Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařův slavík, Císařovy nové šaty, Statečný cínový vojáček, Křesadlo, Malá mořská víla nebo
Sněhová královna: to jsou nejznámější pohádky dánského spisovatele
Hanse Christiana Andersena (1805–1875). Autor
pohádek, divadelních her, cestopisů, románů a básní byl
vášnivý cestovatel. Na cestách údajně strávil devět let, a jezdíval především do
Německa. Zamiloval si
pohoří Harz, Česko-saské Švýcarsko a hlavně
Drážďany. V dobách, kdy bylo cestování podstatně obtížnější než dnes, prý město navštívil dvaatřicetkrát! Ve svých cestopisech je popisuje po příjezdu z
Míšně:
„Čím dále se odtud dostanete, tím vyšší jsou hory a brzy jako skrz závoj spatříte německou Florencii, Drážďany, s jejich věžemi a kupolemi.“
Andersenovy stopy v Českém Švýcarsku
Nejvyššímu vrcholu v
národním parku České Švýcarsko,
Růžovskému vrchu (619 m), místní neřeknou jinak než
Růžák. Pro jeho tvar, mohutnost a dominantní postavení v krajině bývá také nazýván
Děčínská Fudžijama. Víte, že mu tohle přízvisko prý dal právě
dánský pohádkář H. Ch. Andersen?
Možná to také bude znít jako pohádka, ale slavný dánský pohádkář
České Švýcarsko opravdu navštívil. Ostatně
toulky po Evropě se pro Hanse Christiana Andersena staly téměř každoročním zvykem a často přitom zavítal do českých zemí. O tom, jak se mu vedlo v květnu a červnu 1831, kdy přes Hamburk, Halle, Lipsko, Míšeň a Drážďany dorazil do
Česko-Saského Švýcarska, přes
Pravčickou bránu se vydal do
Hřenska a pak parníkem po Labi zpět do Drážďan a do Kodaně, napsal Andersen knížku. Jmenuje se
Zpráva o cestě do Saského Švýcarska a česky vyšla v roce 2010.
Světoběžník Andersen

Cesty spisovatele Hanse Christiana Andersena vedly přes celý kontinent, od skandinávských zemí přes
Německo až do
Anglie a Skotska, na
Pyrenejský poloostrov, do
Itálie, do
Řecka či Orientu. Jeho pobyty připomínají četné
pomníky a pamětní desky. Ve vesnici Sestri Levante poblíž Janova v takzvané Zátoce pohádek (Baia di Favola), kam zavítal prý jen pro okouzlení jejím názvem, se na Andersenovu počest koná každoroční festival.
V Bratislavě jsou zase pyšní na jeho
výrok z roku 1841: "Žádáte mne, abych vám vyprávěl pohádku. K čemu? Vždyť vaše město je pohádkou".
Doufejme, že to myslel dobře; Andersenovy
pohádky totiž málokdy mívají šťastný konec. Stejně nešťastně a trpce končily i jeho ryze platonické známosti, a tak alespoň o cestách lze říci, že ty mívaly šťastné konce: Andersen se
vždy v pořádku vrátil domů do Kodaně a své zážitky, pečlivě zachycené v cestopisech a denících, popsal v mnoha knížkách.
Osm českých zastavení

Říká se, že české země prý Andersen navštívil osmkrát.
Českému Švýcarsku patřila hned první cesta, byť šlo spíš jen o krátké nahlédnutí z Německa. Podruhé, v roce 1834, přijel do českých zemí z druhé strany, cestou z Vídně. Zdržel se osm dnů; líbilo se mu v Praze i v
Teplicích, které v té době prožívaly vrchol své lázeňské slávy, prohlédl si i
pomníky na bojišti u Chlumce z roku 1813. Další zastávka v českých zemích se odehrála roku 1841 při velké
orientální expedici, která končila až v Cařihradu. Tehdy se v
Týnském chrámu poklonil památce slavného krajana astronoma Tychona Brahe, prohlédl si
Karlův most a parníkem Bohemia odplul do Drážďan.

Do Prahy se Andersen podíval ještě v březnu 1846, kdy po obědě v
Thunovském paláci na Malé Straně uspořádal
autorské čtení a pro cestu dál do Vídně poprvé využil novou železnici z Prahy přes
Olomouc. K této návštěvě zřejmě patří
ponuré líčení pražského ghetta, které zcela potlačilo pěkné dojmy z vycházky na
Hradčany a do
Valdštejnského paláce. Židovská čtvrť prý byla strašná, hemžilo se to tu ženami, starci, dětmi, a vše to křičelo, smálo se a hádalo.
Stará synagoga prý páchla prý po cibuli, až musel spisovatel vyjít na vzduch
hřbitova, ale ani tady nebyl spokojen.
Náladu si však
Andersen spravil při dalším pobytu, v létě 1851, kdo na cestách doprovázel vnuka svého mecenáše. Ukázal mu tehdy to nejlepší z Čech:
Prahu (zřejmě bez Josefova),
Teplice a samozřejmě
Pravčickou bránu – pohádkové místo v pohádkové krajině, jako utkané z Andersenových příběhů.
Andersen, průkopník couchsurfingu
Znáte
couchsurfing? Je to styl cestování, který umožní bezplatné přespání „na gauči“ u kohokoliv, kdo je do projektu zapojen. Gauč samozřejmě nemusí být gauč, stejně dobře může jít o pohodlnou postel v pokoji pro hosty, na lehátku v zahradním domku nebo ve stanu na zahradě.
Průkopníkem couchsurfingu byl právě vášnivý cestovatel
Hans Christian Andersen. Často se ubytovával u přátel a známých a jen nerad je opouštěl. V té době dokonce existovalo ošklivé rčení:
„Jak se máš? Ach, co můžu říct, mám doma Andersena...“