Právě tam v osmé kapitole je
Praze a místní zálibě v defenestracích věnováno pár řádek:
„…Praha je totiž jedno z nejzajímavějších měst v Evropě,“ píše Jerome Klapka Jerome.
„Její kameny jsou prosáklé historií a bájemi; každé její předměstí určitě bylo někdy bojištěm. To je to město, co počalo reformaci a vysedělo třicetiletou válku. Ale poloviny všech svých útrap mohla být Praha patrně ušetřena, kdyby měla méně veliká a ne tak lákavě příhodná okna. První z těch mohutných katastrof uvedla v pohyb tím, že vyhodila sedm katolických konšelů z oken své radnice na píky husitů. A k té druhé dala později signál tím, že z oken starobylého hradu na Hradčanech vyhodila zase královské místodržící – to byla druhá pražská defenestrace. Od těch dob se v Praze rozhodovalo ještě o mnoha fatálních problémech; ale jelikož se vyřešily bez násilí, lze patrně usoudit, že se projednávaly ve sklepích. Okno jakožto argument by zřejmě pro každého roduvěrného Pražana znamenalo vždycky příliš silné pokušení.“ Jenže vyvstává otázka: kolik pražských defenestrací vlastně bylo, když J. Klapka Jerome píše o dvou a my si připomínáme třetí?
Inspirace odjinud
Starobylý, rychlý a skrznaskrz potupný způsob zúčtování s veřejnými odpůrci, kdekdo jej považuje takřka za symbol naší historie, jenže vyhazování z oken Češi nevynalezli. Už Bible vypráví příběh Jezábel, dcery sidónského krále, která byla pro svou bezohlednost vyhozena z okna paláce v Jizreelu, svrhávání ze skal a jiných vyvýšených míst znalo i starověké Řecko, o Římě nemluvě.
Dobovou senzací se roku 1378 stala defenestrace v Leuvenu v tehdejším Brabantském vévodství, defenestrací skončily i nepokoje v roce 1418 ve slezské Vratislavi. V obou případech šlo o vyvrcholení sporů mezi řemeslníky a patriciji, kteří ovládali městské radnice. Oběti byly vždy na obou stranách, z oken radnice ale létali výhradně konšelé. A konflikt ve Vratislavi, o pouhý rok předcházející první pražské defenestraci, musel Pražanům posloužit jako nebezpečný zdroj inspirace.
Tři pražské defenestrace
První, známější a považována za samý začátek husitských válek, se odehrála
30. července 1419. Z oken
Novoměstské radnice tehdy byli svrženi protihusitští novoměstští konšelé.
K
druhé pražské defenestraci došlo za vlády krále Vladislava Jagellonského
24. září 1483 a v Praze tak vyvrcholily spory mezi kališnickou a katolickou stranou. Krev ten den tekla na
Staroměstské radnici i na
Novoměstské radnici, nepokoje zasáhly
Malou Stranu i
Vyšehrad, po dobytí radnic se navíc rozlícené davy vrhly na kláštery a na Židy. Podle některých historiků se děsivý výjev s vyhozením z oken odehrál jen na
Novém Městě, jiné ale tvrdí, že z oken Staroměstské radnice letěl purkmistr.
Nejznámější a v pořadí již
třetí pražská defenestrace, jejíž
400. výročí si 23. května připomínáme, se odehrála v roce 1618 ve
Starém královském paláci na
Pražském hradě. Hlavní roli sehrála okna České kanceláře, příhodně obrácená do jižních zahrad, a z oken tehdy letěli
katoličtí místodržící Slavata a Martinic spolu s
písařem Fabriciem.
Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka připomene
výstava na
hradě a zámku v Jindřichově Hradci. Zdarma se na ni můžete podívat
24. a 25. května od 8 do 14 hodin a
28. až 30. května od 8 do 16 hodin.
Víte, že?
- Pád z výšky 15 metrů prý všichni tři přežili jen díky tomu, že dopadli na prudkou stráň a zároveň na smetiště, které pod okny kanceláří vzniklo díky zavedenému zvyku vyhazování odpadků z oken.
- Místa, kam pánové dopadli, dnes v zahradě Na valech označují dva stejné kamenné obelisky, záchranu oběma místodržícím poskytla v Lobkovickém domě paní Polyxena, choť nejvyššího kancléře.
- Písař Fabricius se sice svého obelisku nedočkal, byl však povýšen do šlechtického stavu s kuriózním přídomkem „von Hohenfall“ – z vysokého pádu.
Pro tři postižené tak defenestrace dopadla docela dobře, mnohem hůř dopadly Čechy, pro něž třetí pražská defenestrace odstartovala stavovské povstání, třicetiletou válku, porážku reformace a další pohromy.- Smutným hrdinou stavovského povstání a posléze poprav českých pánů na Staroměstském náměstí byl Kryštof Harant, pán na hradě Pecka. V sobotu 26. května se na něj bude vzpomínat při kostýmovaných prohlídkách nazvaných Když Harant ještě hlavu měl.