Olympijské hry zná skutečně každý a
olympijské kruhy prý pozná až 90 % světové populace, ale pojďte se s
portálem Kudy z nudy podívat na nejznámější sportovní soutěž na světě trochu zblízka. Víte třeba, jak se jmenují letošní maskoti? Kolik medailí naši sportovci přivezli a která olympiáda byla nejúspěšnější? Víte, kde se vyráběla modrotisková látka pro letošní olympijskou kolekci oblečení a kdo za neobyčejným návrhem stojí? A kolikrát se o pořádání olympiády ucházela
Praha? Olympijský oheň už hoří a my se na něj jdeme podívat zblízka.
1. Moderní olympijské hry, čísla a letopočty
Je úplně jedno, jestli olympijské hry založili Herakles na památku vyčištění chlévů krále Augiáše, élidský král, který k tomu dostal pokyn z delfské věštírny, anebo někdo úplně jiný. Konaly se ve
starověkém Řecku ve městě Olympii od roku 776 před naším letopočtem, a to pravidelně každé čtyři roky až do pátého století našeho letopočtu. Snahy o jejich obnovení se dají vystopovat už v časech renesance, ale nakonec k tomu došlo až v roce 1896.
První novodobé olympijské hry se nemohly konat jinde než v dávné kolébce civilizace, v řeckých
Athénách. Antická tradice a řecké kořeny olympijských her ostatně připomíná každý zahajovací ceremoniál olympiády: jako první přichází výprava řeckých sportovců; až za ní se řadí další výpravy podle abecedního pořádku jazyka země, která hry pořádá.
Od té doby se olympiáda nekonala pouze třikrát (v letech 1916, 1940 a 1944), vždy kvůli světovým válkám. V roce 1924 se připojilo pořádání
zimních olympiád, které probíhaly ve stejný rok jako letní olympijské hry. Systém se změnil v roce 1994: už dva roky po
francouzském Albertville 1992 se konaly pouze zimní olympijské hry v
norském Lillehammeru 1994. Letní olympijské hry krok dorovnávat nemusely, po
španělské Barceloně 1992 následovala
americká Atlanta 1996 a od té doby se LOH a ZOH střídají v pravidelném dvouletém intervalu. Ten se poprvé zadrhnul právě loni, kdy byly OH Tokio 2020 o rok odloženy. Proběhnou až letos, navíc
s řadou přísných protiepidemických opatření a bez účasti zahraničních diváků. Bohužel, i to je novodobá novinka, která tu nikdy dřív nebyla.
2. Virtuální výlet do Tokia
Hlavní město Japonska hostí letní olympiádu podruhé; v klání o pořádání olympiády porazilo Istanbul a Madrid. Japonsko v minulosti hostilo také dvoje zimní olympijské hry. Maskoty letošních olympijských a paralympijských her jsou futuristicky vyhlížející dvoubarevné postavičky s výraznýma ušima,
modrobílý olympijský maskot Miraitowa a
paralympijský „superhrdina“ Someity, vyvedený v růžové a bílé. Vítěze ze dvou tisíc návrhů vybírali japonští školáci a zvítězil návrh designéra a ilustrátora Rjo Tanigučiho.
Protože v japonské metropoli je o devět hodin více, bude většina sportovních klání probíhat v ranních a dopoledních hodinách našeho času. V programu her se objeví několik nových sportů, namátkou karate, skateboarding, sportovní lezení a surfing, vrací se i pár starých známých, třeba softball a baseball. Některá ze třiatřiceti sportovišť hostila už olympiádu 1964, a stejně jako tehdy chtějí Japonci ukázat svou technickou vyspělost: medaile například jsou zhotovené z recyklovaných mobilních telefonů. Mimochodem, na výrobu všech sad jich bylo potřeba 80 tisíc tun.
3. Praha a olympijské hry: od snů k realitě
Víte, že se celkem třikrát mohla olympiáda konat v
Praze? Poprvé se mohly olympijské hry v Československu konat za první republiky, podruhé v době Pražského jara a potřetí v roce 2016. Nejblíž k olympijskému snu byla Praha na konci 60. let minulého století a nezůstalo jen u snění: hmatatelným důkazem je
hotel Olympik na Invalidovně, blízké sídliště mělo posloužit jako
olympijská vesnice a
olympijský stadion měl vzniknout na Maninách. Počítalo se také s využitím
plaveckého stadionu v Podolí, zařazenému v roce 2020 mezi kulturní památky. Oblíbená plovárna vznikla na místě bývalé cementárny a oficiálně zahájila svůj provoz v roce 1965. Protože pro všechny sporty by Praha neměla kapacity ani vhodná sportoviště, kanoisté měli soutěžit na
kanále v Račicích, jachtaři na
Lipně a pro fotbalová utkání byla vybrána
Ostrava.
4. Čáslavská, Zátopek & spol.
Na letní olympijské hry v Tokiu 1964 ráda vzpomínala hlavně
gymnastka Věra Čáslavská, která tehdy vybojovala tři zlaté medaile v individuálních disciplínách a dopomohla družstvu ke stříbrné medaili. Československá výprava byla nakonec se čtrnácti medailemi
devátou nejúspěšnější zemí her.
Během novodobých olympijských her získali
českoslovenští sportovci na letních olympijských hrách celkem 143 medailí, a to hlavně v gymnastice, atletice a zápasení. Dalších
25 medailí vybojovali na zimních olympijských hrách, a to především ve skocích na lyžích a ledním hokeji. Připomeňme také
úspěchy manželů Emila a Dany Zátopkových na LOH Helsinky 1952: Emil získal tři zlaté (běh na 5000 metrů, běh na 10 000 metrů a maraton), Dana pak zlato v hodu oštěpem.
Od rozdělení Československa Češi přivezli domů celkem 87 medailí (24 zlatých, 28 stříbrných a 35 bronzových).
Nejúspěšnější pro české sportovce byla olympiáda v Atlantě v roce 1996 a v Londýně 2012, kdy na obou získali shodně
jedenáct medailí. Historicky první zlato pro Českou republiku na zimní olympiádě vybojoval legendární tým ledních hokejistů v Naganu 1998,
nejúspěšnější zimní olympiádou pak bylo Soči 2014, kde Češi získali dvě zlaté, čtyři stříbrné a dvě bronzové medaile.
5. Modrotisk jede do světa!
Do londýnského deštivého počasí v roce 2012 jeli Češi s barevnými holínkami, do Ria 2016 si zase vezli kloboučky a oblečení ve stylu karnevalu. Kolekci pro ceremoniály olympijských her v Tokiu navrhla
Zuzana Osako, která pochází
z Lužic u Hodonína a tradičně pracuje s folklorními prvky. Proto se také v kolekci uplatnil
modrotisk, starodávná textilní barvířská a tiskařská technika, od roku 2018 zapsaná na seznam nemateriálního dědictví UNESCO. Japonci ho ocení: nejenže mají rádi tradiční kulturu, ale kořeny modrotisku sahají právě do asijských zemí včetně Japonska.
Modrotisk pro Tokio vyrobila
modrotisková dílna rodiny Danzingerů z
Olešnice.
6. Národní muzeum v Praze zve na výlet do Tokia
Když nemůžeme do Tokia doopravdy, podívejme se tam alespoň prostřednictvím zajímavé výstavy: až do konce srpna je v
historické budově Národního muzea v
Praze k vidění
výstava Olympijské Tokio 1940–2021. Mapuje historii několika her: těch neuskutečněných v roce 1940, těch z roku 1964 i těch aktuálních a posunutých.
7. Olympijské festivaly a tábory v Praze a Brně
Olympijské hry v Tokiu budou sice bez zahraničních fanoušků, atmosféru her ale do České republiky přenesou
Olympijské festivaly. Akce, která inspirovala svět,
odstartuje v Praze a Brně 23. července, potrvá sedmnáct dní a k vyzkoušení na obou místech nabídne přes třicet sportů. Protože hlavním motivem
Olympijského festivalu v Praze i
Olympijského festivalu v Brně je návrat dětí ke sportu, uskuteční se v
Praze i v
Brně příměstské tábory.
Chcete být u toho? Sledujte aktuální informace, akce budou provázet bezpečnostní opatření a podle předběžných informací se každý návštěvník bude muset prokázat buď covid pasem nebo negativním testem.
Připomeňme, že vůbec
první Olympijský park vznikl v
Praze na
Letné během
zimních olympijských her v Soči 2014. Od té doby se stal pro české fanoušky nedílnou součástí olympiád, a to natolik úspěšnou, že Mezinárodní olympijský výbor šíří českou inspiraci dál do světa.
Olympijské festivaly tak probíhají například ve Francii, Austrálii, Litvě, Nizozemí a na Slovensku.