Poprvé to výslovně uvádí na počátku 12. století Kosmova Kronika česká. Když pro Přemysla přišli Libušini poslové, oral právě pole, později nazvané Královské. Právě na něm dnes stojí
pomník Přemysla Oráče s
reliéfy od pražského sochaře
Josefa Maxe, postavený roku 1841. Zbudovat jej nechal hrabě Nostic architektem F. Staumannem. Reliéfy na pomníku znázorňují příjezd Libušina poselstva k Přemyslovi a druhý jeho příchod na Vyšehrad.
V místech, kde památník stojí prý před staletími Přemysl Oráč zarazil do země prut, kterým poháněl volský potah. Z prutu vypučela
líska, která byla u zdejších obyvatel ve velké vážnosti. Karel IV. dokonce osvobodil hned tři stadické usedlosti od roboty, jen aby mohly o tuto lísku řádně pečovat a její
oříšky odevzdávali na Pražský hrad. Zvyk se udržel až do roku 1701; o něco déle se udržela povědomost o něm. Horší už to bylo s péčí o lísku samotnou, která na počátku 19. století definitivně zašla.
Stadickým zbyl pomník,
Královský pramen a také nedaleká Volská hora, v níž se údajně ztratili Přemyslovi voli, poté co je vypřáhl z potahu. Říká se, že na jejím úpatí vyvěrá rezavá voda, podobná močůvce a ze skály je prý tu a tam slyšet volské bučení. Nebo možná bylo, dokud Královské pole nepřeťala hlučná železnice a ještě hlučnější dálnice.
Volská skála je od památníku vzdálena asi 2 km po neznačené stezce.
Další památky na Přemysla ve Stadicích z pochopitelných důvodů nejsou, jen na mapách je označeno místo, kde měl stát jeho rodný dům.