Jan Kotěra byl vůdčí osobností české architektonické moderny a muž noblesní duše a světového rozhledu. Studovat mohl díky podpoře
barona Jana Mladoty ze Solopisk, jemuž se ještě během studií odměnil projektem úprav jeho rodového sídla
Červeného hrádku a návrhem
rodinné hrobky na hřbitově v Kosově Hoře u
Sedlčan.
Kotěra navrhl první secesní budovu v
Praze,
Peterkův dům na
Václavském náměstí, časem vytvořil vlastní originální rukopis, v němž hrálo roli režné zdivo, případně glazované cihly. V té době vznikla
Trmalova vila,
dům sochaře Stanislava Suchardy v Bubenči,
Máchova vila v
Bechyni,
Markova vila v Holoubkově,
Herbenova vila v Hostišově a další. Vrcholné Kotěrovo tvůrčí období reprezentuje
vlastní vila v Hradešínské ulici,
palác Mozarteum v
pražské Jungmannově ulici,
Laichterův dům na Vinohradech,
vodárenská věž v Praze–Michli a
vodárenská věž v Třeboni,
Národní dům v Prostějově, a zejména
budova Muzea východních Čech v
Hradci Králové. Zajímavý příběh má
zámeček v Ratboři, který Kotěra navrhl jako sídlo pro rodinu Mandelíků, majitelů místního cukrovaru, elektrárny a dalších podniků. Znáte jej jako elegantní
boutique Hotel Chateau Kotěra.
Jan Kotěra nestavěl jen noblesní vily a impozantní muzejní budovy, ale i menší stavby. K nim patří
zděné kiosky na Pražském mostě v
Hradci Králové anebo
kolonie bytových domů a domků. Kotěra připravil projekt prvních dělnických kolonií pro
Tomáše Baťu ve
Zlíně (a současně pro něj stavěl
Baťovu vilu).
Kotěrova kolonie v
Lounech poskytla moderní bydlení rodinám zaměstnanců dráhy. Navrhl rovněž
salonní vůz Elektrických drah hlavního města Prahy včetně interiéru a podle jeho návrhu roku 1905 zahájily Ringhofferovy závody na Smíchově výrobu jednotného typu pražských tramvají.
Od sedmadvaceti let Kotěra vedl ateliér na
Uměleckoprůmyslové škole v Praze, roku 1910 přešel na
Akademii výtvarných umění. Vychoval další generaci skvělých architektů. Mezi jeho žáky a spolupracovníky patřili třeba
Bohuslav Fuchs, Pavel Janák, Josef Gočár, Otakar Novotný, tvůrce Ořechovky
Jaroslav Vondrák či
Jaromír Krejcar. Vesměs je známe jako významné tvůrce éry secese, moderny a meziválečných architektonických stylů včetně avantgardy a funkcionalismu – a současně také všichni vzpomínali na Kotěrovu toleranci, laskavost a skromnost.
Po vzniku samostatné Československé republiky se Kotěrovi otevřely dveře k dalším projektům:
prezident Tomáš Garrigue Masaryk mu například nabídl, aby se podílel na úpravách
Pražského hradu. Kotěra ale prestižní nabídku ze zdravotních důvodů odmítl a vystřídal ho slovinský architekt
Jože Plečnik. Jak by vypadaly Pražský hrad nebo
zámek v Lánech přestavěné Janem Kotěrou, se nikdy nedozvíme: slavný architekt zemřel předčasně, v pouhých jednapadesáti letech.