1. Pravčická brána, symbol národního parku
Symbolem a nejnavštěvovanějším místem
národního parku České Švýcarsko je
Pravčická brána. Zblízka se dokonce zdá mnohem větší, než jaké jsou její nejčastěji uváděné rozměry:
rozpětí téměř 27 metrů, výška klenby 16 metrů a šířka sedm až osm metrů. Po oblouku se sice už dávno nechodí, ale nakonec pod nohy si stejně nevidíme a v okolí je řada krásných vyhlídek, které tenhle zážitek vynahradí. V areálu je kromě samotné brány malebný
výletní zámeček Sokolí hnízdo se stylovou restaurací a galerií krásných fotografií. Chcete se vyhnout návalu a vychutnat si návštěvu
největšího pískovcového skalního mostu v Evropě v klidu? Pak se na cestu z
Hřenska anebo z
Mezní Louky po romantické
Gabrielině stezce vydejte co nejdřív ráno, anebo výlet odložte na dobu mimo hlavní sezonu.
2. Plavba soutěskami u Hřenska
Totéž platí pro
plavby soutěskami na řece Kamenici u
Hřenska.
Edmundova (dříve Tichá) a
Divoká soutěska na řece Kamenici jsou přístupné pouze na pramicích, ale zážitkem je už jen samotná cesta k soutěskám: vede po břehu řeky po chodníčcích, můstcích a lávkách, navíc skrz několik skalních tunelů. Edmundova soutěska je dlouhá 960 metrů (a přibližně v polovině cesty vás pobaví
umělý vodopád, spouštěný pomocí ocelového lanka), Divoká soutěska měří 450 metrů. Pramice plují obousměrně po proudu i proti němu, vyplouvají denně od dubna do října a cestou vás budou bavit převozníci s vtipným a zajímavým výkladem.
3. Dolský mlýn a Ferdinandova soutěska
Panenská
plavba soutěskami se prý odehrála v roce 1877, kdy se pět dobrodruhů v
hřenské hospodě U zeleného stromu vsadilo, že divokou, tajemnou a nebezpečnou
Kamenici zdolají na vorech. Vypluli od
Dolského mlýna od soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, z míst, kterým se tenkrát říkalo
Konec světa, a skutečně se bez úhony dostali až do k
Hřenska. Po roce 1881 na lodičkách začalo jezdit i
Ferdinandovou soutěskou mezi
Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem; ten nějakou dobu sloužil jako výletní restaurace, po druhé světové válce zůstal opuštěný a chátral. Zahrál si ale v řadě filmových pohádek, znáte ho například z Pyšné princezny. Dnes je to kouzelné a odlehlé místo, brzy ráno nebo později odpoledne dokonce můžete zažít vzácný okamžik, kdy tu kromě vás nebude ani noha.
4. Jetřichovické vyhlídky
Ještě v 18. století bylo
České Švýcarsko neprobádaná divočina, jeho krásy postupně odhalovali první výletníci až v době romantismu. V polovině 19. století pak vznikly za podpory rodiny Kinských krásné, původně lovecké stezky v Jetřichovických skalách s vyhlídkami na ostrých skalnatých štítech. Do zdánlivě nepřístupných míst se dostanete docela snadno, z
Jetřichovic od informačního centra po
naučné stezce Jetřichovické stěny. Nejprve dojdete na
Mariinu vyhlídku s vyhlídkovým altánem připomínajícím orlí hnízdo, poté k
Vilemínině stěně, na závěr na vás čeká
Rudolfův kámen. Pozor, terén je podle očekávání náročnější, spousta schodů a úzkých cest ve skalách, ale nic, co by průměrně zdatný turista neměl zvládnout. Zpět se můžete vracet třeba přes
louku na Tokáni a po žlutě značené trase kolem
skalního hradu Falkejštejn.
5. Tiské stěny
Podobně jako
národní park České Švýcarsko je i
skalní město Tiské stěny součástí Děčínské vrchoviny: ta, bráno od západu k východu, u
Tisé začíná a u
Krásné Lípy končí. Skalním městem s řadou bizarních útvarů procházejí dvě prohlídkové trasy Velké a Malé stěny, obě propojuje naučná stezka. Pískovcové skály jsou poctivě očíslované i pojmenované, líbit se vám budou i
vyhlídky do okolí. Společně se sousedními
Rájeckými a
Ostrovskými skalami jsou Tiské stěny
tradiční oblastí pískovcového horolezectví; první sportovní výstupy na vrcholky skal se tu odehrály už na začátku 20. století.
6. Labské pískovce, kaňon Labe a vyhlídka Belveder
Vůbec
nejmohutnější pískovcový kaňon v Evropě sevřený až 300 metrů vysokými skalními stěnami se táhne od
Děčína do
Hřenska. Impozantní skalní hradbu si můžete prohlížet mnoha způsoby: ze značených turistických stezek po obou stranách údolí, z oken vlaků, které projíždějí po mezinárodní železniční trati, i z palub výletních lodí. Nejkrásnější vyhlídku z výšky 130 metrů do hlubin kaňonu nabízí
Belveder u
obce Labská Stráň, nejstarší upravená vyhlídka
Českého Švýcarska: v roce 1711 ji nechal zřídit postavit
František Karel Clary-Aldringen.
7. Stará plynárna v Hřensku
Při procházce
Hřenskem se zajděte podívat ke
Staré plynárně. Překrásný kamenný dům z roku 1905 je na první pohled neviditelný, schovává se totiž v úzkém bočním údolí. Kdysi skutečně sloužil jako
plynárna na acetylenový plyn a místo pro jeho stavbu nebylo zvoleno náhodně: kdyby plynárna vybuchla, neohrozila by domy v okolí. Plynárna nyní slouží jako
penzion a restaurace.
8. Malá Pravčická brána
Podobné jméno, stejný původ, ale na rozdíl od
velké Pravčické brány se na
Malou Pravčickou bránu můžete podívat i pěkně shora: na vyhlídku na jejím oblouku vedou strmé kovové schůdky se zábradlím. Z Mezní Louky to k ní jsou přesně tři kilometry, o kousek dál v lese se ukrývá
skalní hrad Šaunštejn. Kdysi se tu usadili loupežníci, proto se mu také říká Loupežnický hrádek neboli Loupežák.
9. Děčínský Sněžník
Králem našich
stolových hor je
Děčínský Sněžník s nadmořskou výškou 723 metrů. Jeho vrchol tvoří rozlehlá tabule s rozměry 1 600 x 600 metrů. Z jejích okrajů, například z
Drážďanské vyhlídky na severním okraji plošiny, se otvírají fantastické výhledy na
Lužické hory a
národní park České Švýcarsko. O kousek dál objevíte
výletní restauraci s vyhlídkovou terasou, nedaleko pak stojí
kamenná rozhledna, jedné z nejstarších u nás. V roce 1864 ji nechal postavit hrabě František Thun podle plánů architekta Hanela, původně jako triangulační bod.
10. Kyjovské údolí a pozvánka do zimní ledové pohádky
Tip na procházku
Kyjovským údolím možná využijete až v zimě: v
údolí říčky Křinice mezi obcí Kyjov a zaniklou osadou Zadní Doubice a v
údolích Brtnického a Vlčího potoka každoročně v zimě vzniká
ledová výzdoba. Například v
Jeskyni víl vyrůstají ledové rampouchy různých velikostí ze stropu i ze dna, objevují se i ledové záclony a další tvary, takže jeskyně připomíná podzemí s klasickými krápníky. Podobná ledová výzdoba v podobě lahvovitých ledových útvarů bývá i pod dalšími skalními převisy.
Procházka Kyjovským údolím je ale skvělá v každé roční době, navíc se sem můžete vydat i s kočárkem nebo vozíkem handicapovaného turisty. A poradíme vám jeden tip na hezké místo: když v Kyjově místo do údolí zamíříte ke staré škole a půjdete dál uzounkou stezkou kolem starého hřbitova, dojdete až na
Kinského vyhlídku. Výhledu do údolí už sice většinou brání vysoké stromy, ale čekají vás tu romantické klikaté pěšiny, žebříky a skalní schůdky.
Malé nahlédnutí za hranice: národní park Saské Švýcarsko
Krásná krajina
Hřenskem nekončí: když překročíte hranice, zjistíte, že
v Německu přehlídka zajímavých míst pokračuje. Vysoko nad údolím se tyčí
pevnost Königstein, v
Bad Schandau mají pěkný
historický výtah, s romantickou krajinou dokonale ladí
vyhlídka Bastei, respektive
kamenný most Basteibrücke a
torzo hradu Neurathen bezmála dvě stě metrů nad hladinou Labe. Pěší láká rozsáhlý
pískovcový hřbet Schrammstein s několika značenými trasami a spoustou vyhlídek, po
Amselsee u městečka
Kurort Rathen se svezete na lodičkách i na šlapadlech, a legendou je i takzvaná
Křinická tramvaj / Kirnitzschtalbahn, která z Bad Schandau jezdí po osm kilometrů dlouhé trati k vodopádu
Lichtenhainer Wasserfall. Známé
stolové hory Zirkelstein a Kaiserkrone či vrch
Große Winterberg, tedy výrazné dominanty na německém území, uvidíte i z mnoha vyhlídkových míst od nás.