Barokní průčelí Jízdárny Pražského hradu z konce 17. století tvoří téměř celou jednu stranu ulice U Prašného mostu, která vede na Pražský hrad ze severní strany, přes Jelení příkop. V polovině 20. století byla Jízdárna adaptována na výstavní síň.
Unikátní budova Jízdárny Pražského hradu byla postavena v devadesátých letech sedmnáctého století v barokním stylu
stavitelem Jakubem Antonínem Canevallem. Autorem návrhu byl architekt
Jean Baptiste Mathey. Budova byla původně určena pro jezdecký výcvik a
jezdecké zábavy šlechtického panstva, které se koňským radovánkám oddávalo především v nedaleké Míčovně. Konaly se zde turnaje, klání v jízdě na koních a další soutěže. Původní účel jízdárny připomínají
štukové reliéfy skákajících koní v průčelí stavby.
V roce
1760 jízdárna vyhořela a bylo nutné celou stavbu zrekonstruovat. Budova nové jízdárny se skládala z několika částí – tou největší byla
Zimní jízdárna, která sloužila k jezdeckým kratochvílím v zimním období. Na ni navazovala
Letní jízdárna a jízdárenský dvůr, který složil především k
hospodářským účelům. V areálu nemohly pochopitelně chybět ani
stáje pro koně.
V pozdějších dobách, když už jízdárna dávno svou funkci neplnila, byla
stavba propůjčena vojsku. Vojáci si zde postupem času zřídili svá skladiště. Původní letní otevřená jízdárna byla v 50. letech 20. století zastavěna garážemi a
na jejich střeše byla upravena zahrada, z níž se otvírá neobvyklý pohled na
katedrálu sv. Víta a část severního opevnění
Pražského hradu. V
polovině dvacátého století byla Jízdárna
přeměna na výstavní síň a prostory galerie, kde se v současné době pořádají výstavy nejvýznačnějších umělců. Za zdařilou rekonstrukcí Jízdárny Pražského hradu v roce 2007 stojí architekt Ladislav Lábus.