Stanislav Libenský se narodil v
Sezemicích u
Mnichova Hradiště v rodině kováře. Absolvoval
sklářské školy v Novém Boru a v
Železném Brodě, studoval v ateliéru užité malby na
Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a postupně se na všechny uvedené školy vrátil jako pedagog. Světové prvenství mu patří jako
zakladateli oboru tavené skleněné plastiky. Společně s manželkou
Jaroslavou Brychtovou (jejíž otec, sochař a sklář Jaroslav Brychta, byl spoluzakladatelem
sklářské průmyslové školy v Železném Brodě) objevili nepřeberné výtvarné možnosti této technologie, zejména ve využití vnitřního světelného jádra a barevných proměn nestejně silného skla.
Do povědomí veřejnosti se dvojice zapsala především
skleněnými tavenými plastikami monumentálních rozměrů. Na
světové výstavě Expo 58 v Bruselu získali
Grand Prix za
objekt s barevnými zoomorfními kameny, obdiv vyvolaly i jejich exponáty při
světových výstavách v Montrealu (1967). Na
výstavě Expo 70 v Ósace představili
legendární Řeku života. Byl to jejich největší a nejpozoruhodnější objekt: 22 metrů dlouhý dvouvrstvý tavený reliéf, kde byla do skla obtisknuta těla dvou děvčat, která jako by unášela vodní hladina.
Podle odborníků jejich tvorba neměla ve své době ve světě obdoby a mnohým z nich se ani po desítkách let nic nevyrovná.
Oba umělci také často spolupracovali s architekty. Mezi jejich nejvýznamnější projekty patří
okna do kaple sv. Václava v
chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na
Pražském hradě. Reliéfní sklářská díla s rozměry 650 x 180 cm
jsou realizovaná metodou taveného skla a jsou považována za nejvýznamnější novodobý výtvarný počin spojený s architekturou katedrály. Vidět můžete také okna v
zámecké kapli v Horšovském Týně a v
hradní kapli brněnského Špilberku,
„roj meteorů“ z taveného křišťálu v
horském hotelu a vysílači na Ještědu nebo unikátní
obklad Nové scény Národního divadla z foukaných skleněných tvarovek. Libenský se zabýval také interiérovými doplňky, především světelnými stropy či osvětlovadly, občas i nápojovým sklem.
Jako profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové mezi lety 1963–1987 vychoval Stanislav Libenský dvě generace profesionálních a invenčních českých umělců. Působil také na několika univerzitách a letních školách v USA. Jako pedagog a výtvarník získal řadu různých cen, byl nositelem čestných zahraničních doktorátů, často vystupoval na světových kongresech, přednášel na sklářských konferencích, pracoval v rozmanitých zahraničních porotách a účastnil se četných sympozií. Od roku 1982 stál u
zrodu tradice Mezinárodních sklářských sympozií (IGS) v Novém Boru a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách všech významných sklářských muzeí.