Stanislav Libenský se narodil v
Sezemicích u
Mnichova Hradiště v rodině kováře. Absolvoval
sklářské školy v Novém Boru a v
Železném Brodě, studoval v ateliéru užité malby na
Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a postupně se na všechny uvedené školy vrátil jako pedagog. Světové prvenství mu patří jako
zakladateli oboru tavené skleněné plastiky. Společně s manželkou
Jaroslavou Brychtovou (jejíž otec, sochař a sklář Jaroslav Brychta, byl spoluzakladatelem
sklářské průmyslové školy v Železném Brodě) objevili nepřeberné výtvarné možnosti této technologie, zejména ve využití vnitřního světelného jádra a barevných proměn nestejně silného skla.
Do povědomí veřejnosti se dvojice zapsala především
skleněnými tavenými plastikami monumentálních rozměrů. Na
světové výstavě Expo 58 v Bruselu získali
Grand Prix za
objekt s barevnými zoomorfními kameny, obdiv vyvolaly i jejich exponáty při
světových výstavách v Montrealu (1967). Na
výstavě Expo 70 v Ósace představili
legendární Řeku života. Byl to jejich největší a nejpozoruhodnější objekt: 22 metrů dlouhý dvouvrstvý tavený reliéf, kde byla do skla obtisknuta těla dvou děvčat, která jako by unášela vodní hladina.
Podle odborníků jejich tvorba neměla ve své době ve světě obdoby a mnohým z nich se ani po desítkách let nic nevyrovná.
Oba umělci také často spolupracovali s architekty. Mezi jejich nejvýznamnější projekty patří
okna do kaple sv. Václava v
chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na
Pražském hradě. Reliéfní sklářská díla s rozměry 650 x 180 cm
jsou realizovaná metodou taveného skla a jsou považována za nejvýznamnější novodobý výtvarný počin spojený s architekturou katedrály. Vidět můžete také okna v
zámecké kapli v Horšovském Týně a v
hradní kapli brněnského Špilberku,
„roj meteorů“ z taveného křišťálu v
horském hotelu a vysílači na Ještědu nebo unikátní
obklad Nové scény Národního divadla z foukaných skleněných tvarovek. Libenský se zabýval také interiérovými doplňky, především světelnými stropy či osvětlovadly, občas i nápojovým sklem.
Jako profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové mezi lety 1963–1987 vychoval Stanislav Libenský dvě generace profesionálních a invenčních českých umělců. Působil také na několika univerzitách a letních školách v USA. Jako pedagog a výtvarník získal řadu různých cen, byl nositelem čestných zahraničních doktorátů, často vystupoval na světových kongresech, přednášel na sklářských konferencích, pracoval v rozmanitých zahraničních porotách a účastnil se četných sympozií. Od roku 1982 stál u
zrodu tradice Mezinárodních sklářských sympozií (IGS) v Novém Boru a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách všech významných sklářských muzeí.
Přečtěte si o díle Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, kteří tvořili unikátní skleněné objekty s mezinárodním věhlasem.
Stanislav Libenský byl český sklářský výtvarník, sochař a pedagog, známý pro svoje inovace v oblasti tavené skleněné plastiky.
Na svých dílech často spolupracoval se svou ženou Jaroslavou Brychtovou, která byla rovněž sklářskou výtvarnicí a sochařkou.
Získali Grand Prix na světové výstavě Expo 58 v Bruselu za objekt s barevnými zoomorfními kameny.
Mezi významné projekty patří okna do kaple sv. Václava v chrámu sv. Víta a reliéfní díla v zámecké kapli v Horšovském Týně.
Přinesli revoluční techniky v taveném skle a jejich práce významně ovlivnila jak umělecké tak architektonické projekty po celém světě.
Dílo 'Řeka života' je považováno za legendární, jelikož je to 22 metrů dlouhý dvouvrstvý tavený reliéf, který byl prezentován na Expo 70 v Ósace.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.