Vize cyklu obrazů, které by zachytily historii slovanských národů a jejich cestu dějinami, se začala rodit kolem roku 1900.
Muchovi (1860–1939) dlouho chyběly finance, ale po svatbě s
Marií Chytilovou (1906) se v Chicagu setkal s
americkým průmyslníkem Charlesem Richardem Cranem. Příznivce slovanské kultury se dobře znal s Masarykovými a byl ochoten nést veškeré náklady spojené s vytvořením Slovanské epopeje.
Když se
Alfons Mucha vrátil do Čech, pronajal si
část zámku Zbiroh a proměnil jej v ateliér; ten můžete vidět při prohlídce zámku na vlastní oči. Na Slovanské epopeji Mucha soustavně pracoval od roku 1910 až do roku 1928 a dokonce se kvůli ní vydal na
studijní cestu po Rusku, Polsku, Srbsku a Bulharsku.
Prvních jedenáct pláten, vystavených roku 1919 v
pražském Klementinu, se dočkalo nadšeného ohlasu, kompletní cyklus pak byl veřejnosti představen na podzim roku 1928 při oslavách deseti let samostatnosti československého státu ve Velké dvoraně tehdy právě dokončeného
Veletržního paláce. V katalogu výstavy tehdy Mucha uvedl, že
„…se střežil ve všech obrazech všeho, co by mohlo připomínat strohé spory a krev v nich prolitou…“ a
„…účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty…“ Protože byl přesvědčeným pacifistou, na obrazech nespatříte žádné násilí, krev či průběhy bitev.
Alfons Mucha daroval plátna Praze a veškerému československému lidu s podmínkou, že hlavní město pro Slovanskou epopej postaví vlastní galerii, k tomu ale od roku 1928 nedošlo.
Správcem díla je
Galerie hlavního města Prahy,
obrazy jsou dočasně vystaveny na zámku v Moravském Krumlově. Právě obří rozměry jednotlivých pláten (sedm největších obrazů měří 610 × 810 centimetrů) i jejich celkový počet komplikuje vystavení celého cyklu; plátna jsou navíc velmi choulostivá a při častém stěhování jim hrozí poškození.
Slovanská epopej krok za krokem
- Slované v pravlasti: Mezi turanskou knutou a gótským mečem (1912, 610 × 810 cm)
- Slavnost Svantovítova na Rujáně: Když bozi válčí – spása v umění (1912, 610 × 810 cm)
- Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě – Chvalte Boha rodným jazykem (1912, 610 × 810 cm) – scéna situovaná před branami Velehradu, slovanské pevnosti a hlavního města Velké Moravy. Vysoký stařec ozářený sluncem ve středu plátna je arcibiskup Metoděj.
- Car Simeon I. Bulharský: Jitřenka slovanského písemnictví (1923, 405 × 480 cm)
- Král český Přemysl Otakar II.: Svaz slovanských dynastů (1924, 405 × 480 cm)
- Korunovace srbského cara Štěpána Dušana východořímským císařem: Slovanský zákoník (1923, 405 × 480 cm)
- Jan Milíč z Kroměříže: Klášter z nevěstince (1916, 620 × 405 cm)
- Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské: Kouzlo slova – pravda vítězí (1916, 610 × 810 cm) – modelem pro zvědavou služku královny Žofie v pravé části obrazu byla Muchova žena Marie.
- Schůzka na Křížkách: Kouzlo slova – Podobojí (1916, 620 × 405 cm)
- Po bitvě u Grunwaldu: Severoslovanská vzájemnost (1924, 405 × 610 cm)
- Po bitvě na Vítkově: Ne v síle Bůh, ale v pravdě (1923, 405 × 480 cm)
- Petr Chelčický u Vodňan: Neoplácet zlem za zlé (1918, 405 × 610 cm)
- Husitský král Jiří z Poděbrad a Kunštátu: Zápas o autoritu – demokratický král Jiří a teokratický Řím (1923, 405 × 480 cm)
- Hájení Szigetu Mikulášem Zrinským: Předmuří křesťanství (1914, 610 × 810 cm) – nejdramatičtější obraz Slovanské epopeje se sloupem černého dýmu líčí statečný boj obránců uherské pevnosti Szigetu (Szigetváru) proti nájezdu Turků.
- Bratrská škola v Ivančicích: Kolébka Bible kralické (1914, 610 × 810 cm) – scéna se odehrává v zahradě školy před hradbami Muchových rodných Ivančic, v podzimním oparu je vidět renesanční věž ivančického kostela Nanebevzetí Panny Marie. Modelem pro chlapce čtoucího z Bible slepému starci v popředí byl sám Alfons Mucha z dob svého mládí.
- Poslední dny Jana Amose Komenského v Naardenu: Plamínek naděje (1918, 405 × 620 cm) – bývá považován za jedno z nejsilnějších pláten celého cyklu. Prázdná vodní hladina značí Komenského úplnou opuštěnost. Jen malý plamínek hořící lucerny na pobřeží symbolizuje jeho neutuchající touhu po lepším zítřku slovanských národů.
- Svatá hora Mont Athos: Vatikán pravoslaví (1926, 405 × 480 cm) – práce na obrazu se táhly dva roky, Mucha se totiž nejvýchodnější cíp řeckého poloostrova Chalkidiki, považovaný za nejposvátnější původní místo pravoslaví, vypravil prozkoumat osobně.
- Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou: Slovanské obrození (1926, 390 × 590 cm) – obraz je nedokončený, dvě postavy v pravé části obrazu jsou namalovány pouze vaječnou temperou, bez malby olejem. Obraz nebyl za Muchova života vystaven, a to ani na slavnostním uvedení celého cyklu Epopeje v roce 1928. Na zídce v popředí jsou Muchovy děti; napravo syn Jiří, nalevo dcera Jaroslava hrající na harfu.
- Zrušení nevolnictví na Rusi: Svobodná práce – osnova národů (1914, 610 × 810 cm) – jako jediný z celého cyklu tento obraz vznikl na přání mecenáše Slovanské epopeje Charlese R. Cranea, který byl příznivcem slovanské, zvláště pak ruské kultury. Mucha kvůli tomu Rusko navštívil, seznámil se s místním klimatem, nafotil řadu snímků a ujasnil si pojetí malby po stránce ideové i výtvarné.
- Apoteóza z dějin Slovanstva: Slovanstvo pro lidstvo! (1926, 480 × 405 cm) – závěrečný obraz cyklu je pojatý jako vize slovanského triumfu, který má být příkladem boje za národní svobodu pro celé lidstvo.