Konec chvály, jdeme se
toulat do pohádky – třeba při
zimních prohlídkách se svařeným vínem.
Mikulov by zřejmě vypadal jinak, nebýt Dietrichsteinů.
Mikulovské panství koupili roku 1575 od Lichtenštejnů, spravovali je bezmála čtyři sta let a z Mikulova vybudovali své
hlavní rezidenční město s reprezentativním zámkem. Právě tam, v
expozicích Regionálního muzea a v Galerii Dietrichsteinů, se s významným moravským šlechtickým rodem seznámíte do nejmenších podrobností. V centru naší pozornosti ale nyní stojí
kardinál František z Dietrichsteina (1570–1636): v roce 2020 si v Mikulově připomněli 450 let od jeho narození.
Páni Mikulova
Panství Mikulov získal Františkův otec
Adam z Dietrichsteina, vychovatel císařských dětí Rudolfa a Matyáše, vyslanec ve Španělsku. Františka coby nejmladšího syna otec předurčil pro kněžskou dráhu. Dostalo se mu velice důkladného vzdělání: ve dvanácti letech odešel na
studia k jezuitům do Prahy, v osmnácti do
Říma. Velmi si jej oblíbil
kardinál Ippolito Aldobrandini, pozdější papež Klement VIII., a jeho kariéra byla téměř závratná: v necelých třiceti letech jej papež jmenoval kardinálem a vzápětí byl zvolen a jmenován
biskupem olomouckým. Předtím jezdil na Moravu jen občas, roku 1599 ale věčné město opustil a vydal se ujmout nového úřadu.
Jeho
hvězdná kariéra pokračovala rokem 1604, kdy se stal
protektorem Čech a dědičných císařských zemí, o tři roky později ho císař Rudolf II. jmenoval nejvyšším hofmistrem a prezidentem tajné císařské rady. Po vypuknutí stavovského povstání byl jmenován polním generálem všech vojsk Moravy, po
bitvě na Bílé hoře pak gubernátorem a nejvyšším císařským komisařem na Moravě. Jeho diplomatická obratnost mu vynesla přezdívku
Moravský Richelieu, díky bohatství a majetku mu také říkali
moravský král. Svého postavení využil k rozšíření rodového majetku (zároveň však ze svých peněz platil dluhy diecéze), v
Kroměříži dokonce nechal razit své vlastní mince.
Na výsluní jeho slávy se hřál i
Mikulov: kardinál mu vtiskl tvář
přitažlivého renesančního města, vybaveného vzdělávacími a církevními ústavy. Ostatně už v 17. století bylo dietrichsteinské panství druhým největším rodovým majetkem na Moravě.
Výlet na Tanzberg
Na stopy
Dietrichsteinů narazíte v
Mikulově téměř na každém kroku. Nás ale zajímá především kardinál: na Moravu přivedl
řád piaristů a řádový dům v Mikulově vznikl už v roce 1631, jako vůbec první mimo Itálii. Z řad studentů zdejšího piaristického gymnázia v 19. století vyšla celá řada osobností, které se později zasloužily o národní obrození.
Kardinálova pozornost se zaměřila také na
Tanzberg, vršek nad Mikulovem, který dnes známe jako
Svatý kopeček. Proslavil se bujarými veselicemi, které se tu prý odehrávaly zejména každoročně z 30. dubna na 1. máje. Přítrž rozpustilým radovánkám učinil kardinál Dietrichstein v roce 1622. Tehdy konečně ustoupila
morová epidemie, která Mikulovsko dlouho sužovala. Na znamení díků tu kardinál nechal postavit
poutní kapli sv. Šebestiána a kopii italské kampanilly a
založil tradici mariánských poutí. Na Svatý kopeček vás z města dovede
barokní křížová cesta s pašijovými kaplemi a božím hrobem, z návrší se otvírá působivý výhled nejenom na město, ale hlavně do krajiny plné vinic.
Kardinála připomíná také
Panonský háj pod Olivetskou horou, reminiscence Getsemanské zahrady a klidová zóna s výhledy na
Mikulov a okolí. Leží těsně u křížové cesty na jižním úbočí
Svatého kopečku.
Šest Dietrichsteinských zastavení
Když se v roce 1611 císař Matyáš přestěhoval se svým dvorem z Prahy do Vídně, stěhoval se i kardinál: biskupskou kancelář přesunul z Kroměříže do Mikulova, odkud to bylo na císařský dvůr blíž.- Vliv italské kultury, která působila na Františka Dietrichsteina v raném mládí, se projevoval ve všech jeho stavebních podnicích. Starý gotický hrad v Mikulově vystřídalo luxusní sídlo vybavené freskami, italským nábytkem a obrazy, se zámeckým divadlem, míčovnou a zahradou s citrusy, fontánami a grottou.
- Kardinál nechal vybudovat rovněž sto metrů dlouhý barokní most, který je součástí letohrádku Portz Insel mezi Mikulovem a Sedlecem. Most, dlouho téměř kompletně zakrytý nánosy bahna, byl nedávno obnoven společně s původními historickými stezkami.
- Hned na počátku své správy kardinál uvedl kardinál do města kapucíny a v sousedství jejich kláštera nechal podle projektu italského architekta Giovanniho Giacoma Tencally postavit jednu z nejstarších loret v českých zemích. Dnes ji známe jako Dietrichsteinskou hrobku na hlavním mikulovském náměstí.
- Kardinál Dietrichstein je bohužel pochovaný jinde: zemřel v září 1636 v době konání zemského sněmu ve své rezidenci v Brně, v Dietrichsteinském paláci. Přál si pohřeb bez všech okázalostí, do hrobky v olomoucké katedrále sv. Václava ale byla rakev uložena až po jejím dokončení v roce 1661. Přibližně o 150 let později při chystání dalšího biskupského pohřbu byly všechny ostatky z hrobky převezeny na dnes již zrušený hřbitov na takzvané Špici, v místech dnešního olomouckého nádraží.
- Tradovalo se, že kardinál udržoval milostný vztah s mladou vdovou a podle šifrovaného dokumentu z vatikánského archivu prý dokonce měl dceru: Jana Františka Prisca se později provdala za Františka hraběte Magnise, císařského vojevůdce a pána na Strážnici, a známe ji jako zakladatelku Paláce šlechtičen v Brně.