V Japonsku objevíte několik zajímavých českých stop. Jednu z nich zanechal
architekt a stavitel Jan Letzel (1880–1925), který v Japonsku působil řadu let a navrhoval soukromé i veřejné stavby. Jeho
Průmyslový palác v Hirošimě přečkal i výbuch atomové bomby. Torzo, udržované ve stejném stavu v roce 1945, se proměnilo v
nejznámější památník míru na světě, varující před jadernými zbraněmi.
Česko-japonské vztahy začal budovat již
Tomáš Garrigue Masaryk, který Japonsko navštívil v roce 1918, ještě před navázáním oficiálních diplomatických vztahů. Vztahy obou zemí upevnila měla cesta
prezidenta Václava Havla do Japonska v roce 1995 nebo
návštěva japonského císaře a císařovny v Česku roku 2002. Japonské vyznamenání obdržela řada Čechů, například sportovkyně a olympionička
Věra Čáslavská, jaderná inženýrka
Dana Drábová, pilot
dálkového letu Praha–Tokio v roce 1927 Jaroslav Skála a jeho mechanik
Matěj Taufer, sinoložka
Věnceslava Hrdličková a orientalistka
Zdenka Švarcová, fotograf a publicista, člen Expedice Sakura, EXPO 1970
Zdeněk Thoma, japanoložky
Vlasta Winkelhöferová a
Vlasta Čiháková-Noshiro, zakladatel CzechInvestu
Josef Lébl, politik
Jan Kavan či japanolog
Jan Sýkora. V současnosti je
Japonsko druhým největším zahraničním investorem v Česku a v České republice působí téměř
tři stovky japonských firem.
Každý milovník
Japonska určitě zná
Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur v
Praze. Jako jediné muzeum u nás se věnuje hmotnému i duchovnímu
odkazu neevropských civilizací a upozorňuje na stálé a nezastupitelné místo mimoevropských národů ve světových dějinách. S
Japonskem nás ale spojuje mnohem víc míst. Pojďte je prozkoumat s
Kudy z nudy!
1. Alfons Mucha a komiksy manga
Když se řekne
Japonsko, možná se vám vybaví
komiksy manga či
anime a nejrůznější japonské animované postavičky. Věřte nebo ne, v tradičním japonském umění zanechal stopu
český secesní malíř Alfons Mucha. Pro své plakáty a obrazy se inspiroval
květinovými motivy tradičního japonského umění, které dovedně propojil s evropskou secesí. Podobně ale Mucha ovlivnil už několik generací tvůrců
japonských komiksů manga. Ti ho objevili v sedmdesátých letech minulého století, mezi prvními pak byli autoři vizuálního stylu psychedelických rockových kapel 60. a 70. let. Inspiraci Muchou prozrazují půvabné tváře, složité květinové ornamenty, velké oči i složité účesy dívčích hrdinek. Japonci Muchu zkrátka milují stejně jako my!
2. Japonské sbírky
Při prohlídkách mnoha českých
hradů a
zámků objevíte zajímavé kuriozity, které si
šlechtické rody přivezly z cest po exotických zemích. Vášnivými cestovateli a sběrateli byli například
Lichnovští, kteří v druhé polovině 18. století koupili
zámek Hradec nad Moravicí. Mezi vzácnými předměty, které si dovezli z
Orientu, najdete třeba japonský popravčí meč či oblek mandarína. Na
zámku Kynžvart mají oděv japonského samuraje, několik sídel zve na
výstavy kvetoucích kamélií, zajímavé předměty objevíte také na
zámku v Lysicích. Když v 19. století podnikl
Ervín hrabě Dubský z Třebomyslic cestu kolem světa, byl zřejmě prvním Čechem, který se s Japonskem seznámil zblízka. Na sklonku samurajské éry se dokonce osobně setkal se slavnými bojovníky, k nimž měl jako válečník a aristokrat blíž než jiní. Z Japonska a dalších zemí přivezl bohaté sbírky porcelánu, kolekce zbraní včetně samurajských mečů, kovové nádoby i sošky, jeho cestu pak dokumentují obsáhlá fotografická alba. Zkrátka pokud chcete alespoň na skok do Japonska, vydejte se do
Lysic!
3. Příběh japonské hraběnky Mitsuko
Jednou z prvních
Japonek, které opustily rodnou zemi a natrvalo se usadily v
Evropě, byla
Mitsuko Aoyama (1874–1941), dcera starožitníka z Tokia. V roce 1895 se provdala za
hraběte Heinricha Coudenhove-Kalergi (1859–1906), který v Japonsku působil jako rakousko-uherský konzul. Hrabě ukončil kariéru profesionálního politika a až do předčasné smrti roku 1906 se věnoval filozofii. Od roku 1896 společně s rozrůstající se rodinou žili na
zámku v Poběžovicích. Společně s dětmi manželé často navštěvovali nedaleký
zámek Horšovský Týn, který v té době patřil rodu
hrabat Trauttmansdorffů. Exotickou japonskou hraběnku dodnes připomíná nejenom řada osobních předmětů a fotografií, ale také
japonská zahrada v
Poběžovicích. Zahradu v místě, kde
rodina Coudenhove-Kalergi prožívala společné chvíle, vytvořil tým japonských architektů a umělců. Jednotlivé kameny představují členy rodiny, kamenná lucerna symbolizuje věčné světlo.
4. Japonské zahrady
Japonsko je jedna z nejúžasnějších zemí světa. Platí to i pro
japonské zahrady. Nemusíte cestovat až na opačný konec světa,
japonské zahrady najdete i u nás. Na skok do dalekého Japonska se podíváte třeba v
japonské zahradě ve Sněžném anebo v
zahradě Aizen v
Říčanech. Zajímavé japonské zahrady objevíte i v několika
zoologických a
botanických zahradách, například v
plzeňské zoo, v
Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji anebo v
zoo Zlín, kde najdete
japonskou zahradu Mu-Shin.
5. Česká Fudži
Takzvaná
Česká Fudžijama aneb
Růžovský vrch (619 metrů) je nepřehlédnutelný vrchol
Českého Švýcarska. Tu přezdívku nemá náhodou: obě hory spojuje sopečný původ, prastaré jméno, osamocená dominantní poloha v národních parcích, kde se smí chodit jen po značených cestách, i kouzelné fotografie, na nichž se z mlhy a mraků vynořují typické vrcholové kužely. O
japonskou Fudži je samozřejmě mnohem větší zájem: podle odhadu na její vrcholek v nadmořské výšce každý rok vyšplhá asi čtvrt milionu výletníků.
6. Světové výstavy Expo 1970 a 2025
Prestižní
světová výstava EXPO se v
japonské Ósace konala už v roce 1970. Československý pavilon
architekta Viktora Rudiše tehdy navštívilo přibližně jedenáct milionů lidí. Tehdejší prezentace byla založena na tvorbě
básníků Jana Skácela a Jiřího Koláře, expozicí prováděla skleněná
Řeka života Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského. Byl to jejich největší a nejpozoruhodnější objekt: v dvaadvacet metrů dlouhém dvouvrstvém taveném reliéfu byla do skla obtisknuta těla dvou dívek, které zdánlivě unášela vodní hladina.
Po pětapadesáti letech se světová výstava do Japonska vrátila.
Expo 2025 se konalo opět v
Ósace, a to na
uměle vytvořeném ostrově Yumeshima. Hlavními tématy byly
udržitelný rozvoj, zdravější životní styl a prodlužování lidského života. Výstava trvala půl roku a přilákala více než
25 milionů návštěvníků, čímž překonala návštěvnost
Expa 2005 v
prefektuře Aiči. Expo také dvakrát navštívil
japonský císař Naruhito s císařovnou Masako.
Světová výstava nabídla
stovky národních pavilonů, interaktivní expozice, kulturní programy, technologické novinky i gastronomii z celého světa. Velkou pozornost poutaly také
tematické zóny věnované vodě, ekologickým inovacím a ochraně přírody, stejně jako
večerní multimediální a světelné show.
Česká republika se světové výstavy zúčastnila jako samostatný stát pošesté – a velmi úspěšně.
Český pavilon od
studia Apropos Architects navštívilo více než jeden a půl milionu lidí, denně jím prošlo v průměru 12 až 14 tisíc návštěvníků. Prezentace spojila tradiční hodnoty, jako je
české sklo a
hudba, s inovacemi, nanotechnologiemi a současným designem. Pavilon získal také
ocenění Evropské unie za pohostinnost a
sošku evropského maskota Europa.
Jednou z největších kuriozit české expozice byl
Les civilizací tvořený
133 kmeny subfosilních dubů starých přibližně 6500 let. Dřevo pocházelo z povodí
řeky Olše a každý z kmenů nesl jméno jednoho národního pavilonu, čímž symbolicky propojoval celý svět. Pod vedením
sklářů Ronyho Plesla a
Jiřího Šína se na Expo představily také
originální skleněné plastiky vytvořené
unikátní technologií Vitrum Vivum a vystaven byl i
nedokončený triptych Alfonse Muchy Tři věky. Český národní den se uskutečnil
24. července 2025, v den 165. výročí Muchova narození.
7. Ikigai aneb japonský návod, proč ráno vstát z postele
Jedním z japonských pojmů, které se v posledních letech rozšířily do celého světa, je
ikigai – slovo, které se nejčastěji překládá jako
smysl života nebo důvod, proč ráno vstát z postele. V japonském pojetí nejde o jeden velký životní cíl, ale o
vnitřní rovnováhu mezi tím, co člověka baví, v čem je dobrý, co má smysl pro ostatní a za co může být oceněn.
Ikigai tak vzniká tam, kde se přirozeně potkává
radost z činnosti, osobní schopnosti, přínos pro společnost a možnost obživy. Nemusí přitom jít o povolání ani o výjimečný talent. Pro mnoho Japonců představuje
ikigai obyčejné každodenní věci – pocit dobře odvedené práce, péči o blízké, drobné rituály nebo klidný rytmus dne.
Ikigai navíc není jediným japonským slovem, které zdomácnělo i mimo
Japonsko. Díky této zemi dnes běžně známe pojmy jako
bonsai či
ikebana, umění aranžování květin,
sakura, symbol třešňových květů a pomíjivé krásy, nebo
origami, tradiční umění skládání papíru. Všechna tato slova v sobě nesou podobnou filozofii –
důraz na jednoduchost, trpělivost a schopnost nacházet smysl i v maličkostech.
Možná právě proto japonské pojmy tolik rezonují i u nás. Připomínají, že ke spokojenosti často není potřeba víc, ale naopak méně – a že
vlastní ikigai může mít každý z nás. Možná bychom mu nemuseli říkat japonským názvem, ale jeho podstata je stejná:
najít rovnováhu mezi prací a volným časem,
mít radost z obyčejných věcí a umět si užít chvíle klidu. Ať už je to procházka lesem, víkend na chalupě nebo setkání s přáteli, i to může být naše osobní české ikigai.