Pokud nejsme znalci a milovníci klasické hudby, slovo
filharmonie nám může znít podobně exoticky jako pokyny v partiturách
adagio, andante, dolce, larghetto či
crescendo. Pojďte se tedy s
Kudy z nudy podívat na naše i evropské filharmonie, jejich příběhy i historii zblízka a podrobněji. A zajímavost? Každý letopočet končící čtyřkou přináší řadu hudebních výročí. V roce 2024 se neslavilo jen
200 let od narození hudebního skladatele
Bedřicha Smetany (1824–1884), ale také výročí
Leoše Janáčka (1854–1928) nebo
Antonína Dvořáka (1841–1904). Právě on také dirigoval historicky první koncert
České filharmonie.
1. Rok 1896 a první koncert České filharmonie
Když
4. ledna 1896 zazněly první tóny
České filharmonie v
pražském Rudolfinu, stál na dirigentském stupínku
Antonín Dvořák, tehdy už světově proslulý skladatel. Dirigoval vlastní díla, mimo jiné
Třetí slovanskou rapsodii, premiéru
pěti Biblických písní, předehru
Othello či slavnou
Symfonii č. 9 „Z nového světa.“ Koncert se konal v sále, který dnes nese Dvořákovo jméno, a stal se základem tradice, díky níž patří
Česká filharmonie mezi nejuznávanější evropské orchestry. Za více než sto let její historie se v čele orchestru vystřídali významní dirigenti jako
Václav Talich,
Rafael Kubelík,
Václav Neumann,
Jiří Bělohlávek či současný šéfdirigent
Semjon Byčkov. Toho na podzim 2028 vystřídá
Jakub Hrůša.
2. Nejstarší orchestry u nás hrály lázeňským hostům
Sice to je dávno, ale některé jiné orchestry mají historii ještě o hodně delší. Vůbec nejstarší velké hudební těleso v českých zemích je patrně
Západočeský symfonický orchestr, jehož historie, spojená se samotným zrodem
Mariánských Lázní, sahá až do roku 1821. Jako sezónní lázeňské těleso byl v roce 1835 založen
Karlovarský symfonický orchestr; koncerty obou těles v obou lázeňských městech tradičně patří ke slavnostním zahájením lázeňské sezony.
Do počátku 19. století sahá také historie
Severočeské filharmonie Teplice; její zakládací listina a úřední schválení orchestru nese letopočet 1838.
3. Od kapely k filharmonii
V pozdním středověku a renesanci se pro soubor hudebníků užívalo slovo
kapela. V době baroka se poprvé objevilo slovo
orchestr; pochází z řeckého výrazu orchéstra, označujícího prostor mezi scénou a hledištěm v antickém divadle. Orchestry se později začaly rozlišovat podle typu hudebních nástrojů hudby i velikosti, od nejmenších komorních přes symfonické až po
filharmonie. V nich obvykle hraje více než sto instrumentalistů, sdružených do nástrojových skupin. Uměleckým vedoucím filharmonie je
šéfdirigent, kromě něj ale velké orchestry mají také stálé a hostující dirigenty.
4. Nejstarší orchestry střední Evropy
Za vůbec nejstarší koncertní orchestr střední Evropy je považován
Gewandhausorchester, tedy
Orchestr lipského Gewandhausu, v současné době jeden z největších světových profesionálních orchestrů s bezmála 200 profesionálními hudebníky. Jeho historie sahá až do roku 1479, kdy městská rada v Lipsku zaměstnala pištce jako hudební doprovod městských slavností. Samotná hudební společnost byla založena v roce 1743 a 11. března měla první koncert. Dlouhou historii má i
drážďanská Staatskapelle, kterou roku 1548 založil saský kurfiřt Mořic coby reprezentační dvorní těleso po vzoru ostatních evropských šlechticů. Ač by se mohl jmenovat
Drážďanská filharmonie, v názvu si ponechal slovo „kapela“, čímž odkazuje na svou původní podobu a funkci.
5. Stávka a vzpoura
U zrodu
České filharmonie byla stávka: 9. února 1901 vstoupili členové orchestru
Národního divadla (a zároveň řádní členové spolku Česká filharmonie) do stávky proti šéfovi opery ND
Karlu Kovařovicovi. O pár dní později dostali všichni stávkující výpověď a Kovařovic začal budovat nový divadelní orchestr. Propuštění hráči se ale nedali a rozhodli se založit
Českou filharmonii jako samostatný symfonický orchestr.
Nebyli to jediní vzbouřenci na hudební scéně, vzpoura stála i u vzniku
Berlínské filharmonie v roce 1882. Orchestr založila padesátka hráčů, kteří opustili orchestr Benjamina Bilseho kvůli jeho autoritativnímu přístupu, nízkým platům a také kvůli cestě na koncert do Varšavy, kdy měli jet vlakem čtvrtou třídou. Místo jména
Frühere Bilsesche Kapelle, tedy „bývalá Bilseho kapela“, teprve po několika letech začali hrát pod jménem
Berliner Philharmoniker.
6. České, moravské a slezské filharmonie
Své filharmonie mají téměř všechna krajská města v České republice. K předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice patří
Moravská filharmonie Olomouc, která vznikla ihned po skončení války, dne 26. května 1945. O rok později byl založen Plzeňský rozhlasový orchestr, současná
Plzeňská filharmonie, a také dnešní
Filharmonie Bohuslava Martinů ve
Zlíně. Vznikla jako
Symfonický orchestr Národního podniku Baťa, a když o dva roky později změnila název
Filharmonii pracujících, jasně tím prozrazovala své hlavní poslání: přiblížit vážnou hudbu pracujícím ve zlínských továrnách. Pod dnešním názvem hraje od roku 1989.
Změnou názvu prošla i
Komorní filharmonie Vysočina v
Jihlavě, která se v roce 100. výročí úmrtí
Gustava Mahlera přejmenovala na
Filharmonii Gustava Mahlera. Svůj název několikrát změnila i současná
Filharmonie Hradec Králové; byla založena v roce 1978 pod názvem
Orchestr města Hradec Králové, ale dnešním názvem se hlásí k historii Filharmonie Sokola (1921–65) a Filharmonické jednoty, která ve městě vznikla už v roce 1887. Rok 1981 má v rodném listu uvedený
Jihočeská filharmonie v
Českých Budějovicích, která má několik desítek členů. Menším symfonickým tělesem haydnovsko-mozartovského typu je i
Komorní filharmonie Pardubice, založená roku 1969.
7. Filharmonie a jejich nové domovy v Ostravě, Brně a Praze
Na
novou budovu filharmonie se netěší jen
Česká filharmonie v
Praze, ale také velké orchestry v jiných městech. Nový koncertní sál, který z výšky připomíná pouzdro houslí, vesmírnou loď či dokonce rejnoka, se řadí mezi nejočekávanější stavby
Ostravy. Rekonstrukce kulturního domu a přístavba koncertního sálu podle návrhu amerického architekta
Stevena Holla přinese odpovídající zázemí pro
Janáčkovu filharmonii Ostrava, která od svého založení působí v provizorních podmínkách.
Koncertní sál s přibližně 1200 místy, jedním z největších jevišť v Evropě a akustikou srovnatelnou s nejslavnějšími sály světa má mít
Janáčkovo kulturní centrum v
Brně. Velký koncertní sál přivítá hlavně
Filharmonie Brno, která ve městě nemá vhodné prostory, kde by mohla hrát v plném obsazení. Roky zkouší v sice malebném, ale malém
Besedním domě, do kterého se ani nevejde celý orchestr. Hudbu
Leoše Janáčka tak konečně i v Brně (kde Leoš Janáček vytvořil prakticky celé své dílo) uslyšíte tak, jak má znít: třeba
Glagolská mše s velkým varhanním sólem se nikde hrát nedá, nikam v Brně se totiž nevejde orchestr, sbor a ještě skutečné varhany.