Národní divadlo je
reprezentativní scénou České republiky, ztělesněním vůle českého národa po národní svébytnosti a samostatnosti. Na jeho budování se sbírkami podílely široké vrstvy všeho lidu a
slavnostní položení základního kamene 16. května 1868 se stalo všenárodní politickou
manifestací. Je nositelem národního kulturního dědictví a zároveň prostorem pro svobodnou uměleckou tvorbu. Půvabem Národního divadla je jeho
tradiční repertoár českých klasiků.
Soubory střídavě vystupují v historické budově
Národního divadla, ve Stavovském divadle a v Divadle Kolowrat. Všechny tři umělecké soubory vybírají svůj repertoár nejen z bohatého klasického odkazu českých autorů, ale zaměřují se také na moderní světovou tvorbu.
Přes Pražskou informační službu je možné zajistit mimořádné prohlídky budov Národního divadla. Unikátní interiéry si můžete prohlédnout také v rámci národních svátků či při významných jubilejích budovy. Celková prohlídka vybraných prostor Národního divadla vás zavede k základním kamenům, do hlediště a hlavního foyer, kde můžeme obdivovat díla Mikoláše Alše, Františka Ženíška a dalších umělců generace Národního divadla. Při zvláštních příležitostech bývá otevřen i Prezidentský salonek, který je paradoxne umístěn na nejhorším místě, odkud prezident v lepším případě vidí polovinu jeviště a někdy ani to ne. Byla to svérázná pomsta českých stavů tehdejšímu panovníku Františku Josefu I., od kterého se čekal větší příspěvek na stavbu divadla a také že nedošlo ke korunovaci Františka Josefa českým králem.
Z historie divadla:
Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla se zrodila na podzim roku 1844 na poradách vlastenců v Praze. Teprve v dubnu 1851 vydal Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. O rok později byl z výnosu prvních sbírek zakoupen pozemek bývalé solnice o rozloze necelých 28 arů. Národní sbírka ale nebyla hlavním zdrojem financování stavby Národního divadla, dostatek prostředků poskytl stát, výstavu zahájení výstavby navštívil také císař František Josef I. a při té příležitosti věnoval svůj první osobní příspěvek ve výši 5 tisíc zlatých a později věnoval dalších 13 tisíc. Budova byla postavena podle návrhu Josefa Zítka ve stylu pozdní severoitalské renesance.
Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Rekonstrukcí byl pověřen architekt Schulz, který plně respektoval Zítkovu architekturu, ale propojil Zítkovu budovu divadla s Prozatímním divadlem a nově postaveným Schulzovým domem. Původní dřevěná střecha byla nahrazena kupolí s ocelovou konstrukcí, bylo zavedeno ústřední topení, vylepšena ventilace a plynové lampy byly nahrazena elektrickým osvětlením. Budova Národního divadla byla otevřena 18. listopadu 1883 představením Smetanovy slavnostní opery Libuše, pro tuto příležitost zkomponované.
Výzdoba interiéru a základní kameny
Významné byly také práce prováděné na
interiéru divadla. Na výtvarné výzdobě se podíleli významní
čeští umělci - Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík a Julius Mařák. Slavnou
oponu Národního divadla vymaloval
Vojtěch Hynais, který na ni spotřeboval 26 kilogramů barev. Symbolizuje obětavost národa při stavbě Národního divadla, které je na oponě symbolicky představeno jako antický chrám umění a múz.
Strop pak zdobí
osm obrazů od Františka Ženíška, které zachycují jednotlivé druhy umění. Významnou část výzdoby divadla tvoří busty. Těch je tu na 80 a ve své kamenné pobobě tu zůstávají známí herci, básníci, spisovatelé a umělci spojení s Národním divadlem.
Do základů divadla byly
položeny kameny z historických míst české země. Místnost se základními kameny je možné navštívit, leží šest metrů pod úrovní Vltavy. Původně měl být dovezen základní kámen pouze z hory
Říp, nakonec však byly dodány také kameny z hory
Blaník,
Radhošť,
Vyšehradu,
Hostýna,
Žižkova, Svatoboru u Sušice, Branky na Dobeníně u Náchoda,
Boubína, Zlatého koně u Tmaně,
Trocnova, Práchně u Horažďovic,
Čerchova,
Buchlova,
Lipníku,
Helfštýna,
Doudleb, zříceniny Podlažického kláštera u Chrasti a Záhlinice. Z Podivína navíc došla cihla uhnětená z hlíny a vody ze studánky, u které křtil sám sv. Cyril.