Objevování neznámého aneb místa, kam se před rokem 1989 nesmělo

Řadu dříve nepřístupných míst jste mohli navštívit až po roce 1989, protože předtím ležely v hraničním pásmu. To zasahovalo přibližně 10 až 15 kilometrů od státní hranice směrem do vnitrozemí a spolklo tak celou řadu dnes oblíbených výletních míst.
 

Bismarckova rozhledna

Teprve v roce 2005 zjistili mnozí obyvatelé Chebu, že kousek od města mají rozhlednu. A ne ledajakou! Bismarckova rozhledna, postavená roku 1909 na místě starší dřevěné vyhlídkové věže, byla jednou ze stovek věží a mohyl, postavených na počest německého kancléře Otty von Bismarcka. Leží necelý kilometr od česko-německých hranic, a tak se po druhé světové válce proměnila v pozorovatelnu pohraniční stráže; okolní svět na ni zkrátka zapomněl a vysoké stromy v okolí se postaraly o zbytek. V roce 2005 se Bismarckova rozhledna dočkala rekonstrukce, je přístupná celoročně a zdarma a otvírá se z ní hezký výhled na město Cheb, vodní nádrž Skalku, pásmo Krušných hor i do Německa.

Poprvé se otevřela lidem v říjnu roku 1909, avšak nesklízela jen úspěchy – u českých vlastenců budila nevoli kvůli aktivitám Všeněmecké strany a jejímu pojmenování po Bismarckovi. Věž nese řadu germánských mytologických symbolů. Zajímavé jsou například dveře či runové nápisy a znaky, které uvidíte při stoupání po schodišti uvnitř věže. Stavba byla také využívána k oslavám Bismarckových narozenin a slavnostem slunovratu, a to až do konce 2. světové války. Pak byla od vnějšího světa odříznuta, když se stala součástí "zakázaného pásma".

Podobný osud sdílel i nedaleký poutní areál Maria Loreto ve Starém Hrozňatově, kdysi jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst široko daleko. V „péči“ minulého režimu se proměnilo v ruinu, dnes zásluhou starých rodáků, Čechů i Němců, opět vzkvétá.
 

Dobře utajené Podyjí

Do pohraničního pásma spadalo téměř celé území dnešního národního parku Podyjí. Podívat jste se mohli jen na zámek Vranov nad Dyjí, ale na Hardeggskou vyhlídku, ke zřícenině Nového Hrádku nebo do údolí Dyje se zkrátka nesmělo. Také na vinici Šobes, jednu z nejstarších a nejznámějších viničních tratí v Česku, jezdívali zemědělci jen na zvláštní povolení a nakonec se na ni téměř zapomnělo.

Dnes se sem dostanete buď po takzvané staré Římské cestě z Podmolí nebo z Hnanic. Staré časy dosud připomínají například fragmenty hraničních zátarasů u Čížova anebo bývalé vojenské cvičiště u Mašovic.

Další zajímavostí jsou houpací mosty nad řekou Dyjí, pozůstatek po pohraničnících z komunistické éry. Metoda ostrahy hranice i samotná konstrukce mostů jsou dílem sovětských inženýrů.V roce 2002 je poškodila povodeň, ty dnešní jsou již moderní.
 

Kolonáda na Reistně

Ani cestování po Lednicko-valtickém areálu nebylo tak jednoduché jako dnes. Své by o tom mohla vyprávět kolonáda na Reistně, kopci nad Valticemi, z něhož je pěkný výhled široko daleko. Po roce 1945 sloužila pouze jako pozorovatelna pohraničníkům, oprav a zpřístupnění se dočkala teprve po roce 1989.

Na vyhlídkovou střešní terasu se sice podíváte jen v hlavní sezoně, ale výhled je hezký i z míst o pár metrů níž. Jak vypadala ostraha hranic země sevřené v ostnatých drátech vám názorně ukáže blízké Muzeum železné opony.
 

Vojenské prostory, Milovice a Ralsko

Po roce 1989 bylo zrušeno několik vojenských prostorů. Často se na ně vzpomíná v souvislosti se sovětskými vojsky, která je obsadila při invazi v roce 1968, ale například vojenský újezd Mladá s vojenským výcvikovým prostorem Milovice severně od Lysé nad Labem nebo vojenský výcvikový prostor Ralsko u Mimoně vznikly coby vojenská cvičiště ještě za Rakouska-Uherska. Vzpomeňte si na to, až se pojedete podívat třeba do dětského zábavního parku Mirakulum nebo do rezervace divokých koní, zubrů a praturů.

Mezi nepřístupná místa také patřily například zřícenina hradu Ralsko, obří vojenské letiště Hradčany anebo Polomené hory a Hradčanské stěny s jeskyní Psí kostel, romantická oblast vymezená Máchovým jezerem, údolím řeky Ploučnice a silnicí Hradčany–Břehyně.
 

Zakázaná místa Šumavy

Šumava patřila za minulé éry k neprostupným místům a na mnohé dnes oblíbené turistické cíle bylo možné běžnému člověku pohlédnout až po roce 1989. Tak například obce jako Bučina nebo Knížecí Pláně byly srovnány se zemí, zapovězeno bylo Prášilské jezero, jezero Laka i Plešné jezero. Všechna tato místa ležela v pohraničním pásmu a turisté k nim nesměli.

Dalším přísně střeženým místem byl Poledník, kde na konci 60. let 20. století vznikl areál, který sloužil armádě jako základna pro sledování leteckého a pozemního provozu v sousedním Německu a jako odposlechová stanice a rušička televizního i radiového signálu vysílačů umístěných za našimi hranicemi.

Také na horské túry po pohraničním hřebenu měli lidé na dlouhou dobu zapomenout. Zapovězena byla druhá strana Lipenského jezera, hora Smrčina, Plechý, Třístoličník, Nové Údolí, okolí Strážného, Březník, okolí Prášil a symbolem rozděleného světa se stala Železná Ruda. Tady končila železniční trať; nádražní budova v Alžbětíně, kterou prochází státní hranice, byla legendou, o níž se sice vědělo, ale dostal se sem jen málokdo. Dnes je zde Evropské informační centrum Šumavy a vlaky zde opět jezdí na obě strany.
 

Znovu objevené Brdy

Ještě déle než Šumava byly před turisty uzavřené Brdy. V roce 1926 byl na území středních Brd zřízen vojenský výcvikový prostor, který se v roce 1950 stal vojenským újezdem s výcvikovým prostorem Jince. Tím byla zdejší příroda na 65 let téměř zakonzervována. Až v roce 2007 byly veřejnosti o víkendech a svátcích zpřístupněny některé okrajové části vojenského újezdu, který k 1. 1. 2016 přestal de facto existovat (až na malé části) a jeho území se spolu s přilehlými přírodně zajímavými oblastmi stalo Chráněnou krajinnou oblastí. Za několik let své existence doznala CHKO Brdy mnoho změn – bylo zde vyznačeno mnoho stovek kilometrů tras pro pěší a cyklisty, o prázdninách a víkendech zajíždějí k Brdům turistické autobusy z Prahy, Plzně a Příbrami (na Orlov a Míšov), vznikla zde muzea a expozice zdejší přírody. Nechybí ani zajímavé naučné stezky.
 

Další zakázaná místa

• Ačkoli hrad Grabštejn ležel ve zdánlivě bezpečném Trojzemí, tedy v místě, kde se setkávaly hranice Česka, Německa a Polska, po zestátnění v roce 1945 se stal součástí vojenského prostoru. Armáda hrad využívala až do roku 1970, první návštěvníci se sem podívali až v roce 1993.
• Nejvyšším vrcholem Českého lesa a zároveň neodmyslitelným symbolem krajiny v okolí Domažlic je Čerchov (1042 m n. m.). V roce 1950 vrchol Čerchova obsadila vojska pohraniční stráže, která na něj ani do jeho blízkosti nepustila nikoho až do roku 1989.
• Tajemným a nepřístupným místem byly i dva velké areály v Praze-Karlíně, Kasárna Karlín a Invalidovna.