Májové tradice: Proč se líbat pod rozkvetlou třešní, stavět májky a sypat chodníčky lásky?

Májové tradice pro zamilované

O polibcích pod rozkvetlou třešní se podobně jako o vánočních polibcích pod jmelím říká, že mají magickou moc: díky nim prý bude políbená žena celý další rok krásná a přitažlivá. Tipů, kam vyrazit na rande, dostaveníčko a pro polibek najdete na Kudy z nudy celou řadu, od tajných i oblíbených zákoutí na Petříně až po nejhezčí místa pro zamilované ve všech regionech.

Prvomájové políbení zdaleka není jediná květnová tradice. Pojďte se podrobněji podívat na stavění májky, vysypávání chodníčků lásky a pověru o nešťastných květnových svatbách.
 

Stavění májky

V předvečer 1. května se na náměstích a vesnických návsích vztyčují májky, tradiční symboly jara. Smrk, jedle nebo borovice se zbaví větví a ponechá se jen špička, kterou pak ozdobí velký věnec z chvojí, pentle, fáborky a květiny. Kromě velké máje, která stojí na návsi nebo na náměstí, mládenci také staví menší májky před domy svých dívek. Většinou to jsou mladé břízky, zdobené pestrobarevnými fáborky.

S velkou májkou jsou spojené další obyčeje: musí se hlídat, aby ji přespolní nepokáceli a neukradli. Vesnice se také mezi sebou předhánějí v tom, kdo bude mít vyšší májku, někde se dokonce na májku pořádají závody ve šplhu. Na stavění máje se můžete vypravit do několika skanzenů, třeba na Stavění máje ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, do plzeňského staku v Bolevci anebo Otevírání pastvin a stavění máje ve skanzenu Rochus v Uherském Hradišti.
 

Chodníčky lásky a psaní vzkazů na silnice

Znáte tradici vysypávaných ornamentů na Slovácku? Trochu se mu podobá další májový zvyk, a to chodníčky lásky. Domy zamilovaných dvojic se spojovaly cestičkami vysypávanými z písku, vápna, pilin, otrub nebo kukuřičného šustí.

Jenže s rozrůstajícími se vesnicemi a asfaltovými povrchy, kde tuhle krásu rychle rozjezdí auta nebo sebere vítr, téhle hezké tradici už odzvonilo. Někde ji ale nahradila jiná prvomájová taškařice: 1. května nad ránem si lidé bílou barvou rovnou na silnici píší nápisy a vzkazy, případně malují srdce. Často se tak prozradí něco, o čem se nemluví.
 

Stará pověra o nešťastných květnových svatbách

Ačkoli je květen měsíc lásky, o májových manželstvích se dodnes říká, že budou nešťastná. Stará pověra Svatba v máji, do roka máry a novější pověra, že manželství uzavřená v květnu se častěji rozvádějí, je zakořeněná hodně hluboko. Když hledáte termín pro svatbu, i mimořádně oblíbená svatební místa mívají v květnu volno. Proč?

Co platilo před stovkami let je dnes docela jinak, ale májová svatba skutečně přinášela rizika, hlavně pro nevěsty: ženy po svatbě obvykle záhy otěhotněly a při letní dřině na poli pak potrácely. Pokud těhotenství zvládly, ještě zdaleka neměly vyhráno: v květnu počatá miminka přicházela na svět v zimě, a to v její nejkritičtější době. V záplavách sněhu a mrazech bylo těžké najít pomoc při porodních komplikacích, lidem docházely zásoby jídla a rodičky neměly dost sil. Květen by se tak snadno mohl stát měsícem nádherných svateb v záplavách rozkvetlých stromů, ale zkrátka pověra je pověra – a některé, jak vidno, se drží opravdu pevně.
 

Polibky pod rozkvetlou třešní

Celý květen a hlavně první máj je měsícem a svátkem lásky. Polibek pod rozkvetlým stromem měl podle pohanských tradic, úzce propojených s přírodou, zajistit páru nejenom štěstí a lásku, ale hlavně plodnost. Už v antickém Římě se slavil první máj jako den, zasvěcený bohyni jara a plodnosti Flóře. Která dívka pak neměla mládence a nechtěla uschnout, ta se mohla umýt v potoce: prvomájové opláchnutí v jarní vodě mělo podobné omlazující účinky jako políbení pod kvetoucí třešní. Ačkoli se říká, že nepolíbené dívky v létě uschnou, asi není třeba mít strach. O výskytu uschlých nepolíbených dívek se nikde nepíše!
 

Japonsko a svátky rozkvetlých třešní

Co když to ale všechno bylo ještě trochu jinak? Stopy třešní i romantických procházek pod korunami rozkvetlých stromů totiž míří do Asie. Konkrétně do Japonska, kde se koncem března a začátkem dubna slaví svátek Hanami. Jeho náplň je jednoduchá: čisté potěšení z pohledu na kvetoucí sakury, tedy třešně, či slivoně. Sakury se sice od našich evropských třešní mírně liší, ale botanicky patří ke stejnému rodu. V Japonsku se rozhodně nepěstují pro ovoce, důležitější jsou jejich nádherné květy, symboly krásy i pomíjivosti života. A protože sakura je už dlouhá staletí součástí japonské kultury (a také japonským národním stromem, podobně jako u nás lípa), Japonci se v době jejich květu chodí kochat jejich nádherou do zahrad a parků. Setkávají se s rodinami a přáteli, pořádají pikniky a vychutnávají si rozkvetlou jarní přírodu ve všech podobách. Třeba i ve formě speciálních sladkostí, ozdobených třešňovými květy.

Svátek je mimořádně oblíbený, dodržuje se po celém Japonsku a je také velmi starý – slavnosti se prý pořádaly již v třetím století našeho letopočtu. Hanami si jen těžko mohli nevšimnout cestovatelé, a tak se zprávy o milé tradici postupně šířily do světa. Patrně tak se líbezná podívaná na kvetoucí jarní ovocné stromy dostala i k nám do střední Evropy – a k polibku pak už byl jen pověstný poslední krůček.
 

Třešňové výlety aneb nejkrásnější místa pro polibky pod třešní

I když leckde najdete rady, že líbacím stromem nemusí být jen třešně a klidně je mohou nahradit jabloně, hrušně nebo mandloně, na Kudy z nudy se přidržíme starých dobrých třešní. Kde je najdete?

Nejznámější pražské třešně rostou na úbočí Petřína v Seminářské zahradě. Kdysi tu bývaly vinice, pak zahrada kláštera bosých karmelitánů. Když císař Josef II. řád zrušil, zahrada připadla arcibiskupskému semináři. Ten ji proměnil v ovocný sad. Praze zahrada patří od roku 1927, o tři roky později byla zpřístupněna veřejnosti. I kdyby sem vtrhli najednou všichni zamilovaní z celého města i okolí, míst pro prvomájové polibky tu najdou dostatek: roste tu přes 2 700 ovocných stromů, mezi nimiž vedou třešně, jabloně, hrušně, višně a mandloně.

Ovocné stomy najdete také mezi finalisty ankety Strom roku: v soutěži vyhrála jabloň, hruška z Drásova, Hruška v širém poli a důstojným svědkem vašeho polibku může být třeba Bartákova třešeň z Hostěnic na Drahanské vrchovině, třešeň ptačí, která se věkem už pomalu blíží stovce. Královstvím třešní je rovněž Biocentrum u Vinoře, a třešně rostou také v aleji starých ovocných odrůd v Machovské Lhotě na Broumovsku. Skutečnou legendou mezi třešněmi je třešeň v zaniklé osadě Žitná ve Slavkovském lese v Karlovarském kraji. Spolu s nedalekým pomníkem obětem první světové války připomíná obec, zničenou po druhé světové válce. Strom, který v otevřené krajině na náhorní planině čelí drsnému počasí, neustálému větru a v zimě také sněhovým závějím, má netradiční tvar. Polibek pod obloukem jeho pokrouceného kmene by mohl mít obzvlášť silnou magickou sílu, nemluvě o tom, že před několika lety byla třešeň z Žitné zařazena mezi památné stromy a v anketě Strom roku 2020 získala titul Strom hrdina. Zkrátka tohle je česká třešňová celebrita.

Třešně z ní ale neotrháte: je to rovněž třešeň ptačí, a tak v létě přináší radost hlavně ptákům.
 

Mlsný Lucullus a třešňové lukulské hody

Do Asie nemíří jen kořeny naší vášně pro obdivování třešní a polibky pod rozkvetlými větvemi, ale také původ třešní jako druhu ovoce. První stromky třešní prý z Asie do Říma nechal přivézt Lucius Licinius Lucullus (asi 118–57 př. n. l.). Vojevůdce, římský konzul a státník začal třešně pěstovat ve svých zahradách a pak pořádal velkolepé hostiny, takzvané lukulské hody. Slovní spojení se dodnes používá pro báječné, chutné a bohaté hostiny.

Třešně v Evropě záhy zdomácněly a právě Česko se v jejich pěstování a hlavně šlechtění stalo světovou velmocí. Plody třešní se využívají hlavně pro výrobu vynikajících marmelád, koláčů a bublanin. Chuťově výraznější višně, které prý vznikly křížením divoké třešně ptáčnice a třešně keřové, se pak uplatňují i v teplé kuchyni. Čas třešní je sice ještě daleko, ale možná ve spíži najdete skryté zásoby kompotů a můžete si vystrojit vlastní lukulské hody, třeba v podobě skvělé bublaniny. A pak si dát pusu nad voňavým zákuskem, protože láska přece prochází i žaludkem!
 

Bublanina

Co budete potřebovat:

• 150 g polohrubé mouky
• 150 g hladké mouky
• 150 g moučkového cukru + ještě trochu na poprášení
• 1 prášek do pečiva
• 80 g másla
• 3 vejce
• 200 ml kefíru
• 1 sáček vanilkového cukru
• 500 g třešní

 
Povolené máslo vložte do misky a rozšlehejte ho s moučkovým a vanilkovým cukrem, vejci a kefírem. Pak přidejte prosátou mouku s práškem do pečiva a všechny suroviny řádně promíchejte. Vyložte pekáč pečicím papírem, vlijte na něj těsto a rovnoměrně ho poklaďte vypeckovanými třešněmi, které jste před tím jemně obalili v mouce, aby hned v těstě nepropadly ke dnu. Předehřejte troubu a pečte při 175 stupních zhruba dvacet minut. Před podáváním bublaninu nakrájejte na čtverečky a případně poprašte moučkovým cukrem.