Jan Evangelista Purkyně se narodil v rodině správce
libochovického panství, které v té době patřilo
rodu Ditrichštejnů. Studoval na
piaristickém gymnáziu v
Mikulově a poté ve
Staré Vodě, během studií pracoval jako vychovatel dětí
barona Hildprandta v
Blatné. S jeho finanční pomocí začal v
Praze studovat
medicínu, doktorskou práci obhájil roku 1818 a stal se asistentem na
pražské lékařské fakultě.
Dlouho působil na univerzitě v dnešní
polské Vratislavi, teprve roku 1850 se vrátil na původní působiště. V
Praze založil
fyziologický ústav a byl též
prvním předsedou Spolku českých lékařů. Kromě toho byl členem
londýnské Královské společnosti a
vídeňské a pařížské akademie věd, a roku 1853 založil
časopis Živa, nejstarší stále vycházející přírodovědecký časopis zaměřený na popularizaci vědy. Jeho zásluhou rovněž byla v
Praze otevřena
první česká průmyslová škola (1857), v letech 1857–59 působil jako její ředitel. Jeho
domácnost ve Spálené ulici se stala útočištěm českých umělců, přátelil se s
Boženou Němcovou a
Vojtou Náprstkem, mimo jiné stál u zrodu
Umělecké besedy i
Sokola.
Osobní život
Jana Evangelisty Purkyně ale nebyl jen o vědě a úspěších. V roce 1827 se oženil s
Julií Rudolphi, dcerou významného švédského přírodovědce
Karla Asmunda Rudolphi. Manželé měli čtyři děti, rodinné štěstí však tragicky přerušila cholera – ve Vratislavi jí v roce 1835 podlehla
manželka i obě dcery. Zůstali jen synové:
Emanuel, který se vydal v otcových stopách a stal se přírodovědcem, a
Karel, talentovaný malíř, jehož otec po celý život podporoval a nakonec jej i přežil.
Jan Evangelista Purkyně zemřel 28. července 1869 v
Praze a jeho pohřeb na
vyšehradském hřbitově se stal celonárodní událostí.
Na
zámku Libochovice si prohlédnete
pamětní síň J. E. Purkyně, jeho jméno je uvedeno mezi
72 jmény slavných osobností na fasádě
historické budovy Národního muzea v Praze, je po něm pojmenována
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v
Ústí nad Labem,
Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně či
Purkyňův ústav v
Praze na Albertově.
Kinesiskop, nejčastější český eponym a další nápady: když věda ožívá před očima
- Jan Evangelista Purkyně byl také skvělý učitel, který chtěl vědu studentům ukázat na vlastní oči. Právě proto sestrojil přístroj zvaný kinesiskop, díky němuž dokázal rozhýbat obrázky a předvést jednoduchou animaci. Pomocí rychle za sebou promítaných obrazů ukazoval třeba tepající srdce nebo proudění krve v těle. Dnes by nám to možná připomnělo krátké animované video, v polovině 19. století to ale byl malý zázrak. Purkyně navíc zkoušel jednotlivé fáze pohybu zachytit i fotograficky, a nevědomky se tak přiblížil principům, na kterých později vznikl film.
- Pozorný byl i k detailům, které máme doslova na dosah ruky. Jako jeden z prvních vědců systematicky popsal papilární linie na prstech, rozlišil jejich základní typy a položil tak základy oboru, který dnes známe jako daktyloskopii a využívá je kriminalistika po celém světě.
- Zatímco sám Purkyně žil v 19. století, jeho jméno dodnes „pracuje“ v laboratořích, ordinacích i v každodenním životě. Ve vědeckém světě se objevuje častěji než jakékoli jiné české jméno a jde o nejrozšířenější český eponym. V mezinárodní podobě Purkinje označuje řadu jevů, které patří k základům biologie, medicíny i fyziky. Purkyňovy obrázky vysvětlují, jak se světlo odráží v lidském oku, Purkyňův jev popisuje proměny vnímání barev za šera a v lidském těle najdeme Purkyňova vlákna i Purkyňovy buňky, důležité pro správnou činnost srdce a koordinaci pohybu.
- Purkyně jako první použil termín protoplazma a výrazně se podílel na utváření moderní české vědecké terminologie. Vedle toho se neúnavně zasazoval o rozvoj české vědy a kultury, což na sklonku jeho života ocenil i císař František Josef I.., když mu roku 1868 udělil rytířský kříž Leopoldova řádu.