I když se místa silně zasažená kalamitou znovu začínají zelenat, bude trvat dlouho, než se krajině vrátí původní podoba. Pojďte se s portálem
Kudy z nudy podívat do míst, kterým nenasytný kůrovec paradoxně pomohl.
Třeba na
Vysočinu, kde pomohl odhalit tajemství, na
Šumavu, do
Hostýnských vrchů anebo do
Jetřichovických stěn v
národním parku České Švýcarsko. Oblíbená místa jako
Mariina vyhlídka,
Vilemínina stěna,
Rudolfův kámen či
zřícenina hradu Falkenštejn jsou přístupné, možná ale budete překvapení, kam nyní dohlédnete!
Vysočina a zřícenina kaple u Dolní Rožínky
Vinou kůrovce sice
Vysočina částečně přišla o pověst
houbařského ráje a místo na houby se teď do vykácených ploch chodí hlavně na maliny a ostružiny, ale zato bez větších problémů objevíte
romantickou zříceninu, desítky let ukrytou v
lese Jivina u
Dolní Rožínky. Les zmizel a oblíbené místo výletů se tak ocitlo na mýtině; tak jako dnes je lidé z okolí naposled mohli vidět před padesáti lety. Zřícenina neleží na žádné turistické trase, nyní ji ale pohodlně uvidíte od silnice spojující Dolní Rožínku se Strážkem. Dál ovšem můžete pátrat po jejím původu, tohle tajemství poničený les neodhalil. Ví se, že stavbu nechal vybudovat Jan Nepomuk hrabě Mitrovský v letech 1781–1789, že byla zdobena freskami a ve výklencích stály sošky. Píše se o ní jako o zřícenině kaple, ale mohlo jít také o kulisu lesního divadla anebo romantický letohrádek či niku, typickou součást osvícenských zahrad a parků.
Lýkožrout se na Vysočině postaral také o odlesnění okolí
Pohledecké skály u
Nového Města na Moravě a skalních útvarů
Devět skal, což je nejvyšší vrchol
Žďárských vrchů a druhý nejvyšší vrchol celé
Českomoravské vrchoviny. Přibylo tak míst, odkud bývá za mimořádně dobrý podmínek vidět až na
Krkonoše a
Králický Sněžník.
Šumava a časy Klostermannova „zlatého broučka“
Milovníci knížek
Karla Klostermanna si v souvislosti s kůrovcovou kalamitou jistě vybaví
román V ráji šumavském. V něm spisovatel popisuje časy po roce 1870, kdy
Šumavu zdecimoval orkán a po ní nálety „zlatého broučka“. Šumaváci sice díky těžbě dřeva zbohatli, ale kůrovec zároveň krutě zasáhl do jejich osudů.
Kůrovcová kalamita se na Šumavu vrátila a stejně jako kdysi proměnila řadu míst k nepoznání – namátkou cestu k
pramenům Vltavy vedoucí z
Kvildy, lesy kolem
Poledníku nad
Prášilským jezerem, okolí
Černého a
Čertova jezera anebo oblasti kolem
Březníku,
Plešného jezera a
Plechého, nejvyššího vrcholu české části Šumavy.
Kůrovec a Hostýnské vrchy
Velké ztráty počítají také v
Jeseníkách nebo v
Hostýnských vrších. Lesy tu byly převážně smrkové, a tak se v podstatě jen čekalo na katastrofu. Ta přišla s nebývalou silou, a její rozsah vám odhalí například
rozhledna na Kelčském Javorníku a výhled do okolí. Kvůli těžbě kůrovcového dřeva zůstaly na mnoha kopcích jen rozsáhlé holé pláně prakticky bez stromů. O něco lépe na tom je
Svatý Hostýn: tam ještě lesy zůstaly, ale bazilika, dřív z okolních údolí prakticky neviditelná, teď je vidět docela dobře.
Kalamita zasáhla i lesy ležící o několik desítek kilometrů dál směrem na sever, ve
vojenském prostoru Libavá. Když se o víkendech a svátcích navštívíte
pramen řeky Odry, připravte se na to, že vaše cesta nyní povede přes holé pláně.
Zdravé a pestré lesy
S broukem jménem
lýkožrout smrkový aneb
kůrovec jsme se v posledních letech seznámili více než dostatečně. Kalamita, která v několika vlnách zasáhla Českou republiku a byla největší v naší historii, je nyní už na ústupu. Příroda se začala vzpamatovávat díky nové výsadbě, která je pestřejší než dřív. Protože jedním z hlavních důvodů kalamity byly vedle sucha velké plochy lesů osázené výhradně smrky, jejichž lýko je pro kůrovce hlavní potravou, nově se vysazují druhově pestré smíšené lesy; přibližně třetinu sazenic představují listnáče. I když Česku kůrovec rozhodně neřekl sbohem, lesy nové generace budou odolnější a zdravější než dřív.