Úvod > Aktuality > 30 let od sametové revoluce: monstrózní stavby socialismu

30 let od sametové revoluce: monstrózní stavby socialismu

Vydáno 15. října 2019 Památky
Od vítězného února 1948 do sametového listopadu 1989 vznikla řada budov, které dodnes budí vášně. Pro někoho jde o unikátní a exotické klenoty, které vypovídají o tehdejší době, jiní by je okamžitě strhli a místo nich postavili cokoliv jiného. Které stavby to schytávají ze všech stran? Která je nejohavnější? A u které nezabralo oblíbené komunistické heslo „poručíme větru, dešti“?
Obří ústřední telekomunikační budova a Televizní věž na Žižkově, Nová scéna Národního divadla, Kongresové centrum anebo budova bývalého Federálního shromáždění na horním konci Václavského náměstí, která dnes slouží Národnímu muzeu: to jsou hlavní soutěžící o titul nejohavnější budovy socialistické éry. Ale není to náhodou proto, že ta skutečně nejošklivější už neexistuje?
 

Fronta na maso

Podobně jako se ústřední telekomunikační budově říká Mordor, Kongresovému centru Pakult nebo Lidojem a Televizní věži žižkovská raketa, o obřím Stalinově pomníku na Letné se mluvilo jako o frontě na maso. Patnáct metrů vysoké a dvaadvacet metrů dlouhé skupinové sousoší, ve své době vůbec největší v Evropě, dodnes zná kdekdo, přitom vydrželo na svém místě od roku 1955 pouhých sedm let: už v roce 1962 šel Stalin i s dělníky, vědcem, kolchoznicí, rudoarmějcem a dalšími „frontovými“ kolegy k zemi. Málokdo ví, že soudruzi se snažili dát místu stejný punc, jako mělo Národní divadlo: do základů pomníku byly zazděny kameny z nejrůznějších míst tehdejšího Československa, například ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků nebo kousek baziliky z Velehradu.

Pomník se stavěl šest let, v roce 1962 ale zmizel během několika týdnů. A jakoby tajně: výbuchy sice byly slyšet po celé Praze, ale v pohledu bránilo dřevěné bednění a nesmělo se fotografovat. Plány vybudovat na stejném místě novou dominantu od té doby vždy skončily fiaskem, od roku 1991 stojí na místě pomníku poněkud záhadný metronom aneb stroj času sochaře Vratislava Karla Nováka.
 

Mizející brutalismus

Na Novou scénu Národního divadla, která vznikla na Národní třídě mezi budovou Národního divadla a voršilským klášterem v letech 1977–1983, si Pražané postupně zvykli. Podobný osud „ošklivých káčátek“ ale sdílely i další stavby ve stylu brutalismu. Některé už neexistují, ať už jde o komplex budov Trangas na Vinohradské třídě nebo hotel Praha v Dejvicích, který byl výkladní skříní soudobého sklářského a designového průmyslu. Jiné stavby naopak prověřil čas a dodnes působí moderně a skvěle, třeba obchodní dům Kotva na náměstí Republiky.
 

Jizva Prahy a aprílový žert

Nekonečné kolony aut, každodenní zácpy, smog a navždy zničená místa: tak vypadá Severojižní magistrála, vedoucí jako jizva centrem Prahy. Denně po ní projede více než sto tisíc aut, často ale spíš stojí v nekonečných frontách. Megalomanské stavbě musely ustoupit bloky domů i cenné historické budovy. Největší ztrátou byla demolice Těšnova: jedno z nejkrásnějších nádraží v Evropě se stalo symbolem bezohledné likvidace historických památek, při nichž nebyl brán ohled na protesty veřejnosti i odborníků. Způsob vládnutí a fungování komunisty spravovaného státu dokresluje jedna dobová historka: necelý měsíc po zboření nádraží, v aprílovém vydání deníku Mladá fronta v roce 1985, vyšel článek o dalších demoličních plánech. Tentokrát měly jít k zemi historické budovy Muzea hlavního města Prahy, Státní opery a Národního muzea, které magistrále rovněž stály v cestě. Aprílový vtip vyvolal bouřlivé reakce čtenářů a stál místo nejen autora článku, ale také šéfredaktora.
 

Další kousky socialistické stavební mozaiky

  • Další pražské domy šly k zemi kvůli stavbě Nuselského mostu, který spojuje Pankrác a Nové Město. 485 metrů dlouhý a 26,5 metrů široký kolos sice vyrostl v letech 1967–1973, ale plány na přemostění Nuselského údolí existovaly už na počátku 20. století. Most má dvě patra; po horním ve výšce 43 m nad údolím vede Severojižní magistrála, ve spodním jezdí metro. Proslavila ho fotka z roku 1970, na níž 66 tanků zkouší jeho statiku. Za socialismu se jmenoval po prvním dělnickém prezidentovi Klementu Gottwaldovi, ale říkalo se mu Most sebevrahů: skokem z něj se zabilo přibližně 200 až 300 osob.
  • Chcete vidět Stalinovu sochu z Letné na vlastní oči? Vydejte se do hotelu InternationalPraze-Dejvicích, socha je vetkána v zachovalém gobelínu, navrženém Cyrilem Boudou. Budova ve stylu socialistického realismu vznikla v letech 1952 až 1956 z rozhodnutí tehdejšího ministra obrany Alexeje Čepičky; prý doufal, že slavnostního otevření se zúčastní sám Stalin. Jde o zmenšenou kopii Stalinových věží, skupiny sedmi výškových budov v Moskvě. Hotel je 88 metrů vysoký, má 16 pater a z reprezentativních prostor v 15. patře se otvírá 360stupňový panoramatický výhled na město.
  • Stavět za socialismu nebyl žádný med. Například přehrada FlájeKrušných horách se začala budovat v listopadu 1951 bez řádné projektové dokumentace a celou dobu se potýkala s nedostatkem pracovních sil, mechanizace i se složitým terénem; jen ražba pětikilometrové štoly do úpravny vody trvala sedm let. Vzorem pro 50 metrů vysokou, přes padesát metrů širokou a 459 metrů dlouhou hráz byla jen o pár let starší švýcarská přehrada Lucendro. Další podobná už neexistuje, v Evropě stojí jen dvě a obě vypovídají o bídě poválečných let a tehdejším nedostatku cementu: vnitřní duté prostory mezi pilíři typu Noetzli se sice musely složitě bednit, ale ušetřily až třetinu betonu, který by jinak byl potřeba. Výstavba přehrady se táhla až do roku 1963 a komunistické heslo „poručíme větru, dešti“ selhalo na celé čáře i při jejím napouštění: kvůli velkému suchu se plnila dva roky.
Brutalismus: architektura, která budí vášně

Brutalismus: architektura, která budí vášně

Několik let bojů za zachování či zánik areálu budov Transgasu v Praze vyvolalo zájem o architekturu brutalismu. Architektonický styl, jehož název vychází z francouzského ‚beton brut‘, výrazu pro surový pohledový beton, ale přinesl do socialistického Československa alespoň malý závan svěžího vzduchu ze světa za železnou oponou.

Budova Transgasu v Praze

Budova Transgasu v Praze

Budova Transgas je komplex tří budov postavených v letech 1972 až 1978 v brutalistickém stylu. Stojí na Vinohradské třídě. V současné době dochází k demolici této brutalistické budovy.

Hotel Pyramida v Praze

Hotel Pyramida v Praze

V roce 1987 byl v Praze na Dlabačově jen kousek od Pražského hradu otevřen hotel Pyramida. Budova v brutalistickém stylu je v současnosti dnes moderní čtyřhvězdičkový hotel.

Komplex Cube - bývalá budova Koospolu

Komplex Cube - bývalá budova Koospolu

Budova CUBE dříve Koospol je brutalistická kancelářská budova u Evropské třídy ve Vokovicích v Praze 6, poblíž Šáreckého údolí.

Obchodní dům Kotva - největší obchodní dům v Československu

Obchodní dům Kotva - největší obchodní dům v Československu

V zimě roku 1975 byl v Praze otevřený Obchodní dům Kotva postavený v moderním architektonickém stylu tzv. brutalismu.

 Ústřední telekomunikační budova - Mordor na Žižkově

Ústřední telekomunikační budova - Mordor na Žižkově

Ústřední telekomunikační budova byla vybudována v letech 1972 až 1979. Její charakteristická věž se stala výrazným orientačním bodem nedaleko Nákladového nádraží Žižkov.

Bunkr Bezovka pod pražskou Parukářkou

Bunkr Bezovka pod pražskou Parukářkou

Protiatomový kryt Bezovka je komplex v podzemí Parukářky na pražském Žižkově. Byl vybudován v letech 1950–1955 a počítal s ukrytím přibližně 5 000 osob. Do krytu vede pětice přístupových chodeb a dvě odvětrávací věže použitelné i jako nouzový východ. Dnes by v něm našlo úkryt 2 500 osob.

One Room Hotel - luxusní ubytování na Žižkovské věži

One Room Hotel - luxusní ubytování na Žižkovské věži

Ubytujte se v šestihvězdičkovém jednopokojovém hotelu – apartmá One Room Hotel. Položte se do prostorné postele a pozorujte Prahu z ptačí perspektivy obklopeni nejmodernějšími technologiemi a profesionálním personálem.

Televizní věž Žižkov - Tower Park Praha

Televizní věž Žižkov - Tower Park Praha

Žižkovský vysílač je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší pražskou stavbou. Věž vysoká 216 metrů byla postavena v letech 1985 - 1992 podle plánů architektů Václav Aulického a Jiřího Kozáka. Díky náročné rekonstrukci v roce 2012 vás osloví veškeré prostory nevšedním stylem a designem.