Česko ve filmu: filmové komedie se správnou letní atmosférou

Léto a prázdniny lákají k pobytu u vody, ke koupání, posezení na zahrádce oblíbené restaurace a mlsání zmrzliny. Co takový letní večer zakončit v kině u některé ze skvělých českých komedií se správnou letní atmosférou?
 

Páni kluci (1975)

Stačí pár úvodních taktů Hapkovy písně Nestůj a pojď, a rázem se dostanete do báječné letní nálady, která provází film Páni kluci. Už první záběry, kdy prosluněnou krajinou ujíždí parní vlak a po louce za ním uhání hlavní hrdina Tomáš, vám připomenou nekonečné prázdninové dny plné dětských her. Film natočila Věra Plívová-Šimková podle scénáře Jana Procházky; ten do českých reálií přenesl nesmrtelné příběhy Marka Twaina o dobrodružstvích Toma Sawyera a Huckleberryho Finna. Natáčelo se v historickém centru Litoměřic, na malebném nádraží v Levíně, na hradě Rýzmburku a hlavně na trati z Velkého Března do Zubrnice. Na nádraží v Zubrnicích najdete železniční muzeum, kde je část expozice věnovaná natáčení filmu, dojet sem můžete zubrnickým motoráčkem. Léto a prázdniny lákají k pobytu u vody, ke koupání, posezení na zahrádce oblíbené restaurace a mlsání zmrzliny. Co takový letní večer zakončit v kině u některé ze skvělých českých komedií se správnou letní atmosférou?
 

Páni kluci (1975)

Stačí pár úvodních taktů Hapkovy písně Nestůj a pojď, a rázem se dostanete do báječné letní nálady, která provází film Páni kluci. Už první záběry, kdy prosluněnou krajinou ujíždí parní vlak a po louce za ním uhání hlavní hrdina Tomáš, vám připomenou nekonečné prázdninové dny plné dětských her. Film natočila Věra Plívová-Šimková podle scénáře Jana Procházky; ten do českých reálií přenesl nesmrtelné příběhy Marka Twaina o dobrodružstvích Toma Sawyera a Huckleberryho Finna. Natáčelo se v historickém centru Litoměřic, na malebném nádraží v Levíně, na hradě Rýzmburku a hlavně na trati z Velkého Března do Zubrnice. Na nádraží v Zubrnicích najdete železniční muzeum, kde je část expozice věnovaná natáčení filmu, dojet sem můžete zubrnickým motoráčkem. ČSFD 85%
 

Jak dostat tatínka do polepšovny (1978)

Když zazní hlášky To není děda, to je Herodes! nebo Vodník! A říká mi Fando!, neomylně poznáte film Jak dostat tatínka do polepšovny aneb letní pokračování zimního filmu Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku. Zimní Krkonoše vystřídal Český ráj a pískovcové skály, rybník Věžák a vesnička Vesec u Sobotky. Do Českého ráje vás na kole nepošleme, zato pro vás máme hezký tip na cyklistický výlet s dětmi. V něm vám prozradíme, jak to ve skutečnosti bylo se slavným Dračím zubem i kudy vedla Vaškova oblíbená zkratka. ČSFD 87%
 

Vesničko má středisková (1985)

Svérázný a kochající se doktor Skružný, řidič družstevního náklaďáku Pávek a jeho závozník, mentálně zaostalý Otík, akademický malíř Ryba a řada dalších svérázných postaviček: ti všichni se objeví v komedii Vesničko má, středisková. Byla nominovaná na Oscara jako nejlepší zahraniční film, a režisér Jiří Menzel ji natočil v roce 1985 ve středočeské vesnici Křečovice. Až na některé scény: například rybník, v němž žárlivý Turek trénuje potápění, zatímco jeho žena a její milenec dovádějí na břehu, najdete u Neveklova.

A nejlepší hláška? Připravte se, je dlouhá:
Bedřich Rambousek: Pane doktore, vy všechno zlehčujete. Já nejlíp vím, jak mi je. Já už tady dlouho nebudu.
Doktor Skružný: Chceš lázně, Bedřichu?
Bedřich Rambousek: Nechci, to mi nedělalo dobře.
Doktor Skružný: Tak jeď k moři. Zavři hospodu a jeď.
Bedřich Rambousek: Tam jsem byl. Předloni. Tam trpím průjmama.
Doktor Skružný: Tak jeď do Tater.
Bedřich Rambousek: Já nesnáším vejšky.
Doktor Skružný: Tak víš, kam jeď. Jeď do Pelhřimova. Prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš. Další!

Kdo se vydá hledat pelhřimovské krematorium, bude zklamaný: neexistuje. Autor scénáře Zdeněk Svěrák se opakovaně kál, že netušil, jaký problém Pelhřimovu jedinou větou způsobí. Pelhřimovští z toho mají legraci a dokonce si už několikrát postavili na náměstí provizorní spalovnu, dovnitř házeli na lístečcích sepsaná svá trápení a pak je symbolicky nechali shořet. ČSFD 88%
 

Jak utopit Dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách (1974)

„Toho idiota bych si stejně nevzala. To tak žít někde na Berounce!“, písnička Znala panna pána v podání Heleny Vondráčkové a Vaška Neckáře, a dokonalý trik, v němž herci ze scény mizí umyvadlem – poznáváte? Bláznivou komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách natočil režisér Václav Vorlíček v roce 1974. Děj se točí kolem poslední vodnické dynastie Vodičků a Wassermannů, lásky mladé vodnice Jany k právníkovi dr. Mráčkovi a jeho pokusech vystěhovat vodníky z mokrého domku na Kampě a ten nechat zbourat.

Film, který získal cenu za nejlepší komediální film na přehlídce humoristických filmů v La Coruni 1975, se natáčel hlavně v Praze a u Vltavy, k čemuž se ostatně vztahuje i uvedená hláška o příliš venkovské Berounce. Určitě poznáte Kampu, Žluté lázně, Vyšehrad, Malou Stranu i různá místa na náplavkách. Černou šmouhou na komedii byla smrt herce Jana Libíčka, který původně hrál jednoho z vodníků a zemřel přímo na place. Ve filmu ho nahradil Zdeněk Řehoř. ČSFD 83% 
 

Rafťáci (2006)

Co všechno se dá na vodě zažít? Koupání a vodní sporty, nuda, peřeje, únava, láska, zklamání či opilost. Dospívající kluci Filip a Dany chápou prázdniny na vodě jako skvělou příležitost, jak si pořádně užít zakázaná dobrodružství. Na letní komedii Rafťáci vyrostla spousta mladých a dodnes je pro ně jedním ze symbolů léta i vzpomínkou na bezstarostnost prvních lásek. Režisér Karel Janák natáčel

Rafťáky hlavně na řece Ohři u Svatošských skal, na hradě Loket a v Rožmberku nad Vltavou. Pro Vojtu Kotka a Jiřího Mádla byli Rafťáci společně s o dva roky mladšími Snowboarďáky startem jejich filmových kariér a malou roli si ve filmu střihnul i bývalý fenomenální hokejový brankář Dominik Hašek. Místo hokejového dresu ale oblékl hasičskou uniformu. ČSFD 53%
 

Na samotě u lesa (1976)

Víte, odkud se vzala hláška „To jsou blechy psí ty na člověka nejdou.“? Z filmu, který měl pracovní název Pražáci dědy Komárka, a režisér Jiří Menzel i autoři scénáře Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak měli s jeho přípravou dost práce. Točilo se ještě za bývalého režimu, kterému hodně vadilo obsazení Josefa Kemra do role dědy Komárka. Důvod? Byl hluboce věřící a netajil se tím. Menzel nakonec jeho účast prosadil s tím, že sice je věřící, ale žádný jiný herec neumí zacházet s kosou. Mimochodem, i když Josef Kemr hrál důchodce, v době natáčení mu bylo „pouhých“ čtyřiapadesát. Proslulá je také scéna ve mlýně, kde do rachocení mlýnice zní slavná historka s vodníkem. O nic jste nepřišli, Ladislav Smoljak ve skutečnosti četl protipožární bezpečnostní poučku. Samota, kde se natáčelo, stojí poblíž Radešína na Příbramsku, a dnes byste chalupu nepoznali, je přestavěná na moderní dům. Skoro jako by v tom měli prsty páni stavitelé Lorenc a Kos. ČSFD 88%
 

Léto s kovbojem (1976)

Malá Lečice, Horní Prysk, Hradištko u Davle a Bezdědice u Hostomic: to jsou hlavní místa, kde režisér Ivo Novák natáčel ryze letní filmovou komedii Léto s kovbojem. Scénář napsala Jaromíra Kolárová a v příběhu vystupují psycholožka Doubravka, kovboj alias traktorista Honza, který kvůli ztřeštěné sázce dočasně přišel o řidičský průkaz, stádo krav a Doubravčin přítel Bobo. Ten se připravuje na opravné zkoušky na medicíně a... a na zbytek se zkrátka podívejte sami. Hlavní role v úsměvném příběhu o tom, jak se dva tak rozdílní lidé potkali, seznámili a zamilovali, hráli Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík. Spousta diváků si už po premiéře muzikálu Noc na Karlštejně myslela, že jsou partneři i ve skutečnosti, jenže neexistoval bulvární tisk, aby jim to vyvrátil anebo naopak potvrdil. Ve filmu se poprvé objevil osmiletý Michal Dlouhý, který si zahrál kovbojova mladšího brášku, a Oldřich Vízner se přiznal, že si přál hrát kovboje a ne egoistického medika, který šel všem na nervy. Na roli Saturnina si zkrátka ještě musel chvíli počkat. ČSFD 73%
 

Rozmarné léto (1967)

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným,“ říká Rudolf Hrušínský coby Antonín Důra, majitel poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše, ve filmu natočeném podle útlé knížky Rozmarné léto spisovatele Vladislava Vančury. Režisér Jiří Menzel s dokonalostí sobě vlastní převedl Vančurovu prózu do podoby poetických filmových obrazů plných krásy, poezie a životní moudrosti.

Současně se ale nechal slyšet, že za vrchol svého režijního mistrovství považuje, že dostal do vody Vlastimila Brodského, který se vody bál, a Rudolfa Hrušínského, který se vody štítil. Rudolf Hrušínský mladší, který se jezdil dívat na otcovo natáčení, to potvrzuje. „Táta byl náruživý rybář, ale rybář a plavec, jak jistě uznáte, je rozdíl. Otec se na vodu rád koukal.“ Rozmarné léto se natáčelo se ve Veselí nad Lužnicí na nádherné plovárně, která vytvářela náladu jako za první republiky. Protože rodina Hrušínských měla nedaleko v Plané nad Lužnicí chatu, slavný herec znal lokace natáčení dopředu. Jezdil tam totiž rybařit a právě on Menzelovi místo doporučil. ČSFD 78%
 

Slunce, seno, jahody (1983)

Letní komedii Slunce, seno, jahody i její dvě další volná pokračování natáčel režisér Zdeněk Troška ve své rodné vsi Hoštice u Volyně. Hrají v ní herci i neherci, jako kompars si zahrála skoro celá vesnice a obejít si můžete všechny zdejší atrakce včetně nepřístupného zámku, lesa Sosnovce coby místa milostných schůzek, Troškovu lavičku s výhledem na vesnici anebo legendární vlakovou stanici, kde vlaky nezastavují kvůli zpoždění. Podívat se můžete i do poutního kostela Panny Marie Bolestné na Podsrpu, od Hoštic to k němu je necelých patnáct kilometrů. Tamní patronce kostela patřilo zvolání: „Panenko Maria Podsrpenská, vidíš to?“ ČSFD 69%
 

Bonusový tip na závěr

Na Kudy z nudy pro vás máme další tipy na výlety do míst, kde se natáčely oblíbené filmy a pohádky.