Věřte nebo ne, od natáčení
filmu Páni kluci podle
literární předlohy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera už uplynulo padesát let! Hlavní hrdinové
Michal Dymek, Petr Voříšek a Petr Starý jsou už dávno dospělí. Stejně jako měla
režisérka Věra Plívová-Šimková šťastnou ruku při výběru
dětských herců, dobře nakonec dopadla i stará trať. Koleje sice byly v 70. letech z velké části trati vytrhány, ale
nejmalebnější úsek se naštěstí podařilo zachovat. V sezoně se po ní můžete vydat
na výlet motoráčkem.
Historické vlaky jezdí pravidelně
od dubna do konce října každou sobotu, neděli a státní svátek, a to na trase
Ústí nad Labem – Střekov – Velké Březno – Zubrnice. Kromě toho můžete
navštívit historickou parní vodárnu Střekov,
Železniční muzeum na nádraží v
Zubrnicích a samozřejmě i
skanzen Zubrnice; od vlakové zastávky je to k němu jen kousek.
Film Páni kluci
Příběh
filmu Páni kluci se odehrává v roce 1901 v
malém městečku Levín, ve kterém svá klukovská léta prožívají tři nerozluční kamarádi Tomáš, Jožka a tulák Hubert.
Tomáš žije u přísné tetičky Apoleny (Iva Janžurová) a klidného strýčka Václava (Karel Augusta). Společně se svými kamarády vymýšlí samé lumpárny, a mimo jiné se společně vydávají pátrat po tajemném pokladu, který je podle pověsti ukrytý na
hradě Pokštějně.
Scény z městských ulic se natáčely v
Litoměřicích, ale vlakové nádraží, kde se odehrává převážná část děje, se nachází v opravdovém
Levíně. Ten leží jen pár kilometrů od
Zubrnic a místní dokonce pro film ubránili původní jméno, protože filmaři ho chtěli přejmenovat na Zaječí. Nádraží, pro filmování opatřené zdobným bedněním, sice stojí dodnes, ale funguje jako soukromý domek a ani koleje už sem dávno nevedou. A Pokštejn? Takový hrad u nás neexistuje, natáčelo se na
hradě Rýzmburku u Oseka.
Slavná filmová železnice
Jeden z
nejúspěšnějších filmů režisérky Věry Plívové-Šimkové je originální adaptací
románu Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera. Leckdo z vás si určitě vybaví
hudbu Petra Hapky a
texty Zdeňka Rytíře v čele se šlágrem
Vaška Neckáře Nestůj a pojď. Protože v něm důležitou roli hraje železnice, na
Kudy z nudy ho najdete i v
přehledu filmů a knih s železniční tematikou.
Mimochodem, víte, že do filmu zasáhla cenzura normalizačního režimu? Protože v socialistické společnosti prý neexistovala společenská smetánka,
písničku Nestůj a pojď musel Neckář přezpívat. V původním textu
„…my jsme ti tři jak se patří, výkvět a smetánka, čeká nás štěstí a sláva tak jako v čítankách…“ nahradil slova
„výkvět a smetánka“ rým
„nápadů studánka“.
A jaká byla historie železniční trati, která do
Zubrnic šplhá z údolí
Labe?
První vlak po ní projel 18. srpna 1890. V roce 1978 ale někoho napadlo, že lokálka přestala stačit „moderní“ době a vlaky tudy projely naposledy. Krásnou vzpomínku na běžný provoz, nádhernou trať a okolní krajinu máme naštěstí jednou provždy zaznamenanou právě ve filmu Páni kluci, který se tu natáčel v
létě 1975. Právě díky
Zubrnické museální železnici se filmová komedie během let posunula téměř do kategorie dokumentárních železničních filmů. V roce 1975 nebylo lehké sehnat
dobovou provozuschopnou parní lokomotivu s vozy, a tak si na trať nakonec přijely „zahrát“
parní lokomotiva 310.134 Vlkava z
cukrovaru v
Mnichově Hradišti, osobní vůz BCi z
Dubnice nad Váhom a služební vůz z
Prahy.
V době natáčení sice ještě motoráčky jezdily podle každodenního jízdního řádu z
Velkého Března přes
Zubrnice a
Levín až do
Úštěku, ale tři roky po natáčení byla trať zrušena.
Poslední pravidelné spoje po trati projely 27. května 1978 a osmdesát osm let dlouhá existence tratě tím skončila.
Příští stanice Lovečkovice (a časem možná Levín?)
Vlaky do Zubrnic se zastavily, ale naštěstí ne navždy. Spoustě lidí nebyl osud tratě lhostejný, a tak se nakonec
sdružení Zubrnická museální železnice podařilo na části tratě provoz obnovit. Dnes kromě
železničního muzea na
nádraží v Zubrnicích (kde je část samozřejmě věnovaná
natáčení filmu Páni kluci) a
historické parní vodárny na nádraží Ústí nad Labem – Střekov můžete navštívit
minimuzeum na nádraží v Lovečkovicích. To je malým lákadlem pro
kampaň Příští stanice Lovečkovice, zaměřené na prodloužení muzejní tratě o pár kilometrů dál. A protože z Lovečkovic je to do
Levína už jen kousek, možná časem podobně jako Páni kluci vlakem dojedete až na bývalé filmové nádraží.
V novodobé historii se tu natáčelo ještě jednou: v létě roku 2000 se nádraží i trať vrátily do roku 1968.
Režisér Filip Renč si totiž lokálku i s nádražím vybral pro natáčení scén do
filmu Rebelové. Železniční muzeum se proměnilo v čekárnu, nádraží se přejmenovalo na Týniště a film měl premiéru v únoru 2001.
Vlakem do stanice Nebe s Karlem Kachyňou
Se seriálem #světovéČesko se vypravíme na Slovensko, do malebného údolí Čierneho Váhu, kde se odehrál podobný příběh jako na trati z Velkého Března do Úštěku. Údolím vedla Považská lesní železnice. S jejím projektováním se začalo v roce 1912, i s odbočkami do menších údolí dosahovala celkové délky 107 km a hlavní trať z Liptovského Hrádku do Liptovské Tepličky a dál až pod Kráľovu Hoľu sloužila i pro osobní dopravu. Zbývající části tratí byly určeny výhradně pro dopravu dřeva.
Železnice byla zrušena 31. prosince 1972. Historický vozový park se přesunul do skanzenu a dnes jsou výletní vláčky atraktivní součástí návštěvy Muzea liptovské dediny v Pribylině.- Na úzkorozchodnou lesní železnici v Nízkých Tatrách máme podobnou vzpomínku jako na trať z Velkého Března přes Zubrnice do Úštěku: parní vlaky z údolí Čierneho Váhu můžete v celé kráse vidět ve filmu Karla Kachyni Vlak do stanice Nebe. Natáčení na Slovensku ale mělo smutnější tón: železnice totiž zanikla hned po dotočení filmu.