1. Sál mezi gotikou a renesancí
Lidé, kteří na
Pražském hradě pracují, popisují složitý komplex paláců s více než dvěma tisíci místnostmi, kilometry chodeb a desítkami schodišť (z nichž některá jsou dokonale utajená) jako město ve městě.
Vladislavský sál si ale nespletete: další podobný prostor totiž na Hradě není. Svými velkolepými rozměry 62 krát 16 metrů a stropem klenutým do výšky 13 metrů zapůsobí monumentálním dojmem na všechny příchozí.
Ostatně v době svého vzniku šlo o
největší zaklenutý sál bez středových podpěr ve střední Evropě. Je považovaný za jednu z nejpůvabnějších a také nejrozlehlejších pozdně gotických prostor v Evropě, bývá ale také řazen k nejstarším renesančním památkám severně od Alp.
2. Po kom se jmenuje Vladislavský sál?
Sice nevíme, kde stávalo původní knížecí sídlo, ale víme, že pradědeček dnešního
Starého královského paláce vyrostl na stejném místě už za vlády knížete
Soběslava ve 12. století, zbytky stavby se dochovaly v podzemí paláce. Sídlo
českých panovníků zvelebil král a císař
Karel IV., jeho syn
Václav IV. dal postavit dvě kolmá křídla a upravit
kapli Všech svatých. Poslední velkorysou přestavbu paláce zahájil po roce 1483 král
Vladislav Jagellonský a pozval si k ní zkušeného stavitele
Benedikta Rejta. Tok času nechal na
Pražském hradě spousty stop, ale sálu, v němž se umění pozdní gotiky prolíná s nastupující renesancí, jeho jméno zůstalo dodnes.
3. Benedikt Rejt, stavitel slunce a světla
Benedikt Rejt (asi 1454–1536) byl nejvýznamnější architekt české pozdní gotiky. Do Čech přišel z rodného Bavorska, kde jeho dědeček pracoval jako stavitel u dvora vévody Jiřího Bohatého. Když vévodův švagr, král
Vladislav Jagellonský, viděl Rejtovo mohutné opevnění proti Turkům i vévodův hrad v Burghausenu, vyžádal si Rejta pro stavbu opevnění severní strany
Pražského hradu. Rejt přišel do
Prahy v rozkvětu svých tvůrčích sil a už v českých zemích zůstal. V Praze ho dodnes připomíná nejenom
Vladislavský sál a
věže Daliborka, Mihulka a
Bílá věž, ale také
druhá chrámová věž sv. Víta či
Místodržitelský letohrádek v
Královské oboře. Na Rejta vzpomínají také na
vodním zámku Blatná a na
hradě Švihov, tam díky renesančním oknům, podobným těm ve Vladislavském sálu, Rejt pustil do potemnělých středověkých interiérů slunce, světlo a čerstvý vzduch.
Podílel se také na dostavbě
chrámu sv. Barbory v
Kutné Hoře, budoval
kostel sv. Mikuláše v
Lounech, opevnění
hradu Křivoklátu a
Kunětické hory u
Pardubic, jeho podpis najdete i na průčelí jižního křídla
pardubického zámku. Král svému dvornímu staviteli v roce 1510 za jeho zásluhy udělil šlechtický titul.
Rejt měl dům na
Hradčanech ve Vikářské ulici, po smrti se ale patrně stal prvním pochovaným v lounském kostele. V
Lounech můžete navštívit
Galerii Benedikta Rejta a na náměstí si prohlédnout velký
Rejtův pomník s jeho fiktivní podobou. Traduje se, že jeho tvář je zachycena na nástěnné malbě ve
Svatováclavské kapli v
katedrále sv. Víta, kde jej kolem roku 1510 vymaloval
Mistr Litoměřického oltáře, tedy Rejtův současník, který jej musel znát osobně.
4. Klenba Vladislavského sálu
Kdy přesně vznikl
Vladislavský sál?
Královský palác se začal budovat zřejmě v roce 1490, dokončení v roce 1502 zmiňuje kronikářský zápis:
„T. l. w auterý před S. Václavem zawřín palác na hradě Pražském w hodin 17 a potom také jest zawřín sklep walný, a poslední w pátek před S. Václavem“. Rozsáhlý prostor patrně vznikl spojením několika starších sněmovních sálů, Rejt se ale musel vypořádat s jeho zaklenutím. Poučit se nebylo kde, tak velký zastřešený prostor v té době v českých zemích neexistoval. Rejt proto vymyslel konstrukci pěti stanových střech a kroužené klenby, která se protíná ve hvězdových obrazcích a jejíž stabilitu zajišťovala železná klenební táhla. Až do odstranění dřevěných podpěr si však stavitel nemohl být jistý, zda opěrné zdi klenbu udrží.
5. Konec „rejtovské“ střechy
Ačkoli se
Vladislavský sál dochoval téměř v původní podobě, právě Rejtovy stanové střechy – podobné, jaké použil na
kostele svatého Mikuláše v
Lounech i na
kostele svaté Barbory v
Kutné Hoře – zlikvidoval požár v roce 1541. Vůbec nejničivější požár v historii
Prahy zasáhl téměř celou
Malou Stranu i část
Pražského hradu. Klenba Vladislavského sálu vydržela, ale klenba kaple Všech svatých se propadla, při obnově byla kaple prodloužena až k průčelí sálu a při dalších úpravách oba prostory propojil portál.
6. Defenestrace roku 1618 jako na dlani
Když vyjdete na terasu
Vladislavského sálu a podíváte se doprava, uvidíte
Ludvíkovo křídlo s místnostmi České kanceláře. Na úrovni Vladislavského sálu je
Česká kancelář a nad ní, o patro výš, sídlila
Říšská dvorská kancelář. To je místo, kde v roce 1618 vypuklo české stavovské povstání, když při jedné z mnoha
pražských defenestrací byli z okna do hradního příkopu svrženi dva místodržící s písařem. Tady byl také roku 1621 vynesen ortel smrti nad
sedmadvaceti českými pány, které následně popravili na
Staroměstském náměstí.
7. Akce v sálu: od korunovací po večeři značky Louis Vuitton
Dnes slouží
Vladislavský sál jako nejprestižnější slavnostní prostor
Pražského hradu, bytostně spjatý s českou státností. Každý rok
28. října se tu při oslavách
výročí vzniku Československa předávají státní vyznamenání, probíhají tu inaugurace nově zvolených
prezidentů a nejvýznamnější státní slavnosti. V roce 1930 tu prezident
Masaryk slavil svoje osmdesátiny a pak v sálu byly veřejně vystaveny dary, které na
Pražský hrad doputovaly ze všech koutů země.
Dřív ale Vladislavský sál jako ústřední prostor paláce sloužil běžnému životu královského dvora: odehrávaly se tu jarmarky a trhy, zasedání zemského sněmu a dvorské slavnosti. Protože se tu konaly také
rytířské turnaje, kdy se až do sálu dalo vjet na koni, vznikly pozoruhodné
jezdecké schody, které spojují Vladislavský sál s
Jiřským náměstím. Od korunovace
Karla VI. roku 1723 se ve Vladislavském sálu pořádaly
korunovační hostiny, v roce 1791 se tu konala
průmyslová výstava, později se tu vystavovaly
korunovační klenoty.
V roce 2011 tu byla vystavena rakev s ostatky bývalého prezidenta
Václava Havla. S nesouhlasem se roku 2019 setkala komerční akce, kdy si sál pronajala francouzská luxusní oděvní značka Louis Vuitton, aby tu uspořádala galavečeři. Společnost tehdy za pronájem Vladislavského sálu zaplatila 15,5 milionů korun.