Úvod > Aktuality > Věda a historie není nuda: přehlídka (ne)známých českých lékařů a vědců a jejich pozoruhodných objevů
Věda a historie není nuda: přehlídka (ne)známých českých lékařů a vědců a jejich pozoruhodných objev
"> "> "> "> "> "> "> "> "> "> "> ">
Zážitky

Věda a historie není nuda: přehlídka (ne)známých českých lékařů a vědců a jejich pozoruhodných objevů

  • Vydáno16. února 2022
Z českých zemí pocházela řada lékařů, biologů, vědců a experimentátorů, kteří se zasloužili o rozvoj medicíny. Na mnohé z nich zapomněli i v jejich rodných městech, a to přesto, že v cizině jsou po nich pojmenované ulice i náměstí a na univerzitách stojí jejich sochy. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale některé ano.
Letem světem připomeňme lékaře a vědce, s nimiž jsme vás na portálu Kudy z nudy už seznámili. Třeba s Rudolfem Jedličkou (1869–1926), zakladatelem prvního českého ústavu pro postižené děti.

objevitelem krevních skupin Janem Janským (1873–1920). S vynálezcem polarografie Jaroslavem Heyrovským (1890–1967), který za svůj objev získal jako první Čech v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii. S Karlem Raškou (1909–1987), který se po celém světě proslavil jako spoluautor globálního vymýcení pravých neštovic. S Ottou Wichterlem (1913–1998), objevitelem kontaktních čoček. S Jaroslavem Skálou (1916–2007), psychiatrem, který v roce 1948 založil protialkoholní léčebnu a o tři roky později také díky němu vznikla první záchytka. S Antonínem Holým (1936–2012), chemikem světového formátu, který stál za objevy řady látek, které nyní pomáhají léčit miliony lidí na celém světě. S Bohdanem Pomahačem (*1971), profesorem chirurgie lékařské fakulty na Harvardské univerzitě, jemuž se podařily plastické operace považované za zcela nemožné.

Ke slavným mužům se řadí desítky dalších. Pánové Mendel a Freud jsou rovněž známí, ale co vám řeknou jména Emerich, Dittel, Hebra, Mundy nebo Weigl? Je nejvyšší čas se s nimi seznámit!
 

Opava a první profesor chirurgie Franz Emerich

Začneme u Járy Cimrmana; nikoli proto, že by univerzální český génius patřil do našeho výčtu, ale kvůli citaci ze hry Hospoda Na Mýtince, kde jedenasedmdesátiletý Strauss tluče o stůl svým občanským průkazem a křičí: „Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší!" Proto i my začneme u toho nejstaršího: prvním profesorem chirurgie na vídeňské univerzitě byl Franz Emerich (1496–1560), rodák z Opavy. Díky němu byla v roce 1542 na univerzitě zřízena samostatná katedra pro chirurgii. Ve Vídni po něm pojmenovali Franz-Emerich-Gasse, v Opavě nic.
 

Fulnek a zakladatel urologie Leopold rytíř von Dittel

Fulneku pochází Leopold rytíř von Dittel (1815–1898), zakladatel urologie jako nového samostatného oboru. Vystudoval lékařství na Vídeňské univerzitě, v letech 1842–1848 pracoval jako lázeňský lékař ve slovenských, tehdy uherských lázních Trenčianské Teplice, a tam se setkal s pacienty trpícími urologickými problémy. Poté, co se v roce 1856 habilitoval v oboru chirurgie, se začal věnovat jejich léčbě. Zavedl nové diagnostické a chirurgické postupy, a to s pomocí cytoskopu, přístroje k endoskopické detekci nádorů močového měchýře a dalších poruch močového systému, který krátce předtím vynalezl urolog Maxmilian Nitze (1848–1906). Po Dittelovi je pojmenováno několik druhů lékařských zákroků a nástrojů, jež se v oboru používají dodnes, a také vídeňská ulice Dittelgasse.
 

Brno a zakladatel dermatologie Ferdinand von Hebra

Profesor Ferdinand rytíř von Hebra (1816–1880) ve své době patřil mezi lékařskou elitu. Narodil se v Brně, studoval medicínu na vídeňské univerzitě a když začal po promoci pracovat ve Všeobecné nemocnici – tamní internu vedl profesor Josef Škoda, rodák z Plzně – a převzal značně nepopulární svrabové oddělení. Dermatologie tehdy neexistovala, ale Hebra měl o kožní nemoci zájem, a právě díky němu vznikl nový samostatný obor lékařských věd. Vydal slavnou učebnici dermatologie a první obří atlas kožních chorob, obě překládané do mnoha jazyků, a vymyslel také vodní lůžko k léčbě proleženin. Za své zásluhy byl Hebra povýšen do rytířského stavu a také on má ve Vídni svou Hebragasse. „Slušný výkon na nemanželského kloučka z brněnské Orlí ulice,“ komentuje to jeden z jeho životopisů.
 

Hrad Veveří a Jaromír Mundy, zakladatel sanitní služby

Jméno Jaromír Candid Franz Mundy (1822–1894) téměř nikdo nezná, ale moravský šlechtic, čestný rytíř a generál-šéflékař maltézského řádu v Českém velkopřevorství založil ve Vídni první záchrannou službu a zavedl první sanitní vozy na světě. Narodil se na hradě Veveří, vystudoval filozofii a koketoval s teologií a medicínou. Když jej otec pro vzpurnost poslal do vojenské služby, mladý muž našel své poslání: založil rakouskou vojenskou sanitní službu, zapojil se do založení Červeného kříže, vystudoval medicínu na univerzitě ve Würzburku a roku 1867 představil na světové výstavě v Paříži prototyp upraveného nákladního železničního vozu pro transport raněných z bojiště. Jako lékař a dobrovolník pomáhal v prusko-francouzské válce 1870–71, srbsko-turecké válce 1876–77 a rusko-turecké válce 1877–78. Dopravu zraněných posunul i do civilní sféry založením první rychlé zdravotní pomoci v Rakousku-Uhersku, kterou téměř do konce života řídil a spravoval. Horečná Mundyho aktivita, střídaná stavy pasivity, byla teprve o sto let později diagnostikována jako maniodepresivní psychóza. Roku 1894 se Mundy v těžké depresi zastřelil, od místa sebevraždy na břehu Dunaje ovšem ulice Mundygasse leží dost daleko.
 

Brno a zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel

Zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti Gregor Johann Mendel (1822–1884), rodák z Hynčic u Oder, se stal mnichem a později opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně. Získal rozsáhlé univerzitní vzdělání a dokázal propojit znalosti z různých vědeckých oborů a podívat se na ně z nečekaných úhlů. Na základě křížení hrachu a sledování jeho potomstva formuloval tři pravidla, později známé jako Mendelovy zákony dědičnosti. O principech křížení sepsal v roce 1866 spis, který se stal základním kamenem moderní genetiky – jenže to všechno přišlo až o pár desítek let později. Mendelův výzkum a jeho zákonitosti natolik předběhly svou dobu, že na něj svět na nějakou dobu zapomněl. Teprve na začátku 20. století jiní vědci pochopili, jak zásadní byl Mendelův přínos pro moderní genetiku, která zkoumá přenos dědičných informací z generace na generaci a vzájemné vztahy mezi dědičnými jednotkami a znaky. Odkaz Gregora Johanna Mendela připomíná brněnská interaktivní expozice Mendelianum a Mendelovo muzeum, socha a rekonstruovaný Mendelův skleník v areálu opatství i socha Hrachovina na blízkém Mendlově náměstí.
 

Rokytnice nad Jizerou a Karel Maydl, zakladatel české chirurgie

Během let 1891–1903, kdy byl Karel Maydl (1853–1903) přednostou chirurgické kliniky v Praze, dosáhl jím vedený ústav evropské a v některých ohledech i světové úrovně. Rodák z Rokytnice nad Jizerou je považovaný za zakladatele české chirurgie a průkopníka nových směrů v anesteziologii. Zavedl nejenom bílé pláště pro personál, ale také vedení chorobopisů a operačních knih. Jako jeden z prvních prováděl mikroskopická, chemická a histologická vyšetření, ale také nové operace. Jako první provedl laminektomii (1882) a odstranil nádor mozku (1885). Je pochovaný na Olšanských hřbitovech v Praze, hrobku navrhl Jan Kotěra.
 

Příbor a zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud

Celkem dobře na tom je Příbor coby rodiště Sigmunda Freuda (1856–1939), psychologa a zakladatele prvního moderního psychoterapeutického přístupu, psychoanalýzy. Rodiče Freudovi se sice přestěhovali do Vídně v době, kdy byly Sigmundovi pouhé tři roky, takže označovat Příbor za místo zrodu psychiatrie je velká nadsázka, ale navštívit můžete Freudův rodný dům a dokonce lze vyzkoušet Freudovu vyšetřovací pohovku; originální měděné kanape stojí přímo před domem ve Freudově ulici.
 

Přerov a Rudolf Weigl, vynálezce vakcíny proti tyfu

O Rudolfu Weiglovi (1883–1957) se mluví a píše jako o Schindlerovi vědy. Pocházel z německy mluvící rodiny z Přerova, vyrůstal v Haliči a působil na univerzitě v tehdy polském Lvově, kde se podílel na vývoji první vakcíny proti skvrnitému tyfu. Po vypuknutí druhé světové války se vrátil se do Lvova, tehdy už obsazeného Rudou armádou, a v práci pokračoval i poté, co město dobyli Němci. Dobře věděl, jak se tyfus ve válečných poměrech úspěšně šíří, a tak zvýšil produkci očkovacích látek a zachránil asi 5000 lidí z akademických kruhů Lvova, stejně jako Židy a členy odboje. Vakcína neputovala jen mezi civilisty, ale také mezi partyzány, do ghett ve Lvově a Varšavě, a dokonce i do koncentračních táborů a věznic gestapa. Roku 1948 byl Weigl nominován na Nobelovu cenu za medicínu, ocenění ale nedostal. Svět se o něm dozvěděl teprve po roce 2003, kdy Weigl získal in memoriam ocenění Spravedlivý mezi národy jeruzalémského památníku Jad Vašem.
 

Znáte deset dalších vědců a lékařů?

  • Z Jihlavy pocházel Johann Florian Heller (1813–1871), lékař, chemik a spoluzakladatel klinické chemie. Rakouská asociace pro klinickou chemii (ÖGKC) uděluje po něm pojmenovanou vědeckou cenu.
  • Velkému uznání ve Vídni i v celé Evropě se těšil profesor neurologie František Chvostek starší (1835–1884). Rodák z Místku vstoupil do armády jako vojenský chirurg, což tehdy nevyžadovalo lékařské vzdělání, a medicínu vystudoval na takzvané Josefině, vojenské lékařsko-chirurgické Josefově akademii ve Vídni. Jako první popsal takzvaný Chvostkův příznak.
  • Z Mikulova pocházel Leopold Oser (1839–1910), lékař internista, který v roce 1875 zavedl gastroskopii pomocí ohebné žaludeční sondy místo neohebné trubky, která se používala do té doby.
  • Jedním ze zakladatelů moderní ortopedické chirurgie se stal lékař Adolf Lorenz (1854–1946), rodák z Vidnavy. Na univerzitě krátce učil také budoucího prezidenta T. G. Masaryka, který se jako filozof zajímal o anatomii a navštěvoval Lorenzův kurz. Lékař se specializoval na vymknuté kyčle malých dětí, v rodném městě jej připomíná pamětní deska.
  • Ke světové imunologii přispěl rodák z Prostějova Gustav Paul (1859–1935), který vyvinul diagnostiku pravých neštovic. Takzvaná Paulova zkouška se užívala až do vymýcení nemoci v roce 1980.
  • Z Opavy pocházel Johann Paul Karplus (1866–1936), neuropsycholog a psychiatr, který se zabýval patologií nervového systému. Podařilo se mu vypracovat dodnes používanou metodu odkrytí obou hemisfér velkého mozku a ve spolupráci s fyziologem Aloisem Kreidlem objevil v lidském mozku takzvané Karplus-Kreidlovo centrum.
  • Vůbec prvním lékařem, který se systematicky a vědecky věnoval úrazům způsobeným elektrickým proudem, byl Stefan Jellinek (1871–1968), rodák z Přerova. Působil na univerzitách ve Vídni a v Oxfordu. Elektropatologické muzeum, kam umístil po desítky let sbírané chorobopisy, zprávy, novinové výstřižky, fotografie, preparáty a předměty, je dnes součástí Technického muzea ve Vídni.
  • V Jihlavě se narodil Julius Tandler (1869–1936), který působil jako vedoucí Anatomického institutu na vídeňské univerzitě a děkan zdejší lékařské fakulty v době první světové války. Je považovaný za zakladatele moderní sociální politiky, když ještě za války prosadil v celém tehdejším Rakousku včetně českých zemí vytvoření prvního ministerstva zdravotnictví na světě a rovněž systém pediatrického poradenství, manželských poraden, mateřských škol a hromadného očkování.
  • Marburská forma roztroušené sklerózy není pojmenovaná podle německého města Marburgu, ale podle neurologa Otto Marburga (1874–1948), rodáka z Rýmařova. Působil ve Vídni a v New Yorku.
  • Profesor Rudolf Chrobak (1943–1910) z Opavy, zakladatel a přednosta Vídeňské gynekologické kliniky, je považovaný za spoluzakladatele oboru gynekologie. Dokladem uznání je jeho pomník v arkádách Vídeňské univerzity a název jedné z vídeňských ulic Chrobakgasse.
Johann Gregor Mendel – nejvýznamnější genetik

Johann Gregor Mendel – nejvýznamnější genetik

Johann Gregor Mendel (20. července 1822 Hynčice – 6. ledna 1884 Brno) byl přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti. Jeho životem a dílem se zabývá Mendelianum, interaktivní muzeum a centrum G. J. Mendela lokalizované v autentických prostorách Mendelovy vědecké společnosti v historickém srdci Brna.

Stomatologické muzeum prof. Jana Jesenského

Stomatologické muzeum prof. Jana Jesenského

Budova děkanátu 1. lékařské fakulty UK v době skrývá jeden unikát – Stomatologické muzeum profesora Jana Jesenského, jehož škálu exponátů nám mohou závidět odborníci z celého světa. V současnosti slouží muzeum především k vědeckým a studijním účelům, přístupné je ale i zájemcům z řad veřejnosti.

Muzeum českého granátu Třebenice

Muzeum českého granátu Třebenice

Muzeum českého granátu Třebenice nabízí ucelený přehled těžby a zpracování českého granátu. České granáty si můžete nejen prohlédnout, ale i sami nasbírat přímo před muzeem či v dovezeném granátovém písku.

Muzeum stáčení minerálních vod a minerálky Mattoni v Kyselce

Muzeum stáčení minerálních vod a minerálky Mattoni v Kyselce

Muzeum v Löschnerově pavilonu je věnováno především historii stáčení minerálních vod v Kyselce, která sahá až do roku 1873. Expozice muzea se soustředí především na Heinricha Mattoniho, zakladatele tradice dnešní společnosti KMV a na historii samotné značky Mattoni.

Muzeum patologie v Opavě

Muzeum patologie v Opavě

Muzeum patologie je součástí oddělení patologické anatomie, které bylo založeno profesorem Aloisem Maternou v roce 1911 a patří k velkým vzácnostem. Obdobné sbírky tekutinových preparátů jsou součástí lékařských fakult, ale bez možnosti návštěv pro veřejnost.

Expozice barokní lékárna na Špilberku

Expozice barokní lékárna na Špilberku

Původní, pozdně barokní mobiliář lékárny z kláštera brněnských alžbětinek uvidíte v expozici Muzea města Brna na Špilberku.

Zámek Libochovice s expozicí slavného rodáka Jana Evangelisty Purkyně

Zámek Libochovice s expozicí slavného rodáka Jana Evangelisty Purkyně

Zámek Libochovice se nachází v malebné krajině dolního Poohří lemované romantickými kopci Českého středohoří. Zámek patří mezi nejvýznamnější raně barokní stavby v Čechách. Jeho stavitelem byl italský stavitel Antonio della Porta v letech 1683-1690.

České farmaceutické muzeum v Kuksu

České farmaceutické muzeum v Kuksu

České farmaceutické muzeum je střediskem Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V prostorách Hospitálu Kuks provozuje dvě stálé expozice k dějinám české farmacie.

Kittelova naučná stezka u Pěnčína v obci Krásná

Kittelova naučná stezka u Pěnčína v obci Krásná

Areál Kittelovsko leží v obci Krásná nedaleko Pěnčína (asi 5 km jižně od Jablonce nad Nisou). Stezka informaje návštěvníky o životě doktora Kittela, pověstech i památkách, které se na Kittelovsku nachází. Informační panely jsou celoročně volně přístupné.

Hospital Kuks – zcela ojedinělá barokní architektura

Hospital Kuks – zcela ojedinělá barokní architektura

Hospital Kuks naleznete ve stejnojmenné obci Kuks nedaleko městečka Jaroměř. V malebném údolí Labe na začátku 18. století nechal postavit František Antonín Špork (Sporck – 1662 – 1738) nejprve lázeňské budovy se zámkem a panským hostincem, a to díky léčivému pramenu, který zde vyvěral.

Muzeum internovaných řeholnic v Bílé Vodě

Muzeum internovaných řeholnic v Bílé Vodě

Muzeum připomíná internaci a život sester v Bílé Vodě u Javorníka. Obec na hranici s Polskem se od 50. let minulého století stala shromaždištěm stovek řeholních sester různých řádů a kongregací. Mnohé z nich odpočívají na místním hřbitově.

Knihovna Strahovského kláštera – druhá nejstarší církevní knihovna v Čechách

Knihovna Strahovského kláštera – druhá nejstarší církevní knihovna v Čechách

Knihovna kláštera premonstrátů na Strahově je jednou z nejcennějších a nejlépe zachovaných historických knihoven, sbírky čítají téměř na 300 000 svazků. Dělí se na dva sály – klasicistní filosofický a barokní teologický.

Muzeum české lékárny a kavárna U Zlatého lva v Hradci Králové

Muzeum české lékárny a kavárna U Zlatého lva v Hradci Králové

Lékárna U Zlatého lva byla vybudována v roce 1992 a otevřena 1.3.1993 jako první soukromá lékárna v Hradci Králové a 12. soukromá lékárna v České republice v domě z 12. století na Velkém náměstí.