Tradice: košíkářství, prastaré řemeslo se zlatým i pleteným dnem

Na Kudy z nudy se s mistry košíkáři a tradičním košíkářstvím setkáte na spoustě míst. Třeba v košíkářské dílně v řemeslné vesničce Botanicus u Lysé nad Labem anebo v Košíkářském muzeu na Kroměřížsku. Košíky, ošatky, podnosy, truhly, kukaně, pelíšky a další proutěné kousky jsou také neodmyslitelnou součástí řemeslných jarmarků a skanzenů. Košíkáři vyrábějí opěrné konstrukce pro květiny a obaly na nádoby s květinami pro květinářství a botanické zahrady, nůše a ošatky pro řemeslníky na jarmarcích, a rozmanité zboží pro muzea anebo pro sběratele historických kočárků či vyplétaného nábytku. Zkrátka koše a košíčky, kazety na šití, houpací křesla, rohože, demižony a další košíkářské výrobky najdete téměř v každé domácnosti a zahradě – a na všechna místa vnášejí kousek útulnosti, řemeslné zručnosti a také čistě přírodní materiály.
 

Krásné proutěné zboží z Čech i Moravy

Protože u nás v mírném podnebném pásu se košíky pletou hlavně z vrbového proutí, košíkářství se v Čechách a na Moravě rozvinulo především v oblastech, kde se dařilo vrbám. Košíkáři tak záměrně kultivovali krajinu ve svém okolí, když „vrbařili“, tedy vysazovali vrby kolem rybníků a podél potoků a řek.

Podle jihočeského košíkářského družstva JIPRO, které dává práci desítkám zručných košíkářů po celé České republice, patří k nejznámějším centrům domácího košíkářství jihočeská Lomnice nad Lužnicí, Zbraslav a Mělník ve středních Čechách a Morkovice-Slížany ve Zlínském kraji.
 

Košíkářství Petra Krále v Mělníce

Na Mělnicku se košíkářskému řemeslu dařilo už ve 13. století. V roce 1899 byla v Mělníce založena Odborná košíkářská škola, první na území Čech, a později košíkářská akciová společnost a Košíkářské družstvo. Pletly se tu třeba kočárky, proutěný vyplétaný nábytek a další výrobky, vyvážené do celého světa. V posledních letech je Petr Král poslední košíkář v Mělníku, kterému se daří řemeslo udržet a dále bohatě rozvíjet. Pyšní se titulem Nositel tradice lidového řemesla, tedy oceněním, které uděluje Ministerstvo kultury vynikajícím lidovým výrobcům. V jeho dílně si můžete tradiční řemeslo vyzkoušet na vlastní kůži a uplést si třeba malý košíček, proutěné sluníčko nebo proutěný věnec.

Je ale možné, že letmým seznámením propukne vaše vášeň pro košíkářské řemeslo, a tak si můžete objednat i košíkářský víkendový kurz. Při něm se seznámíte s prací s vrbovím proutím, naučíte se základní košíkářské techniky a upletete si svůj první velký proutěný koš. A kolik času budete potřebovat? Protože postup pletení koše vychází z textilních řemesel, především z tkaní a pletení, budou se vám hodit zkušenosti s ruční prací. I zkušenému košíkáři ale výroba jednoho koše zabere přibližně dvě hodiny.
 

Od pomlázky po nábytek

Šikovní košíkáři dokážou jen s pomocí zahradních nůžek, nože, kladívka, kleští a pár dalších nástrojů (a samozřejmě vlastních rukou) vyrobit téměř cokoliv – od jednoduché pomlázky přes proutěný kočárek, proutěné autíčko či truhly a křesla až po neobvyklé výrobky na zakázku.

Než se ale pustí do práce, musí si sehnat materiál. Například Petr Král z Mělníka, který vyrábí košíky jak na běžícím pásu, na ně spotřebuje za rok přes 100 000 prutů. Takové množství při běžné procházce do přírody žádný košíkář nenasbírá, a tak si většinou musí materiál pěstovat anebo kupovat.

Ačkoli existují asi čtyři stovky druhů vrb, k pletení košíků se jich hodí jen několik, třeba vrba konopina, mandlovka, rakovice, amerika, vrba rakotníkolistá či vrba černá a žlutá, často druhy vyšlechtěné speciálně pro košíkářské potřeby. Pro laiky vypadají všechny stejně, košíkáři ale přesně ví, po které sáhnout, když potřebují třeba proutí na jemné výplety nebo naopak na silné hospodářské koše.
 

Z čeho pletou košíkáři aneb není vrba jako vrba

Ovšem pozor, proutí nestačí jen nařezat a začít plést, materiál se musí předem připravit. Například vrbové proutí se sklízí jednou ročně v zimě a pak se dál upravuje sušením, mízováním nebo vařením. Neloupané proutí, používané na vyplétané ploty nebo hrubé koše do hospodářství, tedy na seno, brambory nebo dřevo, se zpracovává od zimní sklizně do května.

Kdo chce zpracovávat proutí loupané, musí ho zbavit kůry dřív, než se v proutcích probudí míza, anebo je pak na několik hodin namočit do vroucí vody. V prvním případě získáte proutí bílé, v druhém se zlatavě hnědou až načervenalou barvou. Výhodou je, že s takovým materiálem se pak dá pracovat kdykoliv.

Méně známé jsou luby, pružné pásky dřeva štípané z prutů, větví nebo kořenů stromů, a šény – pásky, zhotovené rozštípnutím vrbových prutů. Kvůli pružnosti, ohebnosti a prakticky neomezeným možnostem při pletení je oblíbený pedig, vnitřní část stonku ratanové liány neboli ratanu. Stonek je silný pouze několik centimetrů a dlouhý až 100 metrů. Dřevo se světlou barvou podobá lipovému dřevu, prameny mají v celé délce jednotný průměr, dají se namořit do jakéhokoli odstínu a podobně jako vrbové proutí se dají zpracovat i na šény.
 

O košíkářství

• Stejně jako další činnosti, kdy každá ruka dělá něco jiného, košíkářství rozvíjí jemnou motoriku a tříbí mozek.
• Pro svou nenáročnost se košíkářství uplatňuje jako výuční obor pro hendikepované, například tělesně postižené nebo nevidomé. Zboží z proutí vyrábějí také chráněné dílny.
• Košíkáři na Mělnicku se proslavili vyplétáním košatin dětských kočárků; pěkná historická vozítka jsou k vidění v místním Regionálním muzeu.