Černínská zahrada se rozkládá na ploše 1,7 hektaru. Její vznik se datuje ke konci 17. století. Na vzhledu zahrady se podílelo hned několik významných architektů své doby -
Francesco Caratti, Domenico Rossi i František Maxmilián Kaňka, díky němuž tam přibyl nový letohrádek. Z jižní strany ji uzavírá zahradní průčelí paláce, který od roku 1746 zdobila
socha Herkula zápasícího s hydrou od pražské sochaře Ignáce Františka Platzera.
Po polovině 19. století byl Černínský palác
přestavěn na kasárna. V té době zahrada zanikla a její pozemek byl používán jako hospodářský dvůr, který lemovaly
stáje, kůlny a kovárna na opravy koňských postrojů a podkov, nezbytná v době kdy koně patřily k neodmyslitelné součásti
armádní techniky. Do dnešní zjednodušené podoby byla
zahrada rekonstruována při adaptaci Černínského paláce, která byla
v letech 1929 – 1934 prováděna pod vedením architekta
Pavla Janáka. Do zahrady je možné vstoupit pouze samostatným vchodem naproti
Loretě.
Černínský palác na Loretánském náměstí v
Praze je nejdelší barokní stavbou v Česku. Rozsáhlost a monumentalita této stavby z jedné strany budila obdiv a podporovala význačné
postavení rodu Černínů v monarchii, kteří výstavbou tohoto paláce soupeřili s Habsburky. Vysoké finanční náklady na správu budovy však způsobily finanční pád rodu Černínů.