Marta Kubišová se narodila v
Českých Budějovicích, v deseti letech se s rodiči přestěhovala do
Poděbrad. Sice chodila na klavír, ale místo vážně hudby nakonec dostala přednost ta, kterou hrály západní rozhlasové stanice. Po maturitě nemohla kvůli třídnímu původu studovat vysněnou medicínu, proto začala pracovat v
poděbradských sklárnách Crystal Bohemia a zároveň o víkendech zpívala s lázeňským orchestrem a taneční kapelou v blízkém
Nymburce na takzvaných čajích. Cestu na pódia jí otevřel úspěšný konkurz do
pardubického divadla Stop; pak následovalo
plzeňské divadlo Alfa a pak už
Praha,
divadlo Rokoko a soubor, v němž se potkala s
Waldemarem Matuškou, Václavem Neckářem, Helenou Vondráčkovou či
Pavlínou Filipovskou. Marta vzápětí nazpívala své první hity, za duet s Helenou Vondráčkovou
Oh, Baby, Baby v roce 1966 obě získaly stříbrnou Bratislavskou lyru. Ve stejném roce také poprvé vyhrála
Zlatého slavíka.
Před Martou se otvíral svět, ale komunistický režim dveře rychle přibouchl: její bratr emigroval a píseň
Modlitba pro Martu (skladatel
Jindřich Brabec a textař
Petr Rada), původně natočená pro
seriál Píseň pro Rudolfa III., se v roce 1968 stala symbolem odporu a protiokupačním protestsongem.
Martina kariéra skončila: desky už vyjít nesměly,
třetího Zlatého slavíka za rok 1969 směla převzít pouze v redakci časopisu Mladý svět. Přestože v následujícím roce už vystupovat nesměla, v
anketě Zlatý slavík 1970 vyhrála kategorii zpěvaček. Režim výsledky zfalšoval tak, že se sloučením kategorií stal jediným vítězem
Karel Gott. Marta tak cenu obdržela dodatečně po téměř dvaceti letech na
koncertu v Lucerně v roce 1990.
Během normalizace jí režim nejenom bránil ve vystupování, ale i v obstojném zaměstnání. Nevyšla jí ani manželství s režiséry
Janem Němcem a
Janem Moravcem. Marta se stýkala s disentem, mimo jiné s
Václavem Havlem a jeho přáteli, v roce 1977 podepsala
Chartu 77 a stala jednou z mluvčích iniciativy. Teprve na začátku 80. let sehnala místo sekretářky v podniku Výstavby hlavního města Prahy.
Její velký comeback přišel v
listopadu 1989: Kubišová se stala
jednou z tváří sametové revoluce a
Modlitba pro Martu její neoficiální hymnou. Zpěvačka začala znovu koncertovat a natáčet desky, zpívala ve světě, moderovala
adventní koncerty a láska ke zvířatům vyústila v účinkování v
televizním cyklu Chcete mě? Získala také řadu ocenění, například v roce 1995 od
prezidenta Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně a v roce 2012
francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie, hodnost Rytíř za vynikající přispění k politické svobodě. V roce 2017, kdy ukončila pěveckou kariéru, její zásluhy ocenily i rodné
České Budějovice.