Brutalismus – architektura drsného betonu

Významný český architekt Karel Prager (24. 8. 1923 – 31. 5. 2001) patří k architektům světového významu, přesto jeho stavby ve stylu reálného socialismu, brutalismu a skulptrualismu dodnes rozdělují laickou i odbornou veřejnost, vyvolávají diskuze a mnohým se prostě nelíbí. Stavby Karla Pragera jsou založené na výrazné konstrukci, funkčnosti, ale i propojení architektury s uměním. Nejznámějšími stavbami jsou Nová scéna Národního divadla, budova bývalého Federálního shromáždění (dnes Nová budova Národního muzea), oceňovaný Ústav makromolekulární chemie či takzvané Pragerovy kostky v Emauzích, kde dnes sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Malým Pragerovým pokladem je i kulturní dům v Březnici. Po revoluci se Prager věnoval i rekonstrukcím, citlivě zrekonstruoval například Rudolfinum či Dům u Černé Matky Boží.

Brutalistní budova v horní části Václavského náměstí tvoří ostrý kontrast k Historické budově Národního muzea. Přesto k sobě patří a dokonce je spojuje podzemní chodba. Stavba, kterou do dnešní podoby upravil na konci 60. let architekt Karel Prager, měla velmi pestrou historii využití – ve 30. letech 20. století bývala pražskou burzou, poté parlamentem, pak rozhlasovým studiem a nyní slouží jako muzeum. Adekvátně ke své historii přibližuje expozice Dějiny 20. století a nejmenší návštěvníci zde naleznou interaktivní Dětské muzeum.

V roce 1934 byl dokončen největší sportovní stadion na celém světě – pražský Strahov. Má dosud stále nepřekonanou megalomanskou kapacitu 240 000 míst. Nikde jinde na zeměkouli není většího stadionu.

V zimě roku 1975 byl v Praze otevřený Obchodní dům Kotva postavený v moderním architektonickém stylu tzv. brutalismu. Od února 2024 je Kotva uzavřena kvůli probíhající rekonstrukci. Ta by měla být hotova v roce 2026.

Dokud neskončí 21. století, výčet novinek, opravených historických památek a zdařilých rekonstrukcí posledních let samozřejmě nemůže být kompletní. Už teď ale můžete hádat, které se promění v architektonické trvalky a na začátku 22. století se objeví ve výčtu nejkrásnějších staveb za posledních sto let. Připomeňte si je na Kudy z nudy třeba při Světovém dni architektury, který se slaví vždy první pondělí v říjnu.

OREA Hotel Pyramida**** Praha se nachází na pražském Strahově pár minut chůze od Strahovského kláštera, Lorety, Pražského hradu a Malé Strany. Je ideálním výchozím bodem pro toulky po historickém jádru Prahy nejen pro jejich blízkost od hotelu, ale i pro skvělé dopravní spojení.

Budova CUBE dříve Koospol je brutalistická kancelářská budova u Evropské třídy ve Vokovicích v Praze 6, poblíž Šáreckého údolí.

Budova Transgas byl komplex tří budov postavených v letech 1972 až 1978 v brutalistickém stylu. Stála na Vinohradské třídě. V roce 2020 došlo k demolici této brutalistické budovy.

V malém parku Holubička na Klárově naproti budově Kunsthalle Praha, si prohlédnete mimořádný soubor modelů brutalistních “soch domů”, které stojí či stávaly v pražských ulicích. Vytvořil je výtvarník Kryštof Kintera.

Několik let bojů za zachování či zánik areálu budov Transgasu v Praze vyvolalo zájem o architekturu brutalismu. Architektonický styl, jehož název vychází z francouzského ‚beton brut‘, výrazu pro surový pohledový beton, ale přinesl do socialistického Československa alespoň malý závan svěžího vzduchu ze světa za železnou oponou.

Obchodní a nákupní centrum DBK (Dům bytové kultury) se nalézá v Praze 4 na Budějovické. Postaven byl v 60. a 70. let 20. století podle projektu Věry Machoninové. Dnes je chráněnou architektonickou památkou s mnoha zajímavými detaily.

Od vítězného února 1948 do sametového listopadu 1989 vznikla řada budov, které dodnes budí vášně. Pro někoho jde o unikátní a exotické klenoty, které vypovídají o tehdejší době, jiní by je okamžitě strhli a místo nich postavili cokoliv jiného. Které stavby to schytávají ze všech stran? Která je nejohavnější? A u které nezabralo oblíbené komunistické heslo „poručíme větru, dešti“?