Úvod > Aktuality > Brutalismus: architektura, která budí vášně
Brutalismus: architektura, která budí vášně
"> "> "> ">

Brutalismus: architektura, která budí vášně

Vydáno 2. září 2018 Památky
Několik let bojů za zachování či zánik areálu budov Transgasu v Praze vyvolalo zájem o architekturu brutalismu. Architektonický styl, jehož název vychází z francouzského ‚beton brut‘, výrazu pro surový pohledový beton, ale přinesl do socialistického Československa alespoň malý závan svěžího vzduchu ze světa za železnou oponou.
Areál Transgasu aneb tři budovy bývalého Plynárenského dispečinku na Vinohradské třídě v Praze, v těsné blízkosti Národního muzea, jsou nejklasičtějším příkladem českého brutalismu. Snaha o zápis do seznamu kulturních památek vyšla naprázdno. Přitom podle architektů byl brutalismus odraz západního stylu života v šedi socialistického marasmu – a to se u nás navíc projevil v jemnější podobě než ve světě. Tam zůstávaly fasády domů „brutálně“ betonové, u nás je zdobily umělecké keramické obklady nebo futuristické prvky ve stylu high-tech, odrážející dobovou fascinaci vesmírem. Demolice komplexu Transgas bude ukončena do konce  roku 2019.
 

Brutální centrum Prahy

Budovy Transgasu projektovali Jiří Eisenreich, Ivo Loos, Jindřich Malátek a Václav Aulický, areál vznikal v letech 1972–78. Jen o pár let mladší je protější Nová budova Národního muzea, kterou mnozí pamatujete jako bývalé Federální shromáždění; nad původní peněžní burzou z první republiky vytvořil architekt Karel Prager ve spolupráci s Jiřím Kadeřábkem a Jiřím Albrechtem mohutnou nástavbu, nesenou čtyřmi subtilními sloupy. Zajímavostí byla tehdy největší celoprosklená fasáda v Československu v dolní části budovy.

Prakticky ve stejné době vyrůstal mezi náměstím Republiky a Rybnou ulicí na Starém Městě obchodní dům Kotva; návrh v půdorysu připomínající včelí plástve vyšel z architektonické soutěže, kterou vyhráli manželé Věra a Vladimír Machoninovi. Teprve v posledních letech se k životu probouzejí dříve nevyužívané střešní terasy.

Styl brutalismu ovlivnil podobu moderní haly Hlavního nádraží, hotelu InterContinental v Pařížské, hotelu Pyramida nebo Nové scény Národního divadla, budované podle návrhu Karla Pragera; unikátní skleněný plášť, který zlepšil vnitřní akustiku, navrhli Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Skleněných obrazovek byste napočítali přesně 4 306 kusů.

František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný, kteří navrhli pavilon Expo 58 na Letné, jsou rovněž autory budovy bývalých státních telekomunikací na Žižkově, Pražany přezdívané Mordor. Zajímavost? Při slavnostním otevření v roce 1980 šlo o největší budovu v Československu co do obestavěného prostoru, která byla unikátní také použitými technologiemi.
 

Hotel i obchodní dům

Hrubý beton bez omítky najdete leckde, ne vždy je to ovšem brutalismus. Z mimopražských staveb zmíněného stylu stojí za zmínku obchodní dům PriorOlomouci; jeho stavba v historickém centru města byla podobně kontroverzní jako budova Prioru uprostřed hlavního náměstí v Jihlavě nebo v těsné blízkosti radniční věže ve Znojmě. Olomoucký projekt vznikl v letech 1972–1982 podle návrhu brněnského architekta Jana Melichara, ale nedávno prošel zásadní přestavbou a také s odkazem na blízký chrám sv. Mořice změnil jméno na Galerii Moritz.

Ve stylu brutalismu je postavený také komplex budov hotelu ThermalKarlových Varech; ten vznikal v letech 1967–76 podle návrhu manželů Věry a Vladimíra Machoninových a od samého počátku se o něm uvažovalo jako o centru mezinárodního filmového festivalu. Nevyrůstal na prázdné parcele, k zemi kvůli němu šly tři desítky domů, většinou secesních z 19. století včetně Mattoniho vily.
 

Víte, že?

  • Brutalismus zažíval svůj vrchol v letech 1950–1970. Typickým znakem je jasné zvýraznění konstrukce a stavebních materiálů, které obvykle ponechává v surovém stavu, bez omítek či obkladů.
  • Velké plochy prázdných stěn často kontrastují se zasklenými plochami nebo malými okny.
  • Budovy Transgasu skvěle využívají plynovodní potrubí, používané místo zábradlí. Podobná potrubí navíc ve formě tunelů spojují všechny budovy v areálu.
Budova Transgasu v Praze

Budova Transgasu v Praze

Budova Transgas je komplex tří budov postavených v letech 1972 až 1978 v brutalistickém stylu. Stojí na Vinohradské třídě. V současné době dochází k demolici této brutalistické budovy.

Obchodní dům Kotva - největší obchodní dům v Československu

Obchodní dům Kotva - největší obchodní dům v Československu

V zimě roku 1975 byl v Praze otevřený Obchodní dům Kotva postavený v moderním architektonickém stylu tzv. brutalismu.

Hotel Pyramida v Praze

Hotel Pyramida v Praze

V roce 1987 byl v Praze na Dlabačově jen kousek od Pražského hradu otevřen hotel Pyramida. Budova v brutalistickém stylu je v současnosti dnes moderní čtyřhvězdičkový hotel.

Komplex Cube - bývalá budova Koospolu

Komplex Cube - bývalá budova Koospolu

Budova CUBE dříve Koospol je brutalistická kancelářská budova u Evropské třídy ve Vokovicích v Praze 6, poblíž Šáreckého údolí.

Vlakové nádraží v Havířově

Vlakové nádraží v Havířově

Nádražní budova v Havířově byla postavena v letech 1964-1969 v tzv. bruselském stylu podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou.

Barrandovský most v Praze

Barrandovský most v Praze

Barrandovský most je pražský silniční most přes řeku Vltavu, vybudovaný v letech 1978–1988 jako most Antonína Zápotockého. Je významným dopravním uzlem jižní části hlavního města a nejrozsáhlejším mostním dílem v Praze.

Nová scéna Národního divadla

Nová scéna Národního divadla

Novodobá divadelní budova Nová scéna, která je unikátním příkladem specifického využití skla, patří pod správu Národního divadla a funguje jako moderní divadlo všech forem a žánrů.