Zřícenina Státního hradu Nový Hrádek se nachází v nádherném prostředí Národního parku Podyjí, západně od Znojma. Původní vojenský význam hradu po třicetileté válce ustoupil. Počátkem 19. století byla jeho přední část upravena jako lovecký hrádek.
Při prohlídce zhlédnete unikátně dochovaný hradební systém staršího lucemburského hradu z 14. století s dvojitým, do sebe vloženým prstencem oválných hradeb, pozdějším předhradím a opevněným suchým příkopem. Součástí prohlídky je dále mladší trojpodlažní hrad z 15. století s mohutnou třičtvrtěválcovou věží, skalními místnostmi a miniaturním nádvořím. Návštěvníci ocení také pohled z vyhlídky do hlubokého dyjského kaňonu Národního parku Podyjí s údolními nivami a spletitě meandrující řekou.
Prvními historicky doloženými majiteli tohoto území byli premonstráti z louckého kláštera ve Znojmě, kteří ho v roce 1358 směnili s moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským. Ten zde nechal postavil dnešní tzv. dolní hrad, a to jako opevněné sídlo plášťového typu využívané k příležitostným loveckým pobytům. Dodnes se z něj zachovala nižší parkánová hradba a do ní unikátně vložený soustředný ovál vnitřní hradby o síle až tří metrů, postupně zvyšovaný až na třináct metrů. Jeho syn Jošt Moravský, pozdější římskoněmecký král, přenechal v roce 1403 nový zeměpanský hrad svému stoupenci Přechovi z Kojetic. Po něm pak v držení Nového Hrádku následovali, nejpozději od roku 1420, rakouští Eitzingerové, kteří na protilehlém břehu Dyje vlastnili i hrad Kaju. Za nich došlo k zásadní přestavbě hradu, při které vznikl dnešní tzv. horní hrad. V 16. století byl hrad vlastnictvím několika šlechtických rodů. Byli to např. pánové z Bačkovic, Krajířové, Čertorejští, Dietrichsteinové, Berkové z Dubé a Streinové. V roce 1617 ho pak poprvé získali držitelé Vranova Althannové, kteří na několik staletí obě dominia spojili do jednoho celku. Za třicetileté války byl částečně pobořen švédským vojskem generála Torstensona.
V roce 1799 se Nového Hrádku ujal nový dominus - polský hrabě Stanislav Mniszek, který na velkém nádvoří adaptoval starší budovu na hájovnu a později zde zřídil prodejní sklad kameninového zboží z vlastní vranovské továrny. Upravil také horní hrad, a to pro krátkodobé výletní a lovecké pobyty své rodiny a svých hostí. Na tuto činnost pak navázala jeho dcera a dědička Luitgarda Stadnická, která nechala někdy v druhé polovině 19. století rozšířit a zpevnit zahradní terasy na jihovýchodním svahu. Ing. Adamu Zbyňku Leonovi Stadnickému, pravnukovi Stanislava Mniszka, byla za první pozemkové reformy v dvacátých letech 20. století zřícenina zkonfiskována a pronajata Klubu českých turistů, který ji zpřístupnil veřejnosti a zřídil v ní navíc noclehárnu pro mládež s kapacitou dvaceti lůžek. Hájovna na prvním nádvoří byla přeměněna na veřejný hostinec pro turisty.
V roce 2002 se stal hrad spolu se Státním zámkem Vranov nad Dyjí národní kulturní památkou.