Světovou pověst
českého skla potvrdil roku 2023 zápis na
reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jeho historie je dlouhá a plná fascinujících příběhů. Například už na
Světové výstavě v Londýně 1851, předchůdkyni
mezinárodních výstav Expo, se světu představilo
české sklo z dílny hraběte Harracha. Nezůstalo jen u skla: české země reprezentoval například
Alfons Mucha a jeho
Slovanská epopej,
Proboštův betlém,
filmy Karla Zemana nebo
obrazy mistra Theodorika z
Karlštejna. Seznamte se na
Kudy z nudy s uměleckými skvosty, které reprezentovaly naši zemi v zahraničí!
Expo Paříž 1900: pavilon od Muchy
V roce 1900 byl
Alfons Mucha na vrcholu své pařížské kariéry jako všestranný mistr art nouveau a jeho umělecké renomé rostlo. Čechy v té době mívaly na světových výstavách nanejvýš svou expozici v rámci pavilonu Rakouska-Uherska, ale například pro
světovou výstavu v Paříži 1900 nevytvořil
pavilon Bosny a Hercegoviny nikdo jiný než právě Alfons Mucha. Šlo o jeden z celkem tří pavilonů, které Rakousko-uherská říše vystavila, a nástěnné malby byly pro umělce vysoce prestižní zakázkou.
Po výstavě sice byl Mucha oceněn
Řádem Františka Josefa I. za zásluhy, současně mu ale zakázka trpce připomněla politické postavení jeho vlasti i dalších slovanských zemí. Jak Mucha později napsal, cítil se frustrovaný svou pozicí umělce v Paříži – zatímco jeho plakáty a dekorativní panó zdobily salonky nejvyšších vrstev společnosti, jeho „domovině nezbývalo než hasit žízeň vodou ze stoky.“ I proto Mucha pavilon pojal jako oslavu dějin a kulturní diverzity Bosny a Hercegoviny. Útrapy utlačovaných Slovanů a další složitá témata, která si malíř přál zvěčnit, si musela počkat až na umělcovo mistrovské dílo,
cyklus Slovanské epopeje (1911–1926). Tu si aktuálně můžete prohlédnout na
zámku v Moravském Krumlově.
Expo Ósaka 2025: Alfons Mucha podruhé
V
Japonsku Alfonse Muchu milují; obdivuje ho dokonce sama císařská rodina, která se s
Muchovými přátelí. Dokázala to i
výstava Slovanské epopeje v Tokiu, která byla v roce 2017
třetí nejnavštěvovanější výstavou výtvarného umění na světě. Mucha se do Japonska vrátil i v roce 2025 na
výstavu EXPO v Ósace: sklářský umělec
Rony Plesl a malíř
Jakub Matuška při vzniku výtvarné podoby návštěvnické cesty
českého pavilonu na EXPO 2025 nechali inspirovat
nedokončeným triptychem Alfonse Muchy Tři věky. Triptych
Věk Rozumu, Věk Moudrosti a Věk Lásky měl být památníkem pro celé lidstvo. Mucha na něm začal pracovat v posledních letech svého života, když světu hrozila další válka. Ambiciózní projekt ale už kvůli zhoršujícímu se zdraví nestihl dokončit. Nyní díky skleněnému plášti českého pavilonu návštěvníci uvidí Muchův triptych ještě předtím, než vstoupí dovnitř. Národní expozice skloubí slavného českého umělce s komiksovým vyjádřením a moderními technologiemi: mimo jiné totiž nabídne plastiky vytvořené pomocí světově unikátní,
moderní technologie Vitrum Vivum, umožňující tavení skla v uzavřené formě.
Expo Brusel 1958: architektura a filmy Karla Zemana
Za svou expozici v
Bruselu Československo získalo řadu ocenění. Z
pavilonu v bruselském stylu, který získal
hlavní cenu Zlatou hvězdu, se dochovala jen
budova restaurace, postavená na
Letné. V Bruselu ale slavila úspěchy i kinematografie – diváky uchvátil
Polyekran, promítání filmů současně na několik pláten různých tvarů,
Laterna magika či
film Karla Zemana Vynález zkázy. Zastavte se v
Muzeu Karla Zemana v Praze a užijte si filmové zázraky podobně jako kdysi diváci v
Belgii!
Expo Montreal 1967: Třebechovický betlém a obrazy mistra Theodorika
Návštěvníci výstavy Expo v
Kanadě obdivovali
Kinoautomat a také
Proboštův betlém, který je dnes vystavený v
Třebechovickém muzeu betlémů v
Třebechovicích pod Orebem. Některý z osmi milionů návštěvníků, kteří se na betlém přišli podívat, ovšem ukradl z Tříkrálového průvodu
slona. Domů se proto betlém musel vrátit bez něj, nového slona vyřezal v roce 1968
akademický sochař František Bartoš z
Hradce Králové. Do Kanady cestoval i
oltář mistra Pavla ze slovenské Levoče nebo
obrazy mistra Theodorika z
Karlštejna, kolekce
českého skla či
tapiserie vytvořené
technikou art protis.
Expo Ósaka 1970: skleněná Řeka života
Pochmurný osud měly exponáty z
českého skla, vystavené na
výstavě Expo v československém pavilonu v
japonské Ósace v roce 1970. O expozici, která ve světě sklízela obdiv, se doma téměř nepsalo: plány československého pavilonu vznikly ještě před
invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, podobu expozice a její atmosféru už ale ovlivnila atmosféra nastupující normalizace. Z jednoho z hlavních exponátů, 22 metrů dlouhé skleněné plastiky
Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové nazvané
Řeka života, museli autoři vybrousit stopy vojenských bot.
Symbolickým protestem byl také
skleněný mrak René Roubíčka, považovaný za alegorii srpnové okupace. Přesto anebo možná i proto byl náš pavilon společně se švýcarským a kanadským vyhlášen za
nejlepší pavilon Expo 1970. Doma se ale o úspěchu prakticky nepsalo, řada tvůrců se ocitla po nástupu
Husákova režimu v nemilosti či odešla do emigrace. Exponáty se většinou rozprodaly v
Japonsku, konstrukce ale byla zbourána a nedochoval se ani model instalace. Řeku života připomíná
skleněná plastika stejných autorů, která už desítky let zdobí
Novou budovu Národního muzea. Tvarově navazuje právě na úspěšný umělecký kousek pro výstavu EXPO 1970.
Olympijské hry 2024: obraz ze zámku Konopiště
Při
letních olympijských hrách 2024 ve
Francii se ve
Versailles odehrávaly jezdecké disciplíny – a stylovou doprovodnou akcí byla
výstava Cheval en majesté – au coeur d’une civilisation, věnovaná kultuře koní a jezdectví na
zámku Versailles.
Národní památkový ústav pro ni zapůjčil obraz, který se současně stal jedním z „vizuálů“ výstavy:
jezdecký portrét Leopolda de’ Medici od Justuse Sustermanse ze sbírek
státního zámku Konopiště. Obraz ze sbírek
arcivévody Františka Ferdinanda d’Este představuje sedmi až osmiletého prince
Leopolda de’ Medici (1617–1675) ve slavnostním oděvu. Zajímavostí portrétu je zobrazení velkolepého koně se slavnostně upravenou velmi dlouhou hřívou a luxusním postrojem. Záhadu, kdo je autorem obrazu a kdo je portrétované dítě, rozluštil teprve v roce 2012 italský historik umění
Gianluca Tormena, který se zabýval původem sbírek rodu d’Este a srovnával dílo s dalšími dětskými portréty Leopolda v medicejských sbírkách ve
florentské Gallerii degli Uffizi.
Historie českého skla je dlouhá a plná fascinujících příběhů. V roce 2023 bylo české sklo zapsáno na reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Už na Světové výstavě v Londýně v roce 1851 se české sklo z dílny hraběte Harracha představilo světu.
Alfons Mucha vytvořil pavilon pro Bosnu a Hercegovinu na světové výstavě v Paříži 1900, který byl jedním z tří pavilonů Rakousko-uherské říše. Mucha, který byl na vrcholu své kariéry v Paříži, pojal pavilon jako oslavu dějin a kulturní diverzity Bosny a Hercegoviny.
Slovanskou epopej Alfonse Muchy si můžete prohlédnout na zámku v Moravském Krumlově.
Výstavy jako Expo umožnily České republice ukázat světu své kulturní bohatství a historické umělecké dědictví, což mu přineslo mezinárodní uznání a zviditelnilo jeho umělce a řemesla.
Český pavilon na Expo 2025 v Ósace kombinoval dílo Alfonse Muchy s moderními technologiemi, včetně plastik vytvořených pomocí technologie Vitrum Vivum umožňující tavení skla v uzavřené formě.
Skleněná plastika Řeka života od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové byla na Expo 1970 v Ósace slavná, ale její původní verze byla zasažena politickými událostmi a autoři museli vybrousit stopy vojenských bot. Většina exponátů se rozprodala v Japonsku a konstrukce byla zbourána.
Proboštův betlém je dnes vystaven v Třebechovickém muzeu betlémů v Třebechovicích pod Orebem.
Na Expo v Bruselu 1958 Československo reprezentovaly kinematografie s technikou Polyekran, Laterna magika a filmy Karla Zemana.
Návštěvníci mohou obdivovat historická a moderní umělecká díla, včetně skla, obrazů a architektury, a technologické inovace, jako je promítání filmů Polyekran nebo interaktivní umělecké instalace s moderními technologiemi.
Po výstavě Expo 1900 v Paříži byl Alfons Mucha oceněn Řádem Františka Josefa I. za zásluhy ve výtvarném umění.