Brambory: historie oblíbené potraviny, bramborové hostiny, slavnosti a příběhy

Brambory jsou pokrm mnoha názvů i druhů, a právě díky mnohostrannému využití v jednoduchých i složitých pokrmech jsou mimořádně oblíbené. Známe je ve stovkách úprav: jako obyčejné vařené bez slupky i se slupkou, takzvaně „na loupačku“, pečené, restované, zapékané i jako slavné hranolky pommes frites, francouzské brambory, bramboráky, bramboračku, bramborové knedlíky, bramborový salát, smažené spirály, placky, lepenice a další. V kuchyni se začaly hojně využívat až během 18. století, kdy nahradily zelí, vodnici či tuřín. Do té doby se objevovaly jen na stolech šlechty a majetnějších skupin obyvatelstva – třeba jako právě při své premiéře na slavatovské hostině na zámku v Jindřichově Hradci.
 

Brambory jako lék a okrasná rostlina

Kdy a jak se vůbec brambory dostaly do Evropy? Samozřejmě v souvislosti s Kolumbovými cestami do Nového Světa. Společně s rajčaty, kukuřicí nebo tabákem patřily k nejtypičtějším rostlinám Jižní Ameriky. Pěstovaly se na vysoko položených náhorních rovinách And, a právě od andských indiánů je získali španělští conquistadoři. Ti je v roce 1536 prý dovezli na španělský královský dvůr, souběžně ale brambory dovezli do Anglie a Irska slavní angličtí mořeplavci Walter Raleigh (asi 1552–1618) a Francis Drake (asi 1540–1596).

Jak později napsal Jan Svatopluk Presl (1791–1849), jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců 19. století, brambory představovaly „největší užitek, který lidstvo z objevení Ameriky mělo“. Na vítězné tažení po klášterech, královských dvorech a zemích celé Evropy se vydaly o pár desítek let později, když v roce 1565 španělský král poslal papeži Piovi IV. brambory jako lék. Zpočátku nikoho nenapadalo, že by se hlízy brambor daly jíst, podobně jako znojemské okurky je lidé považovali za okrasnou rostlinu anebo lék na všelijaké neduhy od průjmu až po tuberkulózu.
 

Hostina Viléma Slavaty 1623

Další kapitola z bramborového dějepisu nás zavede do roku 1616 na hostinu francouzského krále Ludvíka XIII. (1601–1643), kde prý jeho hosté poprvé ochutnali brambory vařené. Patrně se i dál našli kuchaři, kteří netušili, co si s bramborami počít a servírovali je podobně jako sir Thomas Harriot roku 1586 na své legendární hostině, tedy syrové nadzemní bobule polité máslem a sypané skořicí a cukrem. Častěji ale zřejmě putovaly brambory dál společně s návodem, která část rostliny se vlastně jí, a tak se pár kousků dostalo k františkánským mnichům do Jindřichova Hradce. Ti jako vzácný dar poslali Vilémovi Slavatovi z Chlumu (1572–1652) na zámek v Jindřichově Hradci „k posvícení košíček zemojablíček“. Šlechtic, proslulý zejména vyhazovem z okna Starého královského paláce na Pražském hradě v květnu 1618 při třetí pražské defenestraci, brambory poprvé servíroval na hostině v roce 1623, a to prý vařené, polité máslem a sypané cukrem. Dochovaly se zprávy, že si urozený pán novinku oblíbil a roku 1648 o Vánocích k poctě urozené návštěvy hrabat z Martinic nechal předložit „erdepfle se šparglem“.
 

Brambory na královském hrobě

Přestože se u nás brambory objevily za třicetileté války, masivně se rozšířily až přibližně o sto padesát let později. K jejich rozšíření přispěly neúrodné roky a zejména hladomory po sedmileté válce (1756–1763) a v letech 1771 a 72. Úroda obilí totiž příliš závisela na počasí; stačilo, aby bylo v některých letech deště o něco více anebo o trochu méně, a s tuhou zimou a záplavami přišel do Evropy hlad. Lidé pekli chleba z otrub a strouhaného zelí, živili se lebedou, moukou z kůry bříz, mechem, lišejníkem a žaludy, ale přesto umírali. Podle odhadu jenom v zemích Koruny české tehdy zahynulo čtvrt milionu lidí, tedy desetina všech obyvatel. Brambory měly toto nebezpečí odvrátit. Tím, kdo nařídil jejich pěstování ve velkém, byl pruský král Fridrich I. Veliký. Dodnes jsou na jeho hrobě v zámeckém parku v německé Postupimi, na nejvyšší terase honosného zámku Sanssouci, vždy naskládané brambory – svérázné poděkování za to, že Evropu přestal trápit hlad. Význam brambor pro výživu poddaných odhadla i Marie Terezie, které ovšem k jejímu hrobu do kapucínské hrobky ve Vídni nikdo brambory nenosí.
 

Erteple, zemáky, kremple, brumbáry

Proč se brambory nazývají brambory? Nejrozšířenější výklad uvádí, že to je podle Braniborska, odkud se k nám brambory poprvé dovážely ve velkém a lidé jim říkali brandembury. Možná v tom ale má prsty opět botanik Jan Svatopluk Presl, který pro bramboru jako rostlinný druh vymyslel označení lilek bobál a hlízy označil jako bamboly. Brambory se ale nazývaly v různých krajích různě, třeba zemská nebo zemní japka či jablka, zemáky, kobzole, grule, krumple, kobzole, bandory, bandury, erteple anebo – jak jim něžně říkala Magdalena Dobromila Rettigová – „zemčátka“.
 

Zajímavé bramborové akce a zemědělská muzea

Na Kudy z nudy objevíte několik zajímavých akcí, v nichž brambory hrají hlavní roli – je to například Bramborobraní (20. 9. 2025) v Třebíči, Slavnosti brambor v Edenu (20. a 21. 9. 2025) v Bystřici nad Pernštejnem, Podzim na vsi v kouřimském skanzenu (27. 9. 2025) anebo Bramborová sobota (4. 10. 2025) ve skanzenu na Veselém Kopci. Nenechte si ujít ani Jabkancovou pouť v České Třebové (2. 11. 2025). Časem brambor sice je podzim, ale dozvědět se o bramborách něco víc můžete i jindy – naplánujte si výlet do některého zemědělského muzea. V Národním zemědělském muzeu v Praze je velká expozice zemědělství a gastronomie, v Národním zemědělském muzeu v Ostravě si prohlédnete neobvyklou galerii a depozitář potravin, pěstování brambor se věnuje i část Muzea českého venkova na zámku Kačina. A když dostanete chuť na brambory jinak, navštivte speciální restauraci Brambory v Praze. Brambory tu nejsou pouhou přílohou, představují je tu v celé kráse, barevnosti a překvapivé rozmanitosti chutí od hranolků přes patatas bravas, bramborové tortilly, pečené brambory, brambory v polévce až po exotické recepty s chobotnicí či ceviche. Dobrou chuť!
 

Brambory na tisíc způsobů

• Není divu, že některá jídla z bohaté přehlídky bramborových specialit jsou dnes už zapomenutá. Třeba rýpl, hoblinky z nastrouhaných uvařených brambor zlehka obalené v mouce a smažené na sádle do růžova, anebo pochoutka zvaná metyja z čerstvě uvařených brambor, jež se se solí a hrubou moukou rozmačkaly na kaši a zapekly v troubě. Hmota se pak rozetřela na větší mísu, potřela silnou vrstvou rozvařených povidel, posypala mákem a zalila rozpuštěným máslem.
• Vzpomínkou na slavatovskou sladkou bramborovou hostinu na zámku v Jindřichově Hradci je recept na Jindřichohradecké sýkorky, který najdete v historické kuchařce Žahúři v Jindřichově Hradci Sabiny Langerové. Připravovat je můžete naslano jako bramborák nebo nasladko se strouhaným perníkem.
• Naslano je to jednoduché: do nastrouhaných brambor se přidá vejce, sůl a kmín a na plátu plotny nebo teflonové pánvi pečeme placičky. Opečené sejkorky pak potřeme máslem.
• Když se do najemno nastrouhaných brambor přidá mléko, mouka, strouhaný perník, vlašské ořechy, med a vejce, vzniknou sladké sejkorky; ty se smaží dozlatova a pak pokapávají medem a posypávají perníkem. Podávají se ještě horké.