Expozice v pěti sálech mapuje historii polenského chrámu. Kromě toho navštívíte kůr, kde jsou k vidění mohutné Sieberovy varhany z roku 1708, věž s renesančním cimbálem a novými zvony. Cestou na věž také projdete expozicí o polenských zvonech. Ve věži vás jistě zaujme také dobově vybavený byt zvoníka a krásný výhled na Vysočinu.
Nové expozice vznikly v dříve nevyužívaných sálech. Jeden z nich je zařízen jako úmrtní, kde jsou k vidění cínové historické rakve či náhrobky z okolních hřbitovů. V sále zařízeném jako klenotnice jsou vystaveny unikátní liturgické nádoby – monstrance, kalichy, ciboria, liturgická roucha. Tyto liturgické předměty zde ovšem nejsou odložené jako "mrtvé exponáty", ale nadále slouží k obřadům. Týká se to například majestátní monstrance, s níž Polenští slaví Boží tělo, nebo sochy vzkříšeného Krista zdobícího o Velikonocích hlavní oltář. V audiovizuálním sále přitahují pozornost barokní kulisy k hrám s církevní tematikou. Nechybí zde ani ukázky hudebních nástrojů a zpřístupněné jsou i varhany.
Z historie chrámu: na místě nynějšího děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie stál již od 13. století gotický kostel. Koncem 17. století kostel přestal kapacitně vyhovovat a proto majitel panství kníže Leopold Ignác z Ditrichštejna pověřil v roce 1700 stavbou nového kostela, podle plánů italského stavitele Domenica de Angeli, Víta z Nového Veselí. Nezkušeného stavitele brzy nahradil kutnohorský mistr Jan Baptista Spinetti. Interiérovou výzdobu kostela realizovali malíř Luca Antonio Colomba a významný štukatér Giacomo Antonio Corbellini. Slavnostní vysvěcení proběhlo v záři 1707. Velký požár v roce 1863 zničil takřka polovinu městské zástavby a také poškodil střechu a věž kostela, ta se i se zvony zřítila na zem. Výstavbu nové věže uskutečnil na sklonku 19. století, podle plánů Františka Schmoranze, německobrodský stavitel Josef Šupich. Součastně proběhla také obnova interiéru hlavní lodě pod vedením architekta Antonína Suchardy z Nové Paky.