Nejklasičtějším příkladem
českého brutalismu byl areál
Transgasu aneb
tři budovy bývalého Plynárenského dispečinku na Vinohradské třídě v
Praze, v těsné blízkosti
Národního muzea. Snaha o zápis do seznamu kulturních památek vyšla naprázdno, Transgas šel v roce 2020 k zemi a uvolnil exkluzivní parcelu pro jiný projekt. Přitom podle architektů byl brutalismus odraz západního stylu života v šedi socialistického marasmu – a to se u nás navíc projevil v jemnější podobě než ve světě. Tam zůstávaly fasády domů „brutálně“ betonové, u nás je zdobily umělecké keramické obklady nebo futuristické prvky ve stylu high-tech, odrážející dobovou fascinaci vesmírem.
Brutální centrum Prahy
Areál
Transgasu projektovali
Jiří Eisenreich, Ivo Loos, Jindřich Malátek a Václav Aulický, a vznikal v letech 1972–78. Jen o pár let mladší je protější
Nová budova Národního muzea, kterou mnozí pamatujete jako bývalé Federální shromáždění; nad původní peněžní burzou z první republiky vytvořil architekt
Karel Prager ve spolupráci s
Jiřím Kadeřábkem a
Jiřím Albrechtem mohutnou nástavbu, nesenou čtyřmi subtilními sloupy. Zajímavostí byla tehdy největší celoprosklená fasáda v Československu v dolní části budovy.
Prakticky ve stejné době vyrůstal mezi
náměstím Republiky a Rybnou ulicí na
Starém Městě obchodní dům Kotva; návrh v půdorysu připomínající včelí plástve vyšel z architektonické soutěže, kterou vyhráli manželé
Věra a Vladimír Machoninovi. Dříve nevyužívané střešní terasy se k životu probudily až po desítkách let a připojily se k dalším
oblíbeným terasám a vyhlídkám z pražských střech.
Styl brutalismu ovlivnil podobu
moderní haly Hlavního nádraží, bývalého
hotelu Intercontinental v
Pařížské, hotelu Pyramida nebo
Nové scény Národního divadla, budované podle návrhu
Karla Pragera. Unikátní skleněný plášť, který zlepšil vnitřní akustiku, navrhli
Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Skleněných obrazovek byste napočítali přesně 4 306 kusů.
František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný, kteří navrhli
pavilon Expo 58 na Letné, jsou rovněž autory
budovy bývalých státních telekomunikací na Žižkově, Pražany přezdívané Mordor. Zajímavost? Při slavnostním otevření v roce 1980 šlo o největší budovu v Československu co do obestavěného prostoru, která byla unikátní také použitými technologiemi.
Hotel i obchodní dům
Hrubý beton bez omítky najdete leckde, ne vždy je to ovšem
brutalismus. Z mimopražských staveb zmíněného stylu stojí za zmínku
obchodní dům Prior v
Olomouci; jeho stavba v historickém centru města byla podobně kontroverzní jako
budova Prioru uprostřed hlavního náměstí v
Jihlavě nebo v těsné blízkosti
radniční věže ve
Znojmě. Olomoucký projekt vznikl v letech 1972–1982 podle návrhu brněnského architekta
Jana Melichara, ale nedávno prošel zásadní přestavbou a také s odkazem na blízký
chrám sv. Mořice změnil jméno na
Galerii Moritz.
Ve stylu brutalismu je postavený také komplex budov
hotelu Thermal v
Karlových Varech; ten vznikal v letech 1967–76 podle návrhu architektů
Věry a Vladimíra Machoninových a od samého počátku se o něm uvažovalo jako o centru mezinárodního filmového festivalu. Nevyrůstal na prázdné parcele, k zemi kvůli němu šly tři desítky domů, většinou secesních z 19. století včetně Mattoniho vily.
Víte, že?
Brutalismus zažíval svůj vrchol v letech 1950–1970. Typickým znakem je jasné zvýraznění konstrukce a stavebních materiálů, které obvykle ponechává v surovém stavu, bez omítek či obkladů.- Velké plochy prázdných stěn často kontrastují se zasklenými plochami nebo malými okny.
Brutalismus je architektonický styl, jehož název pochází z francouzského výrazu 'beton brut', což znamená surový pohledový beton. Tento styl byl nejpopulárnější mezi lety 1954 až 1970 a je známý svým hrubým a brutálním vzhledem, kde stavební materiály často ponechává v surovém stavu bez omítek či obkladů.
Klíčovou postavou ve vývoji brutalismu byl francouzský architekt Le Corbusier, jehož poválečná tvorba výrazně ovlivnila tento styl.
Nejklasičtějším příkladem českého brutalismu byl areál Transgasu na Vinohradské třídě v Praze.
Budova Transgasu byla zbourána v roce 2020, aby uvolnila místo pro jiný projekt, přestože existovaly snahy o její zápis do seznamu kulturních památek.
Brutalismus ovlivnil stavbu Nové scény Národního divadla, která byla postavena podle návrhu Karla Pragera s unikátním skleněným pláštěm pro lepší akustiku, na němž pracovali sklářští umělci Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.
Hotel Thermal se nachází v Karlových Varech a byl postaven ve stylu brutalismu. Od počátku byl plánován jako centrum mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Typickými rysy brutalistických staveb jsou velké plochy nezpracovaného betonu, často kontrastující se zasklenými plochami nebo malými okny, a výrazné zvýraznění konstrukce a stavebních materiálů.
Věra a Vladimír Machoninovi byli manželé a architekti, kteří se proslavili svými brutalistickými projekty v České republice, včetně obchodního domu Kotva v Praze nebo hotelu Thermal v Karlových Varech.
Návštěvníci mohou obdivovat unikátní architektonické prvky a konstrukce, jako jsou velké betonové plochy, futuristické prvky, a výjimečný design staveb jako obchodní dům Kotva, Nová scéna Národního divadla, či Hotely jako Thermal a Intercontinental.
Brutalismus je často považován za jeden z nejošklivějších architektonických stylů, ale zároveň je uznáván pro svůj nekompromisní způsob vyjádření a experimentování s novými materiály a technologiemi.