Úvod > Výlety > Na kole po Česku > Berounskem a Křivoklátskem po stopách Karla IV. na kole

Berounskem a Křivoklátskem po stopách Karla IV. na kole

V roce 2016 uplynulo 700 let od narození českého krále a římského císaře Karla IV., jedné z nejvýznamnějších osobností národních dějin. S jeho osobností je spojena řada mýtů a legend, které určitě všichni znáte – zákaz vstupu žen na Karlštejn, jeho uvěznění na Křivoklátě nebo pověst o hradu Karlík, který byl podle nejslavnějšího fabulátora českých dějin Hájka z Libočan, vystavěn pro české královny. Tuto hypotézu později Jaroslav Vrchlický zakomponoval do své hry Noc na Karlštejně. Naše trasa vhodná pro statné cyklisty vede právě těmito místy, kde odhalíte, jak to bylo doopravdy.
Své putování můžete začít například na železniční stanici Dobřichovice, kde začíná naučná stezka královny Elišky. Cesta v překrásném údolí Karlického potoka připomíná poslední Karlovu manželku. Byla to urostlá, silná a nespoutaná žena, která přinesla na český královský dvůr nevídanou energii. Mezi poddanými se šířily zkazky o její nebývalé síle. I Karel se dobře bavil jejími kousky, které často předváděla hostům - ohýbala podkovy, lámala meče a rolovala cínové talíře.
 

Zaniklý Karlův Karlík

hrad KarlíkVětšina našinců zná hrádek Karlík spíše jen z filmového zpracování Vrchlického veselohry „Noc na Karlštejně“. Paní Ofka tu vymlouvá mladé císařovně nocleh na Karlštejně, který je pro ženy zapovězen a určen výhradně k císařovu zbožnému rozjímání. Proto ji doporučí nedaleký hrádek Karlík. Spíše tvrz než hrad nechal skutečně vystavět císař Karel IV. roku 1358 nad přírodní branou do Karlického údolí. Založen byl na skalnatém, do tří stran se svažujícím ostrohu, později zvaném Hrádek. Měl podobu věžovitého stavení a s největší pravděpodobností byl určen k ochraně východní části karlštejnského panství, rozhodně však ne k nocování císařoven. Skromná podoba hradu jeho funkci jakožto sídla královny prakticky vylučuje. Poslední zpráva o něm pochází z roku 1422, kdy se uvádí už jako pustý.
 

Zakázané ovoce aneb pravda a pověsti o Karlštejnu

KarlštejnZ majestátného, vrcholně gotického hradu čiší, že ho dal postavit pravověrný křesťan. Jeho stupňovité uspořádání symbolizuje jeruzalémskou Svatou horu s chrámem na vrcholu. Středověká kosmografie považovala Jeruzalém za střed světa, tak také Karel IV. chtěl, aby se Karlštejn stal středem Svaté říše římské.
 
Tvrzení, že na Karlštejn nemohly ženy, se sice traduje dodnes, ale pravda to není. Ženy měly na hrad nejen volný vstup, ale také volný pohyb uvnitř. Jediným místem, kam nesměly, bylo jedno patro Velké věže. To obývali obránci cenného královského pokladu a tyto "němé" strážce něžné pohlaví opravdu rušit nesmělo.
 
KarlštejnKarlštejn se vypíná na skále v několika patrech, přičemž poklad byl umístěn nejvýše – v kapli sv. Kříže ve Velké věži. Poutníci, kteří ho chtěli vidět, museli projít svatyněmi v císařském paláci a Mariánské věži. Nejnižší „patro“ hradu tvoří Studniční věž se studnou. Na ní je nejzajímavější to, že vlastně žádnou studnou není. Kutnohorští havíři provrtali skálu téměř 80 metrů hluboko, ale na vodu nenarazili. Spojili tedy jámu s nedalekým potokem a shromažďovali vodu do cisterny. O tom věděli po celá staletí jen král a purkrabí – v době obléhání hradu by totiž nebylo nic snadnějšího, než koryto potoka odklonit nebo (a to by bylo ještě efektivnější) vodu otrávit. Povídá se, že z důvodu bezpečnosti byli popraveni všichni dělníci, kteří na kanálu pracovali.
 
Zajímavé je i to, že ještě na konci 19. století byla hradní silueta podstatně odlišná od té, jak ji známe dnes. Architekt Josef Mocker vedl již velmi potřebnou rekonstrukci objektu v duchu purismu a novogotiky, a za cenu navrácení hradu do jeho původní gotické podoby neváhal odstranit vše, co přinesly minulé přestavby. Z tohoto důvodu nemůže být Karlštejn již nikdy zapsán na prestižní seznam UNESCO. Na druhou stranu je třeba zmínit, že kdyby tenkrát rekonstrukce neproběhla, hrad by se dnes nepodařilo stavebně zachránit.
 

Křivoklát – Karlovo vězení z doby, kdy se jmenoval Václav

KřivoklátBudoucímu císaři Svaté říše římské byly teprve čtyři měsíce, když jeho královská matka Eliška Přemyslovna usoudila, že malý Václav (jméno Karel přijal až později za svého desetiletého pobytu ve Francii) není po dobu nepřítomnosti krále Jana Lucemburského v nepokojných Čechách v bezpečí a následníka trůnu svěřila do ochrany Viléma Zajíce z Valdeka na pevném hradě Křivoklátě. Václav tehdy zůstal na Křivoklátě jen několik týdnů, v září roku 1316 se vrátil zpátky k matce.
 
Po třech letech, roku 1320, Václav dorazil na Křivoklát podruhé – tentokrát jako vězeň svého otce. Neboť král Jan Lucemburský uvěřil fámě, kterou rozšířili jeho nepřátelé, že se královna Eliška chystá ve jménu tříletého Václava převzít vládu v Čechách, a syna od matky oddělil. Václav pobyl za zdmi Křivoklátu víc než tři roky a 4. dubna 1323 se odtud vydal na dlouhou cestu do Paříže, aby tam na dvoře francouzského krále získal náležité vychování.
 
KřivoklátPřes neradostné vzpomínky Karel na Křivoklát nezanevřel. Po návratu do Čech hrad vykoupil ze zástavy a mimo jiné tu na čas ubytoval svou první ženu Blanku z Valois, která 25. května 1335 porodila na Křivoklátě dceru Markétu. Podle pověsti dal Karel po narození svého prvního potomka snést pod okna Blančiných komnat slavíky z celého okolí, aby svým zpěvem těšili Blanku v jejím šestinedělí. Velký význam, který Karel IV. Křivoklátu přikládal, nejlépe dokumentuje návrh zákoníku Majestas Carolina, ve kterém Karel IV. zařadil Křivoklát mezi hrady, které mají navždy zůstat královským majetkem.

Výlet z Dobřichovic na Karlštejn a Křivoklát vede okolo řeky Berounky, kterou kopíruje také železniční trať. Pro koho by byl 73kilometrová trasa příliš douhá, může se kdykoliv vrátit zpět vlakem.
Celý popis