Věda a historie není nuda: domovní znamení staré Prahy

Domovní znamení se zrodila ve středověkých městech. Když se lidé potřebovali orientovat ve spleti uliček, znamení na domech a jejich jména jim sloužila jako praktické pomůcky, podobné dnešním dopravním a turistickým značkám. Znamení měla různou podobu: od reliéfů a soch přes malované kartuše až po dřevné nebo kovové štíty. A podobně jako přezdívky se buď ujala a vžila, anebo zanikla a zůstala na fasádě jen pro ozdobu. Příkladem neúspěchu, uváděném v knize Lydie Petráňové Domovní znamení staré Prahy, je třeba klasicistní volavka ve Školské ulici. Byť krásně provedená, lidé ze setrvačnosti domu říkali U Doušů nebo U Ambrožů. Naopak domu v Opatovické ulici se říkalo U biskupské mitry, přestože šlo jen o vyobrazení biskupské čepice v klenotu kamenného erbu církevního preláta.
 

Nejznámější domovní znamení Prahy

Domovní znamení se používala už za časů Karla IV., kdy na Starém Městě existovala znamení třeba s čápem, hvězdou, jednorožcem, jelenem, kloboukem či liliemi. Ještě starší pak je dům U Kamenného zvonu na rohu Staroměstského náměstí a Týnské ulice, jedna z nejkrásnějších gotických staveb Prahy. Kamenný zvon na nároží stavby se jako domovní znamení používal od roku 1417, předtím byl jen součástí zdobné fasády. Dům si můžete prohlédnout zvenčí i zevnitř, slouží jako výstavní prostor Galerie hlavního města Prahy.

Staré domovní znamení dalo název dalšímu oblíbenému muzeu, domu U Zlatého prstenu. O ten pečuje Muzeum hlavního města Prahy a expozice se zaměřuje na proměnu Prahy v době panování Karla IV. A proč prsten? Ten prý ztratilo na rynku při noční zábavě jedno ze staroměstských strašidel, majitel domu jej zvedl a zavěsil nad vrata. Zajistil tak svému domu magickou ochranu, neboť prsten coby uzavřený kruh chrání před nečistými silami a znamená také svazek, slib a nerozlučně spojený osud.

Jedním z nejmladších domovních znamení se může pochlubit dům U Černé Matky Boží, postavený roku 1912 na nároží Celetné ulice. Plastika Černé Matky Boží ze 17. století, která dala stavbě jméno, původně zdobila dům U zlaté mříže, který stával na stejném místě. Architekt Josef Gočár dokázal staré domovní znamení mistrně vkomponovat do moderní budovy tak, aby zůstalo zachováno i pro další generace.
 

Praha jako ráj zvířat

Nejoblíbenějším prvkem pražských domovních znamení byla zvířata, ať už převzatá z astrologie, jako průvodci svatých nebo samostatná. Například dům na rohu Karlovy a Liliové ulice zvaný U zlatého hada sice nese své znamení až od počátku 19. století, kdy zde byla lékárna. Proslavil se ale už půlstoletí předtím, kdy tu arménský obchodník Georgius Deodatus Damascenus otevřel první pražskou kavárnu.

Pražská kávová historie ale údajně začala již o několik let dříve v malém krámku v domě U Tří pštrosů na Malé Straně. V domě na Dražického náměstí v sousedství Malostranské mostecké věže Deodatus s úspěchem prodával voňavý nápoj kolemjdoucím. Po čase zbohatl, oženil se, koupil dům, stal se pražským měšťanem a přestěhoval se do Karlovy ulice na Staré Město.

Prastará domovní znamení si vetkla do názvu Brazilská restaurace Brasileiro U Zelené žáby na Starém Městě i malostranská restaurace U Zlaté podkovy. Na Kampě stojí dům u Modré lišky a v malostranském domě U Červeného lva, kde žil barokní malíř Petr Brandl, dnes najdete údajně nejmenší hotel v Česku. Hezké domovní znamení má i známá pivnice u Zlatého tygra, oblíbený podnik spisovatele Bohumila Hrabala.
 

Domy s medvědy

V ulici Na Perštýně objevíte restauraci a pivovar U Medvídků; vznikl už někdy na počátku 15. století a je pojmenovaný po jednom z prvních majitelů Janu Medvídkovi. Půvabné medvědí znamení nese také dům U Dvou zlatých medvědů v Kožné ulici. Je to rodný dům německého židovského spisovatele a novináře Egona Erwina Kische, který ve fejetonu Medvědi coby vrátní zmapoval historii domu až do 16. století. Dnes tu sídlí ředitelství Muzea hlavního města Prahy.
 

Nebeská tělesa a andělé

Ze starých pražských domů dodnes září do ulic pestrá přehlídka nebeských těles: hvězdy, slunce, měsíce, komety, duhy. K nejznámějším patří dům U dvou slunců na Malé Straně. Je spojený s osudy spisovatele a novináře Jana Nerudy, dnes tu najdete jednu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších pražských restaurací.
V Celetné ulici zase stojí dům U Černého slunce; právě tady se konala svatba Josefiny Hambacherové a Josefa Duška, pozdějších pražských hostitelů Wolfganga Amadea Mozarta. Nedaleký dům U Zlatého anděla zase sloužil jako luxusní hotel pro evropskou smetánku, kde při svých návštěvách Prahy bydleli evropští panovníci a věhlasní umělci.
 

Dům s rolničkou

Některá znamení se schovávají pořádně vysoko: to je případ domu U Zlaté rolničky nebo U Zlatých zvonečků v Thunovské ulici na Malé Straně. Pověst říká, že tu prý bydlel královský šašek – ostatně kdo jiný by ozdobil svůj dům rolničkou? Pravda je jiná, a mnohem zajímavější: majitelem renesančního domu s rolničkou (která je mimochodem jediná mezi pražskými domovními znameními) Bartoloměj Šelhart nebyl šašek, ale zlatník. Rolnička sice není ze zlata, zato skrývá důmyslnou tajenku. Vedle kovové konzolky, trčící z nároží, je tabulka s nápisem ECKHE. Neví se, zda jde o prosté označení rohu či nároží (německy das Eck) anebo kdysi užívaný německý název pro červená jablíčka zvaná řehtáč. Možná by se dům měl spíš jmenovat U Zlatého jablíčka.
 

Rostlinné motivy

Stromy, růže, lilie a hrozny, to jsou nejoblíbenější zástupci rostlinné říše. Nejoblíbenější jsou bezkonkurenčně růže, které kvetly na čtyřiadvaceti staroměstských domech – a to černě, bíle, moře, červeně, stříbrně, zlatě i žlutě, případně i ve větším množství jako v pivovaru U Tří růží. Urodilo se i lilií, symbolu čistoty a nevinnosti, jablíček, hrušek, ořechů a žaludů. Na domovních znameních středověké Prahy se objevily dokonce tak exotické kousky jako tykev nebo meloun, a to na domě U Zlatého melounu v Michalské ulici.

K velmi oblíbeným symbolům patřily hrozny; v Husově ulici je k vidění dům U modrého hroznu, na Malostranském náměstí pak stojí dům U zlatého hroznu. V Dlouhé ulici můžete vidět dům U Zlatého stromu; symbol košatého stromu, který se stal symbolem života a lidského bytí, je vyobrazen na vstupním portálu i na arkýři.

Hezké domovní znamení má dům U Voříkovských, zvaný též U Vořechovských v Liliové ulici. Pozornost sice zpočátku přiláká malba nad portálem (je na ní vyobrazen biblický motiv útěku do Egypta), pod ní se ale v portálu nad vraty skrývá vcelku nenápadná ruka držící ořech.
 

Konec domovních znamení

Význam starosvětských domovních znamení začal klesat už koncem 17. století, kdy je na některých domech vystřídaly vývěsní štíty a dobové reklamy. K definitivnímu zániku je pak odsoudilo nařízení císařského dvora z roku 1767, kdy bylo nařízeno ve všech zemích habsburské monarchie číslovat všechny domy, ať už stály kdekoliv.

A jen pro zajímavost: když v osmdesátých letech 18. století měla Praha 2928 domů, na Starém Městě jich 422 z celkových 936 neslo nějaké domovní znamení. Z 1250 domů na Novém Městě jich domovní znamení mělo 206, z 543 domů na Malé Straně to bylo 212 označených domů a na Hradčanech 22 domů z celkových 199. V Brně tehdy mělo domovní znamení 48 budov, v Olomouci zhruba dvojnásobek.