V souvislosti s bouráním hradeb a stavebním rozvojem
Hradce Králové především na pravém břehu směrem k Pražskému Předměstí bylo klíčové komunikační
propojení břehů Labe. V roce 1907 bylo v souvislosti se zpevněním koryta
Labe ve městě rozhodnuto o výstavbě nového mostu. Projektem byl pověřen
mostní inženýr Adolf Janoušek, který navrhl odlehčený kovový most, podobný soudobému pražskému mostu pod letenským svahem od
Františka Mencla a
Jana Kouly v Praze z let 1907–1908. Most se měl stát nejen fyzickou, ale i symbolickou spojnicí mezi starým městem a nově se rozvíjejícími čtvrtěmi.
Záhy poté, co byl nový most Aloisem Janouškem dostavěn, navrhla městská technická kancelář, patrně po vzoru některých nových významných mostů v
Praze, doplnit jeho symbolický význam o městotvorné dostavby a doplňky.
Architekt Jan Kotěra se s Františkem Ulrichem (starostou
Hradce) na doplnění mostu o čtyři kiosky a osvětlovací oblouky začali domlouvat už v roce 1909, projekt vznikl o rok později a realizace proběhla v letech
1911–1912.
Jižní kiosek na pravém břehu sloužil jako veřejné
toalety,
severní jako
prodejna ovoce a květin. Na levém břehu měla severní stavba pojmout
strážnici a jižní skrýt
transformátor. Strážnice byla doplněna půlkruhovým zaskleným předstřeším nad obslužným okénkem. Na pravém břehu Kotěra přistoupil k přízemním stavbám
oválného půdorysu završeným
zvonovou střechou, na levém břehu k přízemním rotundám uzavřeným nízkou plechovou kopulí s cimbuřím. Kovové kandelábry byly původně opatřeny šedým nátěrem s červenými prvky.