Karlovo náměstí v Praze – největší pražské historické náměstí

Karlovo náměstí, nacházející se v samém srdci Nového Města pražského, patří mezi největší náměstí nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Rozkládá se na ploše přes 80 000 m² a je významným dopravním, kulturním i společenským centrem hlavního města Prahy.
 

Koncepce plánu byla pojata tak velkoryse, že uliční síť vystačila od 14. století až do počátku 20. století. Náměstí bylo vyměřeno v místech, kudy vedla jedna z nejstarších komunikací mezi Pražským hradem a Vyšehradem – stará Vyšehradská cesta, kterou Kosmas jako ulici připomíná k roku 1090. V severní části náměstí prodávaly se nasolené ryby, v jižní části obchodovalo se s dřívím a uhlím, střed náměstí patřil obchodníkům s obilím. Od 15. století stal se pro toto tržiště charakteristickým spíše obchod s dobytkem. Císař Karel IV. však náměstí určil také za středisko duchovního života – uprostřed náměstí nechal postavit dřevěnou stavbu věžovitého vzhledu, v které se každoročně vystavovaly říšské korunovační klenoty a ostatky svatých, což přitahovalo poutníky, ale i obchodníky z celé Evropy.

Až do poloviny 19. století bylo náměstí neupravené, hrbolaté a blátivé, dokud nebyl založen veřejný park. Ten zde vytvořil zahradní architekt František Thomayer. V parku je rozmístěno sedm plastik: morový sloup se sochou sv. Josefa od Matěje Václava Jäckela; básník Vítězslav Hálek od Bohuslava Schnircha; botanik Benedikt Roezl od Augustina Zouly a Čeňka Vosmíka; spisovatelka Karolina Světlá od Augustina Zouly; spisovatelka Eliška Krásnohorská od Karly Vobišové; přírodovědec a lékař Jan Evangelista Purkyně od Oskara Kozáka a Vladimíra Štrunce; Jan Želivský od Jaroslavy Lukešové.

Dominantou náměstí je od samého počátku Novoměstská radnice, která vznikla jako správní centrum Nového Města, stála už za Karla IV. v roce 1374, a je vlastně jen o málo mladší než radnice Starého Města, která existovala od roku 1338. Dne 30. července 1419 se tu odehrála první pražská defenestrace. Z oken radnice byly svrženi konšelé – odpůrci kalicha, dosazení Václavem IV. V radnici bývala proslulá šatlava s mučírnou, z věže radnice bděli nad bezpečím novoměstských v noci dva ponocní, ve dne jeden hlásný. Současná podoba budov pochází z roku 1905 a je dílem architektů Kamila Hilberta a Antonína Wiehla.

Kostel sv. Ignáce, další dominantu náměstí, začali budovat jezuité při své novoměstské koleji v letech 1665 snad za vedení stavitele Carlo Luraga, věž a průčelí stavěl v letech 1686 – 1687 Pavel Ignác Bayer. Kostel je impozantní zvláště vnitřní výzdobou, oltář sv. Ignáce je ozdoben obrazem zakladatele jezuitského řádu Ignácem z Loyoly.

Faustův dům (čp. 502/40) je připomínán už ve 14. století. Dnešní podobu získal v 18. století při přestavbě Františkem Maxmilianem Kaňkou. Jedním z nejstarších majitelů byl ve 14. st. opavský kníže Václav, od r. 1590 vlastnil dům anglický alchymista císaře Rudolfa II. Edward Kelley, v 18. století žil zde Ferdinand Antonín Mladota (odtud také Mladotovský dům). Všichni jmenovaní zabývali se zkoumáním přírodních věd a shodně nacházeli zalíbení v chemických pokusech.

Jiná impozantní budova Karlova náměstí patří Českému vysokému učení technickému (čp. 293/13). Budovu postavil v letech 1872 – 1873 pražský architekt Vojtěch Ignác Ullmann, sochami Práce a Vědy ozdobil techniku Antonín Popp, drobné plastiky ženských postav vytvořil Josef Václav Myslbek.