Ačkoli slovo
defenestrace je na první pohled cizího původu a složené z latinské předložky de (význam z, od, pryč) a fenestra (okno), zná je i Akademický slovník současné češtiny. Jde o „vyhození jedné nebo více osob, zpravidla vysoce postavených, z okna“. Ani jeho autoři si ale očividně nejsou jistí, jak pražské defenestrace počítat. Začněme tedy tou, která byla nezpochybnitelně první: odehrála se v roce 1419 na
Novém Městě – kde jinde než v
Praze.
Rok 1419: první pražská defenestrace
Každá defenestrace znamenala zásadní zlom v dějinách. Platí to i pro tu první: od upálení
Mistra Jana Husa (1370–1415) a
Jeronýma Pražského (1377–1416) tehdy uplynulo jen pár let a vše rychle spělo k revoluci. Po Čechách se šířilo přijímání podobojí, tedy chleba i kalicha, a právě kalich se stal symbolem nového hnutí, které známe jako husitství.
Defenestraci konšelů z oken
Novoměstské radnice 30. července 1419 předcházelo plamenné kázání husitského kněze
Jana Želivského (1380–1422) v
kostele Panny Marie Sněžné. Převrat byl předem plánovaný, protože lidé přišli už do kostela ozbrojení. Po kázání se dav vyhrnul do ulic a přes dnešní
Václavské náměstí došel
Štěpánskou ulicí až ke
kostelu sv. Štěpána, kde kališníci rozehnali nedělní mši, chrám vyplenili, oběsili faráře a táhli dál před
Novoměstskou radnici. Tam byli uvěznění někteří přívrženci kalicha a dav žádal jejich propuštění. Radní to odmítli a někdo prý z oken radnice měl na kněze nesoucího monstranci hodit kámen. Nato zfanatizovaný dav zaútočil, prolomil bránu a konšele vyházel z oken radnice na ulici. Kdo se nezabil pádem, toho dav nemilosrdně utloukl.
Zavražděno bylo asi deset až patnáct osob, kromě purkmistra
Jana Podvinského dva konšelé, zástupce rychtáře, jeho pacholek a další. Krvavého masakru se prý účastnil i pozdější vůdce husitských vojsk
Jan Žižka z Trocnova. Když se zpráva o masakru na
Novém Městě donesla k uším
krále Václava IV., dostal prý záchvat vzteku, který zřejmě uspíšil jeho smrt; zemřel přibližně dva týdny poté v osmapadesáti letech.
Defenestrace z července 1419 je všeobecně považovaná za
začátek husitských válek, které se vlekly přibližně dalších dvacet let. Přinesly bídu, vypálené vesnice, vydrancované kostely a kláštery, tisíce mrtvých, a Českému království vlepily nelichotivou vizitku
země kacířů.
Rok 1483: druhá pražská defenestrace
Spory mezi katolíky a utrakvisty, přijímajícími podobojí, doutnaly i v následujících desetiletích. Spory vyvrcholily za vlády krále
Vladislava Jagellonského druhou pražskou defenestrací 24. září 1483. K řadě náboženských a politických nepokojů v pražských městech se přidala
morová rána, kdy král odjel z města, a v září došlo k povstání a politickému převratu. Davy dobyly všechny tři radnice, krev tekla na
Staroměstské radnici a opět i na
Novoměstské radnici, nepokoje zasáhly
Malou Stranu. Hordy zaútočily také na kláštery, na
Pražský hrad i na
Vyšehrad, násilí se nevyhnulo ani
židovské čtvrti. Podle některých historiků se děsivý výjev spojený s pobíjením konšelů a vyhazováním živých i mrtvých z oken odehrál jen na
Novém Městě, jiné zdroje ale tvrdí, že z oken
Staroměstské radnice letěl purkmistr. Trvalo ještě dva roky, než došlo k náboženskému smíru a vyhlášení rovnoprávnosti obou církví na
kutnohorském sněmu v roce 1485.
Rok 1618: třetí pražská defenestrace
Ačkoli se
třetí pražská defenestrace z
23. května 1618 obešla bez mrtvých, měla nejkatastrofálnější důsledky: zahájila totiž české stavovské povstání, třicetiletou válku a reformaci, a poznamenala české země i celou Evropu na stovky let. Podle některých historiků se teprve tehdy objevil výraz
defenestrace, předchozí události se obešly bez společného označení.
Třetí defenestrace se odehrála ve
Starém královském paláci na
Pražském hradě. Hlavní roli sehrála okna
České kanceláře, příhodně obrácená do jižních zahrad, a z oken tehdy letěli katoličtí místodržící
Jaroslav Bořita z Martinic a
Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka s písařem
Filipem Fabriciem. Pád z výšky přibližně sedmnácti metrů prý všichni tři přežili jen díky tomu, že dopadli na prudkou stráň a zároveň smetiště, které pod okny kanceláří vzniklo díky zavedenému zvyku vyhazování odpadků z oken. Před rozzuřenými českými stavy a dalším lynčováním oba místodržící zachránila v
Lobkowiczkém paláci paní
Polyxena z Lobkovic, choť nejvyššího kancléře.
V
zahradě Na valech můžete dodnes vidět dva
kamenné obelisky, označující místa, kam pánové dopadli. Písař Fabricius se sice svého obelisku nedočkal, byl však povýšen do šlechtického stavu s kuriózním přídomkem „von Hohenfall“ – z vysokého pádu.
Záhada čtvrté pražské defenestrace
- Metání z okna, jak se defenestracím občas říká „hezky česky“, nebyl jen rychlý způsob, jak se rychle a definitivně zbavit nepohodlných osob, ale bralo se i jako symbolický trest pro ty, kteří se zpronevěřili svému úřadu.
- Z této tradice vybočuje takzvaná „čtvrtá" pražská defenestrace, jak se někdy označuje tragická smrt československého ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. 10. března 1948 jej našli mrtvého pod okny jeho bytu v Černínském paláci a jeho smrt je dodnes obestřena záhadami.