos prozradí anketa Zlatý slavík. Sice skončila už v roce 1991, ale jména nejoblíbenějších interpretů populární hudby určitě dobře znáte. Na prvních místech se tehdy objevovali Karel Gott, Lucie Bílá, Iveta Bartošová, Pavol Habera, Daniel Hůlka a kapely Olympic, Team a Lucie. Opět mohla zpívat Marta Kubišová a ze zahraničí se vrátili například Karel Kryl, Rafael Kubelík nebo Rudolf Firkušný.

Devadesátá léta jsou spojována s nadějí, ale také s divokostí a chaosem. Jsou zdrojem nostalgie i vtipů, inspirací nejen pro filmy, seriály a hudbu. První svobodné volby v roce 1990 a následné zvolení Václava Havla prezidentem znamenaly začátek nové éry. V roce 1993 pak došlo k rozdělení Československa na dva samostatné státy – Českou republiku a Slovensko.Na sportovní scéně došlo ke slavným okamžikům – například triumfu hokejistů na olympiádě v Naganu 1998. Ekonomika prošla šokovou terapií – privatizací, liberalizací cen a otevřením trhu. Zatímco někteří rychle zbohatli, mnozí zažili existenční nejistoty. Objevily se podnikatelské legendy i novodobí tuneláři, bankroty, kuponová privatizace a dramatické proměny každodenního života.
 

Praha se měnila před očima

Místo Tančícího domu na nábřeží Vltavy bylo ještě na začátku 90. let prázdné, od druhé světové války tu byla prázdná parcela, připomínající zásah americké bomby při leteckém bombardování Prahy. Zato Federální shromáždění (nyní Nová budova Národního muzea) na Václavském náměstí dál sloužilo československému parlamentu, než je v polovině Devadesátek začalo využívat Rádio Svobodná Evropa – představa, ze které se bývalým soudruhům musely ježit vlasy hrůzou.

Turnikety z pražského metra sice zmizely už sice o pár let dřív, zato 90. léta se Pražanům i mimopražským postarala o menší zmatek. V únoru 1990 se totiž hromadně přejmenovaly stanice s ideologickými názvy, a tak se například z Leninovy stala logičtější Dejvická, Sokolovská se přejmenovala podle autobusového nádraží na Florenc, Moskevská na Anděl, Fučíkova na Nádraží Holešovice, Gottwaldova na Vyšehrad a Kosmonautů na Háje. Přejmenovávalo se i jinde, například z Gottwaldova se opět stal Zlín.
 

Areály Monínec, Dolní Morava a Lipno: co vzniklo a funguje

Největší změny jsou vidět tam, kde v devadesátkách nebylo nic anebo téměř nic. Třeba na Monínci v turistické oblasti Toulava, v takzvaných „Malých Alpách“ ležících pouhou hodinu jízdy na jih od české metropole, stála na začátku 90. let jen stará chata Rudných dolů Příbram. V jejím sklepě noví majitelé našli prastarý dětský vlek. Ten záhy vystřídal větší vlek, který se prý do té doby válel v kopřivách někde v Rokytnici nad Jizerou; když ho opravili a rozjeli, za víkend se tehdy v začátcích na Monínci sjelo až 1500 hostů. Dnes tu najdete hotel a moderní restauraci, lanový park, bikepark a řadu sportovišť. Prastarou kotvičku už dávno nahradila čtyřsedačková lanovka a křivou loučku 1,2 kilometru dlouhá sjezdovka.

Na své probuzení čekal také horský resort Dolní Morava, dnes plný nejrůznějších lákadel. Na lyže se sem sice jezdí už od začátku 80. let 20. století, kdy zde tehdejší Rudá hvězda Brno začala stavět sjezdovky a lyžařské vleky, ovšem kuriózní zápis ze začátku 90. let uvádí: „Tento rok se budoval třetí lyžařský vlek, hodnota vleku činí 1 311 Kčs. Původně měl být dokončen roku 1988, ale kvůli nedostatku materiálu se jeho ukončení protáhlo do roku 1989. Bohužel ani roku 1989 nebyl vlek dán do provozu z důvodu nezapojených elektrických hodin. V roce 1991 bylo zjištěno, že tento lyžařský vlek s nedokončenou chatou jsou postaveny bez vydání stavebního povolení.“

Zatímco Milovice na Nymbursku si po roce 1991 a definitivním odchodu ruských vojáků musely na další využití počkat až do 3. tisíciletí, kdy v části bývalého výcvikového vojenského prostoru vznikly přírodní rezervace divokých koní, zubrů a praturů, tankodrom, dětský herní areál Mirakulum a další lákadla, 90. léta přinesla první změny na Lipno. Skiareál tu byl už dřív, se dvěma zastaralými vleky, které provozoval místní lyžařský klub. Jeden z nich sloužil jako dobová adrenalinová atrakce: jezdil do zatáčky, říkalo se mu lomený a spousty lyžařů z něj v kritickém místě vypadly. Na lanovku, Stezku korunami stromů, Království lesa, aquapark, bobové dráhy a další objekty si ale Lipno muselo ještě pár let počkat.
 

Devadesátá léta a devětkrát české UNESCO

K Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO přistoupilo bývalé Československo hned po sametové revoluci v roce 1990. Už v roce 1992 bylo do Seznamu světového dědictví zapsáno nejenom historické centrum Prahy, ale také Český Krumlov a Telč.

V 90. letech se české UNESCO značně rozšířilo. V té době se na seznamu objevily poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, historické centrum Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, Lednicko-valtický areál, Arcibiskupský zámek v Kroměříži s Podzámeckou zahradou a Květnou zahradou, vesnická památková rezervace v Holašovicích a renesanční zámek v Litomyšli. Zkrátka pro české UNESCO byly devadesátky dobré roky.
 

Euforie z nových možností a otevřených hranic

Devadesátky byly roky, kdy se lidé poprvé mohli volně pohybovat po světě, studovat a pracovat v zahraničí. Vzpomínání občas zavání nostalgií, ale vážně: hodně z toho, co se už nevrátí, si zmizení v propadlišti dějin skutečně zasloužilo. Vedle pracovních sobot, kdy o víkendu rodiče šli do práce a děti do školy, k takovým ohavným vynálezům patřily i výjezdní doložky a devizové přísliby. Bez nich jste se do ciziny zkrátka nepodívali. Dodejme, že čekací doba pro získání devizového příslibu pro nestraníka byla v období normalizace i několik let a uspěly asi 4 % žadatelů.

S Kudy z nudy se můžete vypravit do míst, kam se kdysi jezdilo na dovolenou. Není to daleko, pozveme vás třeba na Slapy, na Hracholusky, na Vranovskou přehradu nebo k Máchovu jezeru. V kempech na jejich březích se v létě potkával celý národ.

Vzpomínka na telefonní budky a Retro muzea

Památníkem zmizelých telefonních budek je takzvaný Znojemský orloj na náměstí Republiky ve Znojmě od Maxima Velčovského. Pomník připomínající staré časy vždy v poledne a v podvečer (18:00) zvoní klasickým drnčivým zvukem.

Ujíždíte na vlně retro? Přečtěte si, jak se v Československu žilo za socialismu, kam se jezdilo na dovolenou a navštivte také některé z retro muzeí – třeba Retro Muzeum Na Statku v Brně, Retro muzeum v Muzeu řemesel v Letohradě anebo Retromuseum v Chebu.