Věda a historie není nuda: Helfštýn, Karlštejn a Invalidovna aneb kontroverzní přestavby památek

I památky je občas potřeba rekonstruovat. Na Kudy z nudy vám opakovaně nabízíme příběhy o proměnách zanedbaných hradů, zámků a dalších památek, roubenek i roky zanedbávaných průmyslových areálů, které se po přestavbách proměnily v turisticky přitažlivá místa. Představili jsme vám také nejzajímavější chystané i již dokončené proměny Prahy. Některé přestavby ale vyvolaly mezi odborníky i veřejností pořádný poprask. Víte, které to jsou?
 

Hrad Helfštýn: středověký hrad či lunapark?

Středověký hrad Helfštýn na Přerovsku po rekonstrukci láká na novou podobou s moderními prvky. Renesanční hradní palác s historií sahající až do 14. století nyní doplňuje skleněná střecha, cesty v přízemí jsou z leštěného betonu, schodiště a lávky z cortenu. Nové prvky jsou v historické konstrukci jasně rozeznatelné, neruší a naopak hradu dodávají novou atmosféru. A protože pro Helfštýn je typické umělecké kovářství, v jednotlivých místnostech si navíc prohlédnete zajímavé umělecké artefakty.

Architekti Miroslav Pospíšil a Martin Karlík z kanceláře atelier-r získali za rekonstrukci hradu prestižní ocenění Cena za architekturu 2021, Helfštýn se objevil v prestižním časopise Dezeen nebo ArchDaily. Rekonstrukce hradu rovněž získala titul za nejlepší architektonickou obnovu v celosvětové soutěži Dezeen Awards 2021. Také Národní památkový ústav uvedl, že zvolený způsob obnovy a prezentace hradu Helfštýna je jednou z legitimních a všeobecně uznávaných metod práce současné památkové péče nejen u nás, ale i v zahraničí. Památky se tak snaží nejen chránit a obnovit, ale také oživit – a takový postup má své příznivce i odpůrce, zejména z řad zástupců konzervativního směru.
 

Mockerův hrad Karlštejn

Takových půtek už české památky zažily víc, a častým terčem kritiky byl zejména architekt Josef Mocker (1835–1899). Byl u dostavby katedrály sv. Víta na Pražském hradě, chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, chrámu sv. Štěpána ve Vídni, kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, u obnovy zámku Konopiště, hradu Křivoklátu či Prašné brány. Proti němu většinou stáli v jednom šiku všichni, odborníci i veřejnost včetně známého historika Augusta Sedláčka (1843–1926). Mockerovi vyčítali, že české památky přestavuje podle svých představ (například dlátková střecha a nárožní věžice na Prašné bráně) a hodně se vzdaluje od původních plánů.

Kontroverzní a necitlivá byla především přestavba hradu Karlštejn. Obnova zanedbaného „arcidíla stavitelského“ začala na popud císaře Františka Josefa I. v létě roku 1866. Mocker ve spolupráci s vídeňským profesorem Friedrichem Schmidtem a stavitelem Josefem Střelbou nechal řadu původních dochovaných částí strhnout: k zemi šla první vstupní brána i dvě věžovité brány u vstupu na první nádvoří, purkrabství, hradby u studniční věže a hlavně Císařský palác. Z něj zbylo jen pár původních zdí, ale podlahy, stropní konstrukce, nejvyšší hrázděné patro a gotické i renesanční omítky zmizely. Změny se dotkly i Velké věže s kaplí sv. Kříže, a přemalovaným nástěnným malbám takzvaného schodišťového cyklu se posměšně přezdívalo Mockerova spartakiáda. Ze slavného hradu Karlštejna zkrátka zbylo tak málo, že ho komise UNESCO „pro nepůvodní stav“ odmítla zařadit do seznamu světového kulturního dědictví.
 

Špilberk: podivná dostavba kaple

Titulkem Špilberk: účelná dostavba, nebo hnus? komentoval v roce 2007 portál iDNES.cz přestavbu brněnského hradu Špilberk. Řada odborníků se vyjádřila, že přestavba dokončená v roce 2000 byla nejenom zbytečně drahá, ale hlavně změnila tradiční vzhled hradu i siluetu města. Nejvíc to schytala přístavba „volně znovuoživené“ královské kaple, kdy se východní křídlo zvedlo o sedm metrů a dostalo sedlovou střechou na způsob gotického paláce. Jedni mluvili o „…vytváření snu o gotice třináctého století, který není reálně podložený…“ a projektu, který není hoden konce 20. století, jiní ale hodnotili, že vznikl prostor vhodný pro zajímavé výstavy.
 

Novostavba na Pražském hradě: katedrála sv. Víta

Od chvíle, kdy Karel IV. položil základní kámen katedrály sv. Víta na Pražském hradě do slavnostního okamžiku dokončeného chrámu uplynulo více než půl tisíciletí. Podle prvního vybraného architekta pro novogotickou dostavbu katedrály v druhé polovině 19. století Josefa Krannera (1801–1871) měla mít katedrála jedinou dominantu, parléřovskou hlavní věž. Po jeho smrti ale nastoupil Josef Mocker, který navrhl ke katedrále přistavět průčelí v západní části podle ideálu klasických gotických katedrál západní Evropy. Národní listy mu to nedarovaly: Mocker byl kritizován nejenom za necitlivý přístup k dílu starých mistrů, ale i za to, že necitlivě zasáhl do středověkého panoramatu Prahy a „…památka byla dostavbou ne-li zničena, tedy těžce poškozena, byla tím zmenšena její cena jako originálu…“.

Když Mocker v roce 1899 zemřel, stavba byla svěřena Kamilu Hilbertovi (1869–1933), kterému už nezbylo nic jiného než Mockerovu práci dokončit. Ačkoli jsme si na katedrálu i siluetu Pražského hradu zvykli, stále platí, že impozantní průčelí se dvěma věžemi zatlačilo do pozadí jižní průčelí se Zlatou bránou, kterou jako dominantu chrámu zamýšlel Karel IV. Mimochodem Kranner i Mocker měli ve vzácném souladu spadeno na renesanční helmici hlavní věže, která nezapadala do koncepce čisté gotické architektury, ale nakonec ji ani jeden architekt neodstranil.
 

Invalidovna: mezi obnovou a sporem o podobu

Vášnivé debaty se v posledních letech rozhořely také kolem obnovy Invalidovny v Karlíně, monumentální barokní stavby od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Stavba s mimořádnou historickou hodnotou dodnes patří k největším barokním areálům v Česku.
 
Když na začátku roku 2026 Národní památkový ústav vyhlásil veřejnou zakázku na zhotovitele obnovy Invalidovny, s plánovaným rozpočtem 2,15 miliardy korun šlo o největší investici v historii ústavu. Nejde jen o rekonstrukci historického objektu, ale také o kompletní revitalizaci zahrad a dvě skleněná křídla na jižní straně. Ta už ve fázi vizualizace dostala nelichotivou přezdívku struhadla.
 
V historické budově vzniknou dvě stálé expozice věnované historii areálu a dalším památkám spravovaným Národním památkovým ústavem. Najdete tu také nový multifunkční sál, galerii, dvě návštěvnická centra, kavárnu a další galerijní a společenské prostory. Moderní novostavba poskytne zázemí Pražskému filharmonickému sboru. Budova bude vybavena nejmodernějšími technologiemi, nádvoří a zahrady budou v návštěvní době volně přístupné veřejnosti jako součást okolních parků. Areál by se měl veřejnosti otevřít na přelomu let 2029 a 2030.
 

Kde to vřelo, vře a ještě vřít bude?

Stranou debat nezůstaly ani Sovovy mlýny, komplex budov v centru Prahy na Kampě. Dnes zde sídlí Museum Kampa a při přestavbě zchátralých mlýnů přibyla řada zajímavých architektonických prvků. Hodně vášní u památkářů vyvolala zejména věžová nástavba na schodišťové věži od Mariana Karla, která ovšem podle památkářů při pohledu od Vltavy ruší panorama Malé Strany. Zajděte si na vlastní oči ověřit, jak velký kus proklínané nástavby je vlastně vidět.

Ještě před otevřením se terčem kritiky stala také Kunsthalle, rohová budova na pražském Klárově. Bývalá trafostanice se proměnila v galerii moderního a současného umění, ovšem z památkově chráněné budovy, navržené ve 30. letech minulého století architektem Vilémem Kvasničkou, zbyla po radikální přestavbě vlastně jen fasáda. Podle stavitelů měl objekt porušenou statiku, nicméně rekonstrukce byla dokončena v souladu s památkáři.

Hodně hlasů komentuje také přestavbu a revitalizaci Masarykova nádraží v Praze. To by se mělo stát nejenom důležitým pražským dopravním uzlem s napojením na letiště, ale především místem setkávání, kterým nebudou lidé pouze procházet, ale kvalitně zde trávit svůj čas a setkávat se kvůli práci i zábavě. Stane se místem, které propojí pro pěší přilehlé městské části od Florence po Žižkov.
 

Věčné téma

• Moderní rekonstrukce provázené bouřlivými debatami se týkaly i jiných památek. Například hrad Bouzov patří mezi nejnavštěvovanější hrady v tuzemsku hlavně kvůli romantické přestavbě z let 1895–1910. Z hradu se stalo reprezentativní sídlo arcivévody Evžena Rakousko-Těšínského z vedlejší habsburské větve, velmistra Řádu německých rytířů. Autorem historizující podoby hradu byl Georg von Hauberrisser.
• Nechybělo moc a hrad Kunětická hora by neexistoval: během 19. století část areálu poškodila těžba kamene a hrad například přišel o Čertovu věž, která stávala na jeho západní straně. Roku 1920 hrad koupil pardubický Muzejní spolek a za první republiky se Kuňka dočkala alespoň částečné rekonstrukce podle projektu D. Jurkoviče a J. Pacla. Devastace hradu ale pokračovala i po druhé světové válce, kdy plánovaná stavba skokanského můstku (!) na severní straně kopce poškodila severní baštu. Po dokončení restaurátorských prací a rozsáhlé památkové obnově Kuňka nabízí nejenom prohlídku hradního paláce, který na přelomu 15. a 16. století vybudovali páni z Pernštejna, ale také moderní expozici věnovanou životu a dílu Dušana Jurkoviče. Poprvé v novodobých dějinách se veřejnost může podívat i do severního křídla paláce.