Vesnici založil
na konci 18. století kníže Schwarzenberg a pozval do ní rodiny z nedalekého stašského panství. Přes obtížné životní podmínky
v nadmořské výšce 1021 m se obec rozvíjela a ve druhé polovině 19. století v ní žilo již přes 700 lidí. Kromě výše uvedených domů zde stávala
hájovna, pila, hostinec, mlýn, stanoviště hraniční stráže, od roku 1830 hřbitov, v roce 1864 byl vystavěn v obci
kamenný kostel sv. Jana, později i fara, od roku 1902 zde fungoval
obecní úřad a od roku 1930 též úřad poštovní. Ve vsi fungoval také divadelní a taneční soubor a orchestr.
Po druhé světové válce bylo
německé obyvatelstvo obce vysídleno a ani nově příchozí obyvatelé zde nezůstali dlouho. Území se v 50. letech stalo součástí zakázaného
pohraničního pásma, kterým probíhala tzv. železná opona; veškeré budovy v obci včetně kostela byly srovnány se zemí. Kromě jejich pozůstatků je v terénu dobře patrný především systém polí, ohraničených mezními
pásy z mohutných balvanů.
V 70. letech 20. století byl armádou zničen místní hřbitov a kostel sv. Jana odstřelen. Dnes jej připomíná
vztyčený kříž na pietně upraveném místě – základech kostela. V průčelí pietního místa je umístěn zrestaurovaný zde nalezený
rodový znak Schwarzenberků. Po roce 1990 byl péčí bývalých německých obyvatel místní hřbitov obnoven. Z obnoveného hřbitova je
za jasného počasí výhled na horu
Luzný,
Třístoličník,
Boubín,
Bučinu a v okolí hřbitova se otevírá pohled na partie celých Knížecích Plání. Za příznivých podmínek jsou
viditelné i Alpy.
Knížecí pláně jsou přístupné
po turistických stezkách z
Kvildy, z Borových Lad, pro zdatnější i z Horní Vltavice (přes Polku) a ze Strážného (Jelení stezkou přes Žďárské jezírko). Všechny trasy vedoucí na Knížecí Pláně jsou
vhodné nejen pro pěší, ale i pro cyklisty.