Ditrichštejnové či
Dietrichsteinové pocházejí z Korutan, do stavu říšských pánů ale byli povýšeni až na počátku 16. století. Když
Adam z Dietrichsteina, vyslanec ve Španělsku a vychovatel císařských dětí
Rudolfa II. a
Matyáše, koupil roku 1575 od
Lichtenštejnů panství
Mikulov, rod se rozdělil na rakouskou a českomoravskou větev. Ditrichštejnové Mikulovsko spravovali bezmála čtyři sta let a z
Mikulova vybudovali své hlavní rezidenční město s reprezentativním
zámkem. Zásluhou
kardinála Františka Dietrichsteina (1570–1636) v Mikulově roku 1631 vzniklo první piaristické gymnázium severně od Alp, jako vůbec první mimo Itálii. Kardinál také založil na
Svatém Kopečku kostel sv. Šebestiána s kampanilou a křížovou cestou a na náměstí zřídil první loretánskou kapli na Moravě, nynější
Ditrichštejnskou hrobku. V okolí města kardinál podle italských vzorů zakládal obory s letohrádky a libosady, obnovoval staré lichtenštejnské rybníky a stavěl aleje; zbytkem této barokní krajiny je
Portz Insel.
Dějiny rodu dokumentují expozice
Regionálního muzea v
Mikulově; sídlí na mikulovském
zámku a s významným moravským šlechtickým rodem se tu seznámíte do nejmenších podrobností. Zjistíte také, že na Moravě kromě
Mikulova Ditrichštejnové vlastnili ještě panství
Židlochovice,
Boskovice,
Sokolnice,
Lipník nad Bečvou a
Hranice, patřil jim také
Žďár nad Sázavou,
Polná a
Přibyslav, panství
Nové Město nad Metují,
Budyně nad Ohří,
Libochovice,
Vlachovo Březí,
Nepomyšl a chvíli také
Šluknov. Další majetky měli Ditrichštejnové v Horním Rakousku, v Uhrách a ve Španělsku.
Roku 1864 zemřel poslední mužský příslušník rodu. Jméno, knížecí titul a erb Ditrichštejnů se dvěma stříbrnými vinařskými noži se zlatými rukojeťmi ve zlatočerveném štítu převzala díky sňatku a se svolením
císaře Františka Josefa I. jedna z větví
rodu Mensdorff-Pouilly. Titul hlavy rodu tak v dalších desetiletích zněl
kníže Dietrichstein zu Nicolsburg, tedy kníže z Ditrichštejna na Mikulově,
hrabě Mensdorff-Pouilly.
Poslední mužský člen této větve, Alexander II. Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly, zemřel společně se svou ženou při automobilové nehodě počátkem ledna roku 1964 v Mnichově. Protože pár neměl mužské potomky, rod Ditrichštejnů tak vymřel podruhé a definitivně. Dnes je kromě muzejních expozic připomínají
Ditrichštejnský palác v
Brně a dva Ditrichštejnské paláce v
Praze, a to na
Hradčanech a na
Novém Městě.
Prozkoumejte bohatý dějiny a stavební památky rodu Ditrichštejnů, které formovaly moravskou historii a kulturu.
Centrem rodu Ditrichštejnů býval Mikulov.
K významným stavbám patří mikulovský zámek, Ditrichštejnská hrobka v Mikulově, Ditrichštejnský palác v Brně a Ditrichštejnské paláce v Praze.
K nejbohatším šlechtickým rodům na Moravě patřil rod Ditrichštejnů.
Kardinál František Dietrichstein (1570-1636) byl významný člen rodiny, který založil první piaristické gymnázium severně od Alp v Mikulově, kostel sv. Šebestiána na Svatém Kopečku a loretánskou kapli na náměstí v Mikulově.
Ditrichštejnové spravovali Mikulovsko bezmála čtyři sta let.
Kromě Mikulova vlastnili Ditrichštejnové panství Židlochovice, Boskovice, Sokolnice, Lipník nad Bečvou, Hranice, Žďár nad Sázavou, Polná, Přibyslav, Nové Město nad Metují, Budyně nad Ohří, Libochovice, Vlachovo Březí a Nepomyšl.
Poslední mužský příslušník rodu, Alexander II. Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly, zemřel v lednu roku 1964.
Erb Ditrichštejnů reprezentuje zlatý štít s dvěma stříbrnými vinařskými noži se zlatými rukojeťmi.
Ditrichštejnové měli majetky nejen v Čechách a na Moravě, ale také v Horním Rakousku, Uhrách a ve Španělsku.
Historii rodiny Ditrichštejnů dokumentuje Regionální muzeum v Mikulově, které sídlí na mikulovském zámku.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.