Jako jedna z mála českých královen se
Eliška Přemyslovna narodila přímo na
Pražském hradě. Byla vychovaná v
klášteře sv. Jiří, kde byla v té době abatyší její teta
Kunhuta Přemyslovna, a jako jedné z nejmladších přemyslovských princezen jí byl předurčen život v klášteře. Nakonec ale o jejích osudech rozhodly politické zájmy českého království a v roce 1310 ji ve Špýru provdali za
Jana Lucemburského, tehdy čtrnáctiletého syna krále
Jindřicha VII.
Sny o tom, jak Eliška po boku urozeného manžela z mocného rodu obnoví přemyslovské tradice, se nikdy nenaplnily. Oba byli ambiciózní, jejich názory na panování se lišily, a ačkoli se jim postupně narodilo asi sedm dětí, jejich soužití bylo komplikované a plné sporů a hádek. K tomu se připojila Eliščina nenávist k nevlastní matce
Elišce Rejčce a jejímu druhovi
Jindřichovi z Lipé, která vyústila v rozepře české šlechty pod názvem
Válka dvou královen.
Jan trávil stále víc času v zahraničí a věnoval se mezinárodní politice, kde byl mnohem úspěšnější než v českém království. Naopak situace v Čechách se vyostřovala, a když mu kdosi našeptal, že ho královna chce připravit o korunu ve prospěch jejich prvorozeného syna
Václava, budoucího
Karla IV., přepadl
hrad Loket, kde Eliška žila v ústraní, a vzal ji tři nejstarší děti. Václava poté poslal na výchovu do Francie a Eliška uprchla do Bavorska, kde byla provdaná její dcera
Markéta. Vrátila se v roce 1325, oslabená souchotinami a opuštěná všemi svými věrnými.
Poslední roky života Eliška žila v ústraní na
Vyšehradě u svého nevlastního bratra
Jana Volka; na domě je
pamětní deska. Věnovala se zvelebování
Zbraslavského kláštera, který se měl stát novým přemyslovským pohřebištěm. Skutečně tu byl pochovaný její otec
Václav II., bratr
Václav III. a několik Eliščiných a Janových dětí, později i její vnuk
Václav IV. se svou manželkou
Johankou Bavorskou. Eliška zemřela v osmatřiceti letech na tuberkulózu a byla pochována po boku svých blízkých v
kostele sv. Jakuba Většího na Zbraslavi; její nejstarší syn, budoucí král
Karel IV., sem zamířil ihned po svém návratu z Francie. Král
Jan Lucemburský našel místo posledního odpočinku v rodném Lucemburku.
Památkou na rodiče Karla IV. je triforium
katedrály sv. Víta se sochařskými portréty významných osobností té doby. Mezi bustami z dílny
Petra Parléře samozřejmě nechybí
Eliška Přemyslovna ani její muž. Dvojici připomíná také každoroční
historická slavnost Barchan v
Jemnici.
Článek přináší detailní pohled na život Elišky Přemyslovny, královny, manželky Jana Lucemburského, a matky Karla IV.
Eliška Přemyslovna byla česká královna, manželka Jana Lucemburského a matka Karla IV.
Eliška Přemyslovna se narodila 20. ledna 1292 a zemřela 28. září 1330.
Svá poslední léta strávila Eliška Přemyslovna v ústraní na Vyšehradě.
Eliška Přemyslovna měla spor s Eliškou Rejčkou a jejím druhem Jindřichem z Lipé.
Jan Lucemburský se dozvěděl, že ho Eliška chce připravit o korunu a podíval se její plán zmařit.
Eliška Přemyslovna je pohřbena v kostele sv. Jakuba Většího na Zbraslavi.
Eliška Přemyslovna se narodila na Pražském hradě.
Eliška a Jan měli společně asi sedm dětí.
Václav, syn Elišky, byl poslán na výchovu do Francie.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.