Lužické hory pokrývají převážně lesy, ale najde se zde i řada typických rostlinných druhů, z nichž některé patří mezi druhy u nás ohrožené. Žijí zde stáda jelení i srnčí zvěře, černá zvěř a mufloni. Čedičové a znělcové kupy se střídají s bizarními tvary pískovcových skal, souvislé lesy přecházejí v pestré podhorské louky. Nejvyšším vrchem Lužických hor je
vrchol Luž s nadmořskou výškou 793 m.n.m.
Lužické hory jsou
rozvodím Severního a Baltského moře, představují i výrazný povětrnostní předěl. Často jsou značné rozdíly v počasí na severních svazích, obrácených do Šluknovské pahorkatiny a Žitavské kotliny a na jižních svazích, českolipské části Lužických hor. V CHKO Lužické hory je vyhlášeno celkem
devatenáct maloplošných chráněných území – národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek.Malebnou oblast dokresluje
lužická lidová architektura – roubené domy se sedlovými střechami.
K nejznámějším místům Lužických hor patří například
NPR Jezevčí vrch,
Jedlová hora s rozhlednou a unikátním pohledem do širokého okolí,
nejvyšší hora Luž s oblíbenou restaurací,
vrch Klíč, který poskytuje daleké rozhledy či vrchol Hvozd s rozhlednou na německé části kopce. K raritám patří v Lužických horách jediná česká
ledová jeskyně u Naděje. Za návštěvu stojí také zříceniny několika hradů, k nejzachovalejším patří
Tolštejn. Zajímavý je
Sirný pramen u Horní Světlé, který získal jméno podle shluku žlutých a červených barev v prameništi. Skalní bránu lze vidět u masívu
Milštejn, kolem jsou jeskyně i staleté stromy. Vodorovnými
čedičovými sloupci je zase známý
skalnatý vrch Pustý zámek.
Oblast je protkána velkým množstvím naučných stezek a
značených tras pro cyklisty i pěší turisty. V zimě láká oblast k
výletům na běžkách.