Úvod > Aktuality > 32 let od sametové revoluce: jak jsme žili za socialismu?
32 let od sametové revoluce: jak jsme žili za socialismu?
"> "> "> "> "> "> "> "> ">
Životní styl

32 let od sametové revoluce: jak jsme žili za socialismu?

  • Vydáno5. listopadu 2021
Jak se žilo před listopadem 1989? Co jsme jedli a pili, co jsme mlsali, s čím jsme si hráli, co jsme si oblékali a čím jsme jezdili? Pojďte se společně s portálem Kudy z nudy vypravit do časů před sametovou revolucí. Začneme třeba v ulicích Malé Strany, kterou v létě 1989 beznadějně ucpaly trabanty.
trabantPřes dnešní Velvyslanectví Spolkové republiky Německo, které sídlí v malostranském Lobkovickém paláci, se tehdy v létě tisícům občanů Německé demokratické republiky podařilo dostat do svobodné části země. Většinu majetku nechali doma a v Praze nakonec museli opustit i svá auta. Malá Strana i další části historického centra se proměnily v obří skladiště trabantů, wartburgů a dalších východoevropských značek. Podle záznamů tehdejší policie jich z ulic bylo odtaženo kolem dvou tisíc. Část se vrátila do Německa, další se prodávaly v autobazarech, ale kolik přesně jich bylo a kolik se jich odvezlo pryč, to dnes nikdo neví. Zavzpomínat na divoké časy se záplavou „trabi“ můžete při návštěvě Trabant muzea v pražském Motole.
 

V čem jsme jezdili?

Veterán autoDnes je na silnicích sledujeme s nostalgií, ale před listopadem jsme nejezdili téměř ničím jiným než Škodovkami, Trabanty, Wartburgy a Žigulíky. Na vysněné auto se stály několikadenní fronty, vedly se pořadníky, a kdo měl štěstí a dostal se konečně na řadu, ten na nový vůz zaplatil přibližně roční průměrný plat. V roce 1989 jezdilo v Československu 576 tisíc „stodvacítek“, 132 tisíc trabantů a 156 tisíc ruských vozů. Většina z nich už dávno dojezdila, některé ale místo na vrakovištích skončily v muzeích veteránů: přijďte se na ně podívat třeba do AutomuzeaTerezíně, Trabant muzea v Praze anebo do Muzea socialistických vozů ve Velkých Hamrech u Tanvaldu.

V Národním technickém muzeu je až do 12. června 2022 k vidění výstava Výstava Jan Tatoušek – umělec v technice, architekt v designu, která přibližuje práci této legendy průmyslového designu. Připomeňme jeho motocykl Bizon, který se s označením Jawa UŘ-SST dostal roku 1967 do výroby.
 

Co jsme jedli a pili?

Na retro výstavách většinou nechybí část věnovaná socialistickým samoobsluhám. Mléko v sáčku, konzervy krevní tučnice a luncheon meat aneb hit chatařů a chalupářů, polévky Vitana, sifonové lahve a bombičky na výrobu sifonu, malinovka, citrónovka nebo kofola či Granko v retro balení a další potraviny vyvolávají až nepatřičné dojetí. Dodejme, že v obchodech toho za socialismu moc nebylo, zato o prázdné regály nouze nebyla. Znojemské okurky, játra nebo uherák představovaly luxusní zboží. A k tomu sirky Solo ze Sušice, papiňáky, mixéry Eta a všudypřítomné hliníkové příbory. Kdoví, možná skutečně byly jedovaté, ale přežili jsme!
 

Co jsme mlsali?

gumoví medvídciV záplavách dobrot se stále vracíme ke starým dobrým známým z předrevoluční éry. Více než padesát let se drží na trhu třeba Pribináček aneb Pramen zdraví z Posázaví, polárkové dorty a tvarohový Míša (rozšířený dokonce o ovocné variace v podobě nanuků i ve vaničkách), kondenzovaná slazená smetana v tubě Jesenka, Piknik a Pikao, bobnony Bon Pari společně s Lentilkami a Hašlerkami, Tatranky a Fidorky, čokolády Orion nebo mléčné výrobky Termix. A vzpomínáte na čokoládové kočičí jazýčky, barevné gumové medvídky nebo bonbony maliny a fialky, které od sebe nešly odlepit?
 

S čím jsme si hráli?

Znáte Igráčky, malé figurky představující nejrůznější profese a činnosti? Přežili sametovou revoluci a oblékli se do modernějších outfitů. Prvním hotovým prototypem hračky Igráček byl zedník s příslušenstvím, který spatřil světlo světa v roce 1976. Název podniku, a tím pádem i oblíbené figurky, byl odvozen od ruského slova hra „igra“.

Podobně jako Igráčci letěli i Mončičáci, céčka, Rubikovy kostky nebo legendární stavebnice Merkur, na kterou se za totality stály fronty. Proslavila se i tím, že z ní v roce 1961 Otto Wichterle sestavil první přístroj na výrobu kontaktních čoček. V Polici nad Metují, kde se Merkur od roku 1920 vyrábí, najdete jedinečné muzeum.
 

Co jsme nosili a v čem jsme bydleli?

Chcete si prohlédnout interiéry, zařízené v retro stylu? Vyzkoušet si tehdejší každodenní život ve skutečných kuchyních a obývácích a dokonce se podívat do zásuvek a skříní na konfekci z dederonu, krimplenu a dalších syntetických materiálů? Zajděte se podívat do chebského Retromusea s úplnou a jedinečnou přehlídkou životního stylu a designu v dobách socialistického Československa. Zjistíte, co tehdy nabízely obchodní domy Bílá labuť, Kotva, Máj anebo ikona socialistického luxusu, Dům módy na Václavském náměstí v Praze.
 

Jak jsme si vyráběli džíny?

džínyZa tuzexové poukázky, takzvané bony, se sice dalo nakupovat jen v síti obchodů Tuzex, zato tam měli všechno to, co jste nedostali běžně: západní spotřební elektroniku, potraviny, kosmetiku, oblečení a dokonce i auta. Název vznikl ze spojení slov tuzemský export a většina lidí tam chodila „na čumendu“, protože valuty ani bony neměli. K Tuzexům patřili veksláci: překupníci, kteří směňovali bony za běžné peníze v přepočtu 1:5. Přepočítáno na tehdejší peníze vás třeba džíny vyšly na třetinu platu, ovšem jinde než v Tuzexu se dlouho sehnat nedaly. Kdo neměl džíny, musel si koupit jejich napodobeniny anebo jiné kalhoty a pak je podomácku „vylepšit“ drbáním drátěným kartáčem nebo chemickými čistidly.
Pomník obětem násilné kolektivizace v Krabčicích

Pomník obětem násilné kolektivizace v Krabčicích

Pomník v Krabčicích na Litoměřicku připomíná sedláky vyhnané z jejich hospodářství při komunistické kolektivizaci zemědělství v roce 1951, kdy začala největší vlna vystěhovávaní selských rodin v Československu.

Výstava Jan Tatoušek – umělec v technice, architekt v designu

27.10.
12.6.
Výstava Jan Tatoušek – umělec v technice, architekt v designu

Výstava je první retrospektivou tvorby arch. Jana Tatouška (1929-2021), pozoruhodné osobnosti z naší silné průkopnické generace průmyslových designérů. Z jeho tvorby s velice širokým záběrem zaujme např. motocykl Jawa UŘ-SST nebo soubor originálních návrhů palubních přístrojů a přístrojových desek.

 Muzeum výpočetní techniky v Brně

Muzeum výpočetní techniky v Brně

Muzeum výpočetní techniky nabízí netradiční retro expozici výpočetní techniky pocházející převážně z dob normalizačního Československa.

Znovuzrození české tradice Botas

Znovuzrození české tradice Botas

Oficiální obchod značky BOTAS 66 v Praze, provozovaný designéry značky. Je místem, kde si můžete nejen vyzkoušet všechny modely z aktuální kolekce, ale také nahlédnout do archivu, seznámit se s používanými materiály a vůbec poodhalit kouzlo ikony českého designu.

Divadlo Semafor

Divadlo Semafor

Semafor, někdejší kultovní pražské divadlo, už baví diváky nadčasovým humorem a nestárnoucími melodiemi po pět desetiletí. Na hvězdnou dráhu za tu dobu vyslalo spoustu stálic české pop music.

Centrum kulturně-politických dějin 20. století v Moravském zemském muzeu

Centrum kulturně-politických dějin 20. století v Moravském zemském muzeu

Centrum kulturních dějin 20. století vytvořilo Moravské zemské muzeum v Brně jako unikátní archiv samizdatové, exilové literatury a pozůstalosti jejich tvůrců. V budově je přístupná expozice Corpus litterarum.

Tajný atomový kryt 10-Z v Brně s mléčným barem

Tajný atomový kryt 10-Z v Brně s mléčným barem

10-Z je kódové označení nejutajovanějšího brněnského krytu z doby komunismu (1959) pro politické představitele města a kraje. Kryt v Husově ulici vznikl v době nacismu jako úkryt Luftschutzu před americkým a sovětským bombardováním Brna.

Muzeum nostalgie Terezín

Muzeum nostalgie Terezín

V terezínském Muzeum nostalgie vám vystavené předměty budou určitě povědomé. Muzeum totiž představuje nostalgické vzpomínky na dobu nedávno minulou – připomíná věci denní potřeby socialistické společnosti od dobových automobilů, přes vybavený být až po školní třídu.

Muzeum komunismu v Praze

Muzeum komunismu v Praze

V muzeu jsou vystaveny pečlivě vybírané originální materiály a zajímavě zpracované instalace. Uvidíte záblesk historie z originálních filmů, archivních fotografií, projekcí, rozhovorů, maleb, historických dokumentů a velkých zařízení které dohromady přivádí celou tuto kapitolu historie k životu.

Muzeum studené války v protiatomovém bunkru hotelu Jalta v Praze

Muzeum studené války v protiatomovém bunkru hotelu Jalta v Praze

Hotel Jalta je už 55 let symbolem luxusu. Málokdo ale ví, že stojí na protiatomovém krytu pro zhruba 150 osob. Odtajněn byl teprve před 16 lety a i dnes to po otevření pancéřových dveří vypadá, jakoby odtud agenti StB odešli teprve včera.

Památník Vojna Lešetice u Příbrami – jediný dochovaný komunistický lágr v Česku

Památník Vojna Lešetice u Příbrami – jediný dochovaný komunistický lágr v Česku

V lesích za obcí Lešetice, 5 km od Příbrami se nachází zrekonstruované zbytky bývalého zajateckého tábora pro německé válečné zajatce, přeměněného na tábor nucených prací a poté na vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu.

Muzeum železné opony v Rozvadově

Muzeum železné opony v Rozvadově

V budově bývalé celnice v Rozvadově najdete nové muzeum železné opony, které dokumentuje na stovkách exponátů, tisícovce dobových fotografií a celé řady kopiích důležitých historických dokumentů dějinný vývoj země od konce I. světové války.

Muzeum socialistických vozů Železný Brod

Muzeum socialistických vozů Železný Brod

Muzeum socialistických vozů vzniklo v roce 2011 s cílem prezentovat motorismus východního bloku 50. – 80. let minulého století i obraz doby a připomenout návštěvníkům časy nedávno minulé.

Mohyla Jana Palacha na Smrku

Mohyla Jana Palacha na Smrku

Těsně pod vrcholem hory Smrk (1276 m n. m.) se nachází několik lidových mohyl – prostých pomníků z kamení s obrázky a texty. Tyto pomníky zde vznikly v období normalizace.

Socialistický realismus v Ostravě-Porubě – čtvrť podle sovětského vzoru

Socialistický realismus v Ostravě-Porubě – čtvrť podle sovětského vzoru

Široký bulvár, důraz na symetrii a zdobnost, unikátní celky domů, dvorů a vnitrobloků. Mělo zde vzniknout nové město, zalité sluncem, plné zeleně, klidu a spokojených pracujících – protipól původní Ostravy, ve které lidé dosud bydleli v bezprostřední blízkosti hutí a dolů a stovek tun železa a uhlí.