7 věcí, které nevíte… o Vladislavském sálu na Pražském hradě

1. Sál mezi gotikou a renesancí

Lidé, kteří na Pražském hradě pracují, popisují složitý komplex paláců s více než dvěma tisíci místnostmi, kilometry chodeb a desítkami schodišť (z nichž některá jsou dokonale utajená) jako město ve městě. Vladislavský sál si ale nespletete: další podobný prostor totiž na Hradě není. Svými velkolepými rozměry 62 krát 16 metrů a stropem klenutým do výšky 13 metrů zapůsobí monumentálním dojmem na všechny příchozí.

Ostatně v době svého vzniku šlo o největší zaklenutý sál bez středových podpěr ve střední Evropě. Je považovaný za jednu z nejpůvabnějších a také nejrozlehlejších pozdně gotických prostor v Evropě, bývá ale také řazen k nejstarším renesančním památkám severně od Alp.
 

2. Po kom se jmenuje Vladislavský sál?

Sice nevíme, kde stávalo původní knížecí sídlo, ale víme, že pradědeček dnešního Starého královského paláce vyrostl na stejném místě už za vlády knížete Soběslava ve 12. století, zbytky stavby se dochovaly v podzemí paláce. Sídlo českých panovníků zvelebil král a císař Karel IV., jeho syn Václav IV. dal postavit dvě kolmá křídla a upravit kapli Všech svatých. Poslední velkorysou přestavbu paláce zahájil po roce 1483 král Vladislav Jagellonský a pozval si k ní zkušeného stavitele Benedikta Rejta. Tok času nechal na Pražském hradě spousty stop, ale sálu, v němž se umění pozdní gotiky prolíná s nastupující renesancí, jeho jméno zůstalo dodnes.
 

3. Benedikt Rejt, stavitel slunce a světla

Benedikt Rejt (asi 1454–1536) byl nejvýznamnější architekt české pozdní gotiky. Do Čech přišel z rodného Bavorska, kde jeho dědeček pracoval jako stavitel u dvora vévody Jiřího Bohatého. Když vévodův švagr, král Vladislav Jagellonský, viděl Rejtovo mohutné opevnění proti Turkům i vévodův hrad v Burghausenu, vyžádal si Rejta pro stavbu opevnění severní strany Pražského hradu. Rejt přišel do Prahy v rozkvětu svých tvůrčích sil a už v českých zemích zůstal. V Praze ho dodnes připomíná nejenom Vladislavský sál a věže Daliborka, Mihulka a Bílá věž, ale také druhá chrámová věž sv. Víta či Místodržitelský letohrádek v Královské oboře. Na Rejta vzpomínají také na vodním zámku Blatná a na hradě Švihov, tam díky renesančním oknům, podobným těm ve Vladislavském sálu, Rejt pustil do potemnělých středověkých interiérů slunce, světlo a čerstvý vzduch.

Podílel se také na dostavbě chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, budoval kostel sv. Mikuláše v Lounech, opevnění hradu Křivoklátu a Kunětické hory u Pardubic, jeho podpis najdete i na průčelí jižního křídla pardubického zámku. Král svému dvornímu staviteli v roce 1510 za jeho zásluhy udělil šlechtický titul.

Rejt měl dům na Hradčanech ve Vikářské ulici, po smrti se ale patrně stal prvním pochovaným v lounském kostele. V Lounech můžete navštívit Galerii Benedikta Rejta a na náměstí si prohlédnout velký Rejtův pomník s jeho fiktivní podobou. Traduje se, že jeho tvář je zachycena na nástěnné malbě ve Svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta, kde jej kolem roku 1510 vymaloval Mistr Litoměřického oltáře, tedy Rejtův současník, který jej musel znát osobně.
 

4. Klenba Vladislavského sálu

Kdy přesně vznikl Vladislavský sál? Královský palác se začal budovat zřejmě v roce 1490, dokončení v roce 1502 zmiňuje kronikářský zápis: „T. l. w auterý před S. Václavem zawřín palác na hradě Pražském w hodin 17 a potom také jest zawřín sklep walný, a poslední w pátek před S. Václavem“. Rozsáhlý prostor patrně vznikl spojením několika starších sněmovních sálů, Rejt se ale musel vypořádat s jeho zaklenutím. Poučit se nebylo kde, tak velký zastřešený prostor v té době v českých zemích neexistoval. Rejt proto vymyslel konstrukci pěti stanových střech a kroužené klenby, která se protíná ve hvězdových obrazcích a jejíž stabilitu zajišťovala železná klenební táhla. Až do odstranění dřevěných podpěr si však stavitel nemohl být jistý, zda opěrné zdi klenbu udrží.
 

5. Konec „rejtovské“ střechy

Ačkoli se Vladislavský sál dochoval téměř v původní podobě, právě Rejtovy stanové střechy – podobné, jaké použil na kostele svatého Mikuláše v Lounech i na kostele svaté Barbory v Kutné Hoře – zlikvidoval požár v roce 1541. Vůbec nejničivější požár v historii Prahy zasáhl téměř celou Malou Stranu i část Pražského hradu. Klenba Vladislavského sálu vydržela, ale klenba kaple Všech svatých se propadla, při obnově byla kaple prodloužena až k průčelí sálu a při dalších úpravách oba prostory propojil portál.
 

6. Defenestrace roku 1618 jako na dlani

Když vyjdete na terasu Vladislavského sálu a podíváte se doprava, uvidíte Ludvíkovo křídlo s místnostmi České kanceláře. Na úrovni Vladislavského sálu je Česká kancelář a nad ní, o patro výš, sídlila Říšská dvorská kancelář. To je místo, kde v roce 1618 vypuklo české stavovské povstání, když při jedné z mnoha pražských defenestrací byli z okna do hradního příkopu svrženi dva místodržící s písařem. Tady byl také roku 1621 vynesen ortel smrti nad sedmadvaceti českými pány, které následně popravili na Staroměstském náměstí.
 

7. Akce v sálu: od korunovací po večeři značky Louis Vuitton

Dnes slouží Vladislavský sál jako nejprestižnější slavnostní prostor Pražského hradu, bytostně spjatý s českou státností. Každý rok 28. října se tu při oslavách výročí vzniku Československa předávají státní vyznamenání, probíhají tu inaugurace nově zvolených prezidentů a nejvýznamnější státní slavnosti. V roce 1930 tu prezident Masaryk slavil svoje osmdesátiny a pak v sálu byly veřejně vystaveny dary, které na Pražský hrad doputovaly ze všech koutů země.

Dřív ale Vladislavský sál jako ústřední prostor paláce sloužil běžnému životu královského dvora: odehrávaly se tu jarmarky a trhy, zasedání zemského sněmu a dvorské slavnosti. Protože se tu konaly také rytířské turnaje, kdy se až do sálu dalo vjet na koni, vznikly pozoruhodné jezdecké schody, které spojují Vladislavský sál s Jiřským náměstím. Od korunovace Karla VI. roku 1723 se ve Vladislavském sálu pořádaly korunovační hostiny, v roce 1791 se tu konala průmyslová výstava, později se tu vystavovaly korunovační klenoty. Výstava českých korunovačních klenotů se tu od roku 2024 na základě rozhodnutí prezidenta bude konat každý rok v návaznosti na termín státního svátku 28. září.

V roce 2011 tu byla vystavena rakev s ostatky bývalého prezidenta Václava Havla. S nesouhlasem se roku 2019 setkala komerční akce, kdy si sál pronajala francouzská luxusní oděvní značka Louis Vuitton, aby tu uspořádala galavečeři. Společnost tehdy za pronájem Vladislavského sálu zaplatila 15,5 milionů korun.