Jan Janský se narodil 3. dubna 1873 na
pražském Smíchově, kde měl jeho tatínek zavedený obchod. Jan absolvoval
smíchovské akademické gymnázium, Smíchov reprezentoval i v cyklistických závodech a po maturitě se zapsal na
Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
Byl vynikající student, ale bez známostí, a tak místo vysněné chirurgie či gynekologie nastoupil na
pražskou psychiatrickou kliniku v Kateřinské ulici, nazývané U Kateřinek. Vedl ji psychiatr a neuropatolog
Karel Kuffner (1858–1940), považovaný za zakladatele české vědecké psychiatrie. Zavedl komplexní vyšetřování nemocných a na klinice během svého působení založil
biochemickou, histologickou a likvorologickou laboratoř. Ve své době patřila k nejdokonalejším – a právě tady Jan Janský v roce 1907 objevil čtyři krevní skupiny. Zemřel v září 1921 v pouhých osmačtyřiceti letech.
Má duševní nemoc vliv na kvalitu krve?
Jako k řadě dalších revolučních objevů i u Janského sehrála roli náhoda. Když jedna z pacientek kliniky U Kateřinek v noci rozbila okno a podřezala si žíly, sice přežila, ale ztratila dost krve. Její manžel se nabídl jako dárce. Oficiálně zakázaná transfuze dopadla dobře, pacientka přežila. Jenže ve stejné době se Janský dozvěděl o praktickém lékaři v Černošicích, který krev zdravé matky dal jejímu zraněnému synovi, ale ten zemřel. Janskému začaly transfuze vrtat hlavou: někdy dopadaly dobře, u řady pacientů se ale dostavily problémy a někteří dokonce zemřeli. Proč? A nemohla by na úspěšný přenos krve míst čistě náhodou vliv duševní choroba?
Janský v laboratoři
A tak se doktor Janský pustil do zdlouhavého průzkumu vztahu mezi aglutinací čili shlukováním krve a duševními poruchami.
Od 3 160 pacientů a zaměstnanců kliniky odebral několik kapek krve, opakovaně mísil sérum nemocných a zdravých lidí a pečlivě zaznamenával výsledky. Po dlouhých pokusech sice došel k závěru, že vztah mezi duševní nemocí a krví neexistuje, ale podařilo se mu klasifikovat čtyři krevní skupiny. Také narazil na pacienta, jehož krev se srážela se všemi ostatními vzorky, a mimoděk odhalil existenci do té doby neznámé čtvrté krevní skupiny, dnes označované jako AB.
Své poznatky shrnul do vědeckého pojednání a v listopadu roku 1906 před členy Spolku českých lékařů zveřejnil jeho závěry – a tím pro něj bylo téma krve uzavřené. Nadále se věnoval psychiatrii a neurologii, ve světovém měřítku patřil k průkopníkům likvorologie, tedy nauky o mozkomíšním moku. Podle něj nese jméno
Janského-Bielschowského nemoc, dědičná smrtelná porucha, při níž je porušen metabolismus tuků ovlivňující psychomotorický vývoj dítěte v předškolním věku.
Nobelova cena
Díky Janskému tak nyní v lékařských slovnících je u
hesla transfuze uvedeno
„…podání krve získané od jednoho člověka dárce druhému člověku příjemci. Předpokladem převodu je kompatibilita v krevní skupině AB0 systému a Rh faktoru.“
V té době Janský nevěděl, že téměř ve stejné době se stejných výsledků dobral vídeňský lékař
Karl Landsteiner (1868–1943). Také v jeho okolí transfuze z neznámých důvodů příliš často končily smrtí, a tak se od roku 1896 začal zabývat imunitním chováním krve, odebrané od kolegů a dokonce i své vlastní. Odhalil tři krevní skupiny, A, B a C (dnes 0), ale protože vycházel sice z menšího počtu vzorků, na vzácnou skupinu AB nenarazil. Ostatně i Janský ji objevil jen v několika vzorcích.
Čtvrtou skupinu do Landsteinerova výzkumu po čase doplnili jeho kolegové Decastello a Sturli, v roce 1940 pak Landsteiner spolu s Alexandrem Wienerem objevil
Rh faktor. Význam Landsteinerova výzkumu vyjádřilo v roce 1930 udělení
Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu.
Je to jen hra na možná, ale
kdyby Janský v roce 1930 ještě žil, patrně by Nobelovu cenu převzali společně. Jako silný kuřák ale trpěl anginou pectoris a předčasně zemřel v roce 1920 při pobytu v
Černošicích, kde s rodinou rád trávil volné chvíle.
Jak to s tou krví vlastně je?
- Klíčem pro určení krevní skupiny je antigen, který reaguje protilátkami. Antigeny se u jednotlivých krevních skupin liší a pokud krvi chybí antigen, který obsahuje krev dodaná při transfuzi, odmítne ji.
- Stručně řečeno: skupina A obsahuje protilátky anti B, skupina B protilátky anti A. Skupina AB neobsahuje žádné protilátky, a je tedy univerzální příjemce, ale nikoli dárce. Skupina 0 obsahuje protilátky anti A i anti B; člověk s krví 0 je univerzální dárce, ale sám může dostat jen 0.
- U nás se nejčastěji vyskytuje krevní skupina A.
- Objev krevních skupin pomohl zachránit spousty životů, bohužel ale nezachránil životy tisíců vojáků na bojištích první světové války. Když se Janský v roce 1914 nechal naverbovat jako vojenský lékař a chtěl provádět transfuze přímo na frontě, rakouské úřady mu to zakázaly. Není se čemu divit, bylo to riziko a na následky transfuze do té doby umíraly asi tři čtvrtiny pacientů.
- Pro označení krevních skupin se od třicátých let 20. století užívá Landsteinerovo značení A, B, AB a 0.
- O životě Jana Janského natočil v roce 1953 natočil Martin Frič film Tajemství krve s Vladimírem Rážem v hlavní roli, a to na motivy stejnojmenné novely Vladimíra Neffa.
- Janský byl velkým propagátorem dárcovství krve. Na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována medaile prof. MUDr. Jana Janského.
- Výročí 100 let od smrti doktora Janského jsme na portálu Kudy z nudy zařadili jak do přehledu fascinujících objevů české vědy, tak do reprezentativního výběru stovkových výročí roku 2021.
Čtyři krevní skupiny objevil český neurolog a psychiatr Jan Janský v roce 1907.
Čtyři krevní skupiny jsou označeny jako 0, A, B, AB.
Díky objevu krevních skupin přestali lidé umírat při transfuzích, což udělalo svět bezpečnějším místem pro život.
Jan Janský se narodil 3. dubna 1873 na pražském Smíchově.
Jan Janský studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Jan Janský nastoupil na pražskou psychiatrickou kliniku v Kateřinské ulici, kterou vedl Karel Kuffner.
Janského-Bielschowského nemoc, dědičná smrtelná porucha při níž je porušen metabolismus tuků ovlivňující psychomotorický vývoj dítěte.
Karl Landsteiner popsal tři krevní skupiny A, B a C (dnes 0) v roce 1901.
Rh faktor byl objeven v roce 1940 Landsteinerem spolu s Alexandrem Wienerem.
Předpokladem převodu je kompatibilita v krevní skupině AB0 systému a Rh faktoru.